Věk je pouze číslo. Herci a herečky, kteří si zopakovali své slavné role po desítkách let a neztrapnili se

Tom Cruise je pochopitelně kapitola sama pro sebe. Čert ví, jak si dopomohl k vizáži, která z něj na prahu šedesátky činí čtyřicetiletého akčního hrdinu. V Top Gunu z roku 1986 bylo herci čtyřiadvacet let a šlo o jeho první úlohu ve velkém blockbusteru. Frajírka Mavericka, jemuž ženy skáčou do postele na potkání a žádný nepřátelský pilot před ním není v bezpečí, ztvárnil s přirozeností sobě vlastní.

A ta ho neopustila ani teď, když stárnoucí Cruise oživil svou kariéru jako šílený kaskadér, jenž se neváhá pověsit na bok vzlétajícího letadla nebo nejvyšší budovy světa v Mission:Impossible. Top Gun: Maverick dorazil 36 let po premiéře jedničky a Cruise tentokrát trénoval mladé rekruty, přičemž díky jeho obdivuhodné fyzičce není těžké uvěřit, že je v kokpitu pořád ze všech nejlepší.

A samozřejmě není v takto odkládaných pompézních návratech osamocený. Pojďme si připomenout další comebacky klasických postav, které nespočívají jen v letmých cameo rolích a které zahrnují více času před kamerami (Krotitelé duchů: Odkaz jistě prominou).

Trojice protagonistů z Jurského parku se roku 1993 proslavila po celém světě. Lauře Dern bylo tehdy teprve 26 let, její filmový partner Sam Neill je o dvacet let starší a Jeff Goldblum oslavil krátce po premiéře jednačtyřicáté narozeniny. Každý z tohoto trojlístku se ještě jednou vrátil v některém ze dvou pokračování Jurského parku – Goldblumův Ian Malcolm byl protagonistou Ztraceného světa z roku 1997 a Neillův Alan Grant po něm převzal otěže v Jurském parku 3, kde se roku 2001 krátce zjevila také Ellie Sattler v podání Laury Dern.

Dinosauří série s velkým jásotem pokračovala roku 2015 Jurským světem, v

němž jsme mohli spatřit jediného a docela jiného pamětníka originálního filmu – herec BD Wong si po dvaadvaceti letech zopakoval roli genetického inženýra Henryho Wu, jenž je hlavním architektem moderní prehistorické renesance. Vždy však šlo o vedlejší a z pohledu času stráveného na scéně nevelkou roli.

Pokračování Jurského světa s podtitulem Zánik říše dorazilo roku 2018 a v závěrečné scéně jsme mohli vidět Iana Malcolma – Jeff Goldblum si svou nejslavnější roli zopakoval po jednadvaceti letech. A totéž letos platí pro Neilla a Dern, kteří si v Nadvládě zahrají jednadvacet let po premiéře Jurského parku 3. A jsou zřejmě největším lákadlem završení série, z níž kritici už dávno nadšením neskáčou.

Herec, jenž dle četných internetových mýtů pozřel pilulku nesmrtelnosti, to má s návraty po letech jednodušší. Musel si dokonce vypěstovat poněkud řídké strniště, aby v úloze ostříleného Johna Wicka ve svých padesáti letech nevypadal jako vysokoškolák. Keanu Reevese jsme loni v prosinci po sedmnácti letech viděli jako Nea ve třetím pokračování Matrixu s názvem Matrix Resurrections. Film sice odešel s finančním i kritickým výpraskem, ale Keanu s přetrvávající Wickovou vizáží publikum potěšil podobně jako jeho kolegyně Carrie-Anne Moss, již jsme coby Trinity naposledy spatřili rovněž roku 2003.

Jiný nedávný Reevesův comeback ovšem Matrix zcela zastínil (a je jedno, jak si tuhle větu přeberete). Pořádné pecky Billa a Teda byly v létě 2020 pokračováním hudební teenagerské komedie Neskutečná cesta Billa a Teda z roku 1991. Keanu Reeves a Alex Winter se po devětadvaceti letech převlékli do kůží nejlepších kamarádů putujících časoprostorem a zachraňujících svět svými rokenrolovými melodiemi. U nás film prošuměl, ale v USA, kde jsou první dva snímky s Billem a Tedem (jednička s názvem Skvělé dobrodružství Billa a Teda vznikla roku 1989) kultovní, dostal dlouho odkládaný sequel pozitivní kritické ohlasy.

Úspěšná komedie z roku 1988 byla pro Murphyho, jenž v té době platil díky Policajtovi v Beverly Hills či Záměně za největší komediální hvězdu, další trefou do černého. Jako nepředstavitelně bohatý princ Akeem z fiktivní Zamundy cestuje do New Yorku, kde hledá svou životní lásku a vydává se za obyčejného měšťáka.

O oživení slavné komedie se mluvilo dlouho, pokračování dorazilo roku 2021 po 33 letech a s většinou původních herců na palubě. Akeem se znovu vydává do New Yorku a pátrá po synovi, přičemž vedle šedesátiletého Murphyho si své role zopakovali také pětašedesátiletý Arsenio Hall, jednaosmdesátiletý John Amos a dokonce i devadesátiletý James Earl Jones jako Akeemův otec. Kritické přijetí bylo spíše negativní, byť nalíčení herci o důstojnost rozhodně nepřišli a jejich skutečný věk by jim tipoval málokdo.

Rok 1994 přinesl nejen svatou trojici legendárních filmů ve složení Forrest Gump, Pulp Fiction a Vykoupení z věznice Shawshank, ale také kult Jima Carreyho. Komediant s gumovým obličejem prorazil díky Zvířecímu detektivovi a rázem se spřáhnul s dramatickým hercem Jeffem Danielsem, s nímž vytvořil tu zřejmě nejroztomileji retardovanou dvojici v dějinách kinematografie. Dvaatřicetiletý Carrey jako Lloyd a devětatřicetiletý Daniels v úloze Harryho řádili jako pominutí, a přestože inteligentní humor by si 95 % publika představovalo docela jinak, Blbý a blbější slavili úspěch a stali se kultem.

Pokračování přišlo přesně po dvaceti letech a vrátili se i herečtí padesátníci, jejichž kariéry najely na odlišnou kolej. Carrey podléhal depresím a ve filmech už příliš neúčinkoval a Daniels se dále etabloval jako charakterní herec především v televizi. Vrásky na čele jim sice práci ztěžovaly, ale neskrývaný entuziasmus obou parťáků proměnil papírově zbytečné pokračování v zábavné a hravé shledání po letech, u kterého jste mohli snadno slzet smíchy. U žádného jiného filmu na vás nedolehne zjištění, že mnozí muži zůstávají navěky dětmi, tak silně jako u Návratu blbýho a blbějšího.

Dvě formativní role se Slyovi zkrátka těžko opouští. Rocky jej roku 1976 vystřelil z laciných pornofilmů až na oscarové pódium, kde přihlížel předávání zlatých sošek za nejlepší film, střih a režii (a jeho scénář se dočkal nominace). Jako boxer Rocky Balboa se Stallone od té doby pravidelně vrací, ovšem po neúspěšné pětce z roku 1990 následovala šestnáctiletá pauza. Pak ale dorazil skvěle přijímaný Rocky Balboa a po dalších devíti letech se legendární ranař přesunul z ringu do trenérského rohu, kde dohlížel na syna Apolla Creeda v pokračování s názvem Creed. A obdržel za to svou druhou a možná i poslední hereckou oscarovou nominaci (obě za ztvárnění stejné postavy). Zatím naposledy si Stallone Rockyho zahrál roku 2018, 42 let po premiéře jedničky.

Podobná kariéra charakterizuje také vietnamského veterána Johna Ramba, jenž se poprvé dostal do křížku s protivníky roku 1982. Tehdy ale zápolil především s nepochopením americké společnosti, která válečným veteránům náruč neotvírala. Dílem šlo o psychologické drama, které mělo dle knižní předlohy skončit tragicky. Filmaři ale měli s Rambem jiné plány a Stallone si jen v osmdesátkách roli zopakoval ještě dvakrát – Rambo II dorazil roku 1985 a trojka následovala o tři roky později.

Dlouhých dvacet let se poté čekalo na čtyřku s českým názvem Rambo: Do pekla a zpět. Tu režíroval sám Stallone a Rambo se vrátil ve velkém stylu, když rozséval smrt jako nikdy předtím. Pozitivní recenze a silné tržby mluvily za vše. Sly látku zřejmě naposledy vzkřísil po dalších jedenácti letech, kdy měla premiéru pětka s podtitulem Poslední krev. Ta už 37 let po jedničce propadla, a ač dvaasedmdesátiletý Stallone ve skvělé fyzické formě úlohu ustál, o další přídavek už asi nikdo mít zájem nebude.

Ikona amerického filmu druhé poloviny dvacátého století si připsala spoustu pamětihodných rolí. Jedna z nejlepších přišla roku 1961, kdy Paul Newman ztvárnil hráče kulečníku Eddieho Felsona, jenž k zápasu vyzývá slavného biliárového krále. Hazardní hráč si odnesl devět oscarových nominací včetně té pro Newmana jako nejlepšího herce a je považovaný za legendu mezi sportovními dramaty.

To ale neodradilo Martina Scorseseho, jenž roku 1986 natočil přímé pokračování Barva peněz. V ní se objevila tehdy čerstvá hvězda Tom Cruise a Newman si svou pětadvacet let starou úlohu zopakoval. Eddie Felson byl tentokráte trochu moudřejší, ale stále stejně zatvrzelý a odhodlaný ukázat mladším soupeřům, že do staršího železa nepatří. Vyšší věk byl pro tuto pózu nezbytný a Newman doručil ještě lepší a vrstevnatější výkon než minule, za který byl v jednašedesáti letech podruhé oceněný Oscarem (toho prvního obdržel o rok dříve a byl pouze čestný).

Jeden z nejslavnějších hororů kinematografie natočil Alfred Hitchcock roku 1960. Psycho nás zavedlo do motelu Normana Batese (Anthony Perkins), jenž ve volném čase šmíruje pohledné návštěvnice a ve sprše je ubodá nožem za znění skřípavé melodie Bernarda Herrmanna. Legendární film je považovaný za vrchol Hitchcockova umění a navazovat na něj se dlouho jevilo jako absurdní.

Osmdesátá léta ale maniakálním vrahům přála a Norman Bates se s tváří Anthonyho Perkinse vrátil roku 1983. Ač o třiadvacet let starší, tento „herec jediné role“ neztratil nic ze svého vyšinutého charismatu a vytoužený comeback si náležitě vychutnal. Sice ubylo filmařské kreativity, ale drsnými vraždami a nečekanými zvraty se nešetřilo. Psycho II se těší solidní pověsti a dokonce vyšlapalo cestu pro trojku, již o tři roky později natočil sám Perkins a která je podle mnohých pro ostudu (byť ne tolik jako doslovný remake Guse Van Santa z roku 1998, v němž Vince Vaughn prokázal, že Anthony Perkins byl jen jeden).

Slavný a možná ještě úspěšnější syn Kirka Douglase byl v osmdesátých letech hvězdou první velikosti. Jediného Oscara si odnesl za nezapomenutelné ztvárnění byznysmena Gordona Gekka ve filmu Olivera Stonea Wall Street z roku 1987. V něm si hlavní roli zahrál Charlie Sheen, ale byl to arogantní Douglas se zabijáckým obchodním instinktem, který si celou show ukradl pro sebe.

Stone se rozhodl látku oživit roku 2010, kdy se svět zmítal v největší ekonomické krizi století. Wall Street: Peníze nikdy nespí vystřídalo Charlieho Sheena za Shiu LaBeoufa, ovšem jedna věc se nezměnila – největší hvězdou byl po třiadvaceti letech znovu Michael Douglas, jehož Gekko se vrátil ještě nevypočitatelnější. Pokročilý věk tehdy šestašedesátiletému herci vůbec nepřekážel, naopak mu dodal zdání kajícího se a emocionálnějšího člověka. A tedy účinnou masku pro jeho nezkrotný peněžní a mocenský apetit. Pro Douglase z toho byla zasloužená nominace na Zlatý glóbus.

V minulé dekádě jsme byli svědky oživení několika kultovních látek, na které fanoušci nedají dopustit. Největší očekávání doprovázelo roku 2014 uvedení Star Wars: Síla se probouzí, jímž odstartovala nová trilogie SW pod vládou Disneyho. Největším lákadlem přitom byla nostalgie. A tu vedle chlupatého Chewbaccy zajišťovalo především legendární trio Han Solo, princezna Leia a Luke Skywalker, které se na stříbrná plátna vracelo jednatřicet let od vydání Návratu Jediho.

Carrie Fisher jako Leia i Mark Hamill coby Luke sklidili zasloužené ovace a oba zazářili především v pokračování Poslední z Jediů, které vyšlo roku 2017. Je to ale Harrison Ford, u něhož rovnou zůstaneme a kdo si vždy uměl ukradnout filmy pro sebe. Dokázal to nejen v Síla se probouzí, ale také o tři roky později, kdy Denis Villeneuve slavně uváděl sequel k Bladeu Runnerovi. Blade Runner 2049 dorazil 35 let po premiéře jedničky a hlavní roli tentokráte ztvárnil Ryan Gosling, ovšem čtyřiasedmdesátiletý Ford nastoupil jako Rick Deckard v takovém stylu, že se o čtyři dekády mladší Gosling musel sklonit. A to doslova, neboť během natáčení pěstního souboje Ford svého kolegu nedopatřením opravdu praštil – a nutno dodat, že na pohled mu byl i v důchodovém věku více než vyrovnaným protivníkem.

Ještě aby ne, když má dlouholetý cvik díky jistému Indiana Jonesovi. Ikonického hrdinu si Ford poprvé zahrál roku 1981 v Dobyvatelích ztracené archy a během osmdesátých let si roli zopakoval ještě dvakrát – v Chrámu zkázy z roku 1984 a v Poslední křížové výpravě z roku 1989. Po uvedení trojky se ve velkém zamítaly nové scénáře a Indy se konečně vrátil až roku 2008, osmnáct let od honby za svatým grálem. Království křišťálové lebky skalní fanoušky nezklamalo a nyní, po dalších čtrnácti letech, se připravuje i dosud nepojmenovaný pátý díl. Fordovi bude letos v červenci osmdesát, ale strach ze znemožnění mít podle všeho nemusí – pro někoho je věk ostatně pouze číslo.