Dustin Hoffman slaví 85. narozeniny. Připomeňte si jeho 7 rolí, ve kterých koketoval s Oscarem

Jeho teta Pearl mu tvrdila, že pro hereckou dráhu není dost hezký. Časopis Life později napsal: „Kdyby obličej Dustina Hoffmana byl jeho jediným jměním, byl by odsouzený k životu v chudobě.“ Přesto však Hoffman podle mnohých dobových kritiků v 60. letech ustavil zcela nový typ herce. A chcete-li jeho herecký talent kvantifikovat, je dobré zmínit Zlatého lva za celoživotní dílo z benátského festivalu, čestného Zlatého medvěda z Berlinale, 14 nominací na Zlatý glóbus (z toho 6 proměněných), 4 ceny BAFTA (z 10 nominací) a konečně 7 nominací na Oscara, z nichž si zlatou sošku se svým jménem dvakrát odnesl domů. Pojďme si filmy, díky nimž se o nejprestižnější filmovou trofej ucházel, připomenout.

Hoffman se k roli mladého Benjamina Braddocka dostal vlastně přes počáteční neúspěch. Mike Nichols, režisér filmu, ho nejdříve odmítl obsadit do svého broadwayského muzikálu The Apple Tree, protože se mu nezdál jeho zpěv. Celkový Hoffmanův herecký projev ho však uchvátil natolik, že mu nabídl hlavní roli právě v připravovaném Absolventovi.

Dustin měl štěstí. Ač už se předtím objevil ve dvou menších filmech, tentokrát natrefil na projekt, který se nejen jeho zásluhou, ale také díky soundtracku od Simona & Garfunkela stal jedním z nejkultovnějších snímků americké kinematografie 60. let. Na zápletce o čerstvém absolventovi Benjaminu Braddockovi, který si něco začne se zralou paní Robinsonovou, ale přesto se zamiluje do její dcery, je cosi archetypálního. Lehce podivínský a stydlivý typ, který zde Hoffman ztvárňuje, navíc v jeho herecké filmografii není zcela ojedinělý. Každopádně napoprvé to na Oscara ještě nestačilo.

Po přece jen poměrně rozverném Absolventovi Dustin o dva roky později přechází do mnohem temnějších a existenciálnějších poloh. John Schlesinger ve svém americkém debutu ukazuje odvrácenější tvář šedesátek. Do New Yorku přijíždí naivní Texasan Joe Buck v podání Jona Voighta, aby si zde vydělal velké peníze jako gigolo. Žádná variace na americký sen se ale nekoná. Buck potkává Enrica „Ratso“ Rizzoa, ztvárněného Hoffmanem, šmeliče a tuberáka oprýskaného (fyzicky i psychicky) špínou newyorských ulic, kterému není žádná špatnost cizí. Společně v New Yorku živoří a dobrý konec se nedá čekat.

Ač byli na zlatou sošku za nejlepší herecký výkon v hlavní roli nominováni oba zmiňovaní herci, snímek si nakonec odnesl „jen“ cenu za nejlepší film, režii a adaptovaný scénář.

V černobílém životopisu Lenny se Hoffman vtělil do postavy komika Lennyho Bruce, reálného předobrazu. Představuje klasický rozpor mezi humorem a cynismem na jevišti a temným civilním životem plným nepochopení, drog a neutěšených mezilidských vztahů. S Oscarem to ale nevyšlo ani tentokrát, a pokud o něj Hoffman stál, musel si ještě pár let počkat.

Napočtvrté už to ale vyšlo. V jednom z divácky nejúspěšnějších amerických filmů 70. let se tentokrát Hoffman objevuje ve veskrze civilní poloze. Hraje úspěšného marketéra Teda Kramera, který se poté, co od něj odejde manželka, musí starat o sedmiletého syna a později vybojovat před soudem svěření do péče. Přestože není umístění dítěte do péče otce při rozvodovém řízení zcela normalizované ani dnes, film s tématem nakládá citlivě, a to i za přispění Hoffmana a jeho herecké partnerky Meryl Streep, která za výkon v tomto filmu taktéž převzala Oscara.

Lehce bizarnějším a dosud nejkomediálnějším příspěvkem do Hoffmanovy oscarové kariéry je převleková komedie Tootsie. Dustin v ní představuje herce Michaela Dorseye, který ne a ne najít roli. Převlékne se tedy za ženu a je obsazen do populárního seriálu. Být zároveň mužem i ženou se však překvapivě ukazuje jako ne zcela pohodlné. Michaelovy počáteční snahy se i přes všechny překážky prosadit mohou připomínat začátky samotného Hoffmana, ten se však k transvestitismu neuchýlil. Ani výkon v Tootsie mu nakonec cenu za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli nepřinesl.

Jinak tomu bylo v Rain Manovi, jeho minimálně v tuzemsku nejznámější, zároveň však asi v oscarově nejpodbízivější roli. Byť poctivě odpracované, nutno dodat. Připomenu, že Dustin v tomto humanistickém díle, jak se většinou zdůrazňuje, hraje autistického Raymonda, který se postupně sbližuje se svým egoistickým bratrem Charliem (Tom Cruise), jehož neortodoxní léčba životem na něj má překvapivě pozitivní dopad.

Poslední oscarovou nominaci Hoffman získal před více než dvaceti lety za roli ve filmu Vrtěti psem, ve kterém, stejně jako během Rain Mana, spolupracoval s režisérem Barrym Levinsonem. Hraje zde hollywoodského producenta Stanleyho Motsse, který musí ve spolupráci s mediálním expertem Conradem Breanem pár týdnů před volbami odpoutat pozornost od potenciálního megaskandálu prezidenta USA.

Nejstarším vítězem Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli se stal minulý rok Anthony Hopkins ve svých 83 letech. O dva roky starší Hoffman stále tvoří, nezbývá tedy než mu popřát, aby předvedl podobně fenomenální výkon jako Hopkins v Otci a tuto věkovou hranici trumfnul.

Tato recenze je trochu výjimečná. Vznikla úplně spontánně bez scénáře a obsahuje spoilery, jak film dopadne. Vzhledem k tomu, že ale hodně lidí tápe, co měl konec znamenat, snad bude užitečná.