TV TIP: Čelisti - filmařské mistrovství Stevena Spielberga už téměř půlstoletí straší plavce a ochránce zvířat

Výrazný podíl na úspěchu Čelistí má pochopitelně autor knižní předlohy Peter Benchley, který v první polovině sedmdesátých let přišel s románem, jehož tematika byla pro veřejnost až příliš lákavá, než aby se na knihu v regálech knihkupectví jen netečně prášilo. Do příběhu o zabijáckém bílém žralokovi zakomponoval spisovatel několik skutečných případů, k nimž v průběhu dvacátého století došlo, a dění zasadil do jinak přívětivého přímořského letoviska Amity, které skýtalo ideální kulisu pro hororové žraločí hody.

Dobře vědomi si toho byli i ve studiu Universal, kde zakoupili práva na

zfilmování knihy ještě předtím, než vůbec byla vydána. A co víc, k režii byl přizván tehdy osmadvacetiletý Steven Spielberg, který už o sobě dal výrazně vědět svou televizní tvorbou a celovečerními filmy Duel (1971) a Sugarlandský expres (1974). Pragmatický režisér vzal vše za poctivý konec a pro potřeby natáčení nechal vytvořit unikátní osmimetrový model žraloka, jehož opakovaná nefunkčnost pak paradoxně stojí za neopakovatelným charakterem příběhu, v němž zlo zůstává dlouho skryto a objevuje se pouze v náznacích.

Oproti knižní předloze došlo ve scénáři k několika výrazným změnám, které však vyznění a gradaci vyprávění nijak nezeslabují, ba spíše naopak. Spielberg se tolik nevěnuje manželskému vztahu šerifa Brodyho (Roy Scheider) a zcela vyškrtává nepřátelství, které v knize panovalo právě mezi Brodym a žraločím specialistou Hooperem (Richard Dreyfuss). Místo toho posiluje vztahy mezi protagonisty i tím, že je od sebe vzájemně jasně odlišuje (Brody se necítí na moři dobře, Hooper je spíše teoretik bez zkušeností s lovem a svérázný rybář Quint je jako neřízená střela se spoustou zkušeností), a jediným antagonistou je nenasytný a nepolapitelný žralok, popřípadě ještě tvrdohlavý starosta, jenž odmítá uzavřít pláže kvůli zisku.

Od úvodní scény je však především patrná stylistická virtuozita přítomných

tvůrců, kteří ždímají z každé napínavé scény poslední kapičku adrenalinu. Prvním trumfem je samozřejmě ikonický hudební motiv Johna Williamse, který si již dobrých 45 let vybaví snad každý, kdo se rozhodne vykoupat v moři. Sám Spielberg se zpětně smál, že si takovou hudbu nedokázal do filmu představit, ale nakonec uznal svou chybu a nepopírá, že bez ní by byl účinek příběhu značně oslaben. No a další a rozhodující devízou už je právě režisérské vedení brýlatého vizionáře - nijak nezastírám, že jsem od mládí nadšený "Spielbergofil", a právě v Čelistech Steven vytváří jednu cinefilní parádu za druhou. Ať už na úrovni celého příběhu, který nápaditě představuje jednotlivé aktéry (Brodyho a jeho denní rutinu, Quinta prostřednictvím škrábání na tabuli) a postupně navyšuje intenzitu žraločích výstupů až do infarktového finále, nebo na úrovni jednotlivých scén, které jsou vzorem pro práci s mizanscénou a přípravu úrodné půdy na šokující dějový twist.

Je vyloženě radost sledovat už jenom to, jak vynalézavě a systematicky jsou snímané obyčejné rozhovory postav, a co teprve pozorovat scény samotných žraločích útoků. Spielberg za tímto účelem používá perspektivu lovce, která naznačí divákovi přítomnost zubaté potvory. Tento postup je dominantní v úvodní scéně, kdy žraloka vůbec nezahlídneme. To ve scéně druhého útoku už styl možnosti "naznačování" rozvíjí - hlediskové záběry z pohledu žraloka tak doplňuje i komplexní vývoj událostí na pláži. Tam už nervózní Brody bedlivě pozoruje okolní dění a žraloka mu na chvíli připomene i obyčejná koupací čepice potopeného plavce (a jak posléze dodá "To je ale hrozná čepice"). Důležitou roli hraje také pes, který aportuje klacek a po chvíli mimo záběr zmizí. Tím Spielberg chytře stupňuje podezření a nervozitu a samotný atak přijde překvapivě.

Žralok se takto objevuje čím dál více a pomáhá navyšovat dojem vlastní nebezpečnosti, což vrcholí v poslední třetině, kdy se stává lovec kořistí. I v této fázi však Spielberg dokáže diváka neustále překvapovat a nepotřebuje žraloka ukazovat příliš, neboť mu stačí jeho přítomnost znázornit například prostřednictvím barelů, které mu Quint nastřelí harpunou na hřbet - což je vlastně trochu úsměvné, protože režisér byl k takovým postupům donucen onou nefunkčností modelu. Vůbec ohromnou výhodou závěrečné části je pocit absolutní divácké bezbrannosti - napoprvé vůbec nejde odhadnout, co se stane v další scéně. A tahle nepředvídatelnost pak společně s mistrovským načasováním a provedením zásadních zvratů způsobuje, že finále Čelistí neztrácí na působivosti a infarktovosti ani po patnáctém zhlédnutí.

Kvitovat a oslavovat působivé zpracování, herecké výkony (Robert Shaw jako Quint je úžasným hnacím motorem druhé poloviny a přesnou protiváhou ke zbývajícím aktérům) nebo promyšlené dávkování zvratů (ani rozhodnutí starosty vlastně nepůsobí hloupě, jen záměrně bezohledně) bych mohl ještě dlouho. Čelisti řadím k nejlepším a nejprogresivněji vyprávěným filmům, jaké jsem měl dosud čest spatřit, a jakoukoli televizní reprízu si rozhodně nenechám ujít. Ta maličkost, že se jedná o vůbec první blockbuster historie, který pokořil v tržbách bájnou hranici sta milionů dolarů, už je pouze logickým vyústěním marketingového, ale především filmařského mistrovství.

Hodnocení: 100%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE