Krásy Toskánska lákaly již renesanční malíře, takže není divu, že přitahují i filmaře z celého světa. V dnešním výběru jsou proto hned tři snímky, které se tam odehrávají. Prvním z nich je Pod toskánským sluncem (2003) – romantickou komedii s Diane Lane v hlavní roli režírovala Audrey Wells podle vlastního scénáře, jež vycházel ze stejnojmenného románu Frances Mayes. Hlavní hrdinkou příběhu je čerstvě rozvedená spisovatelka, která se rozhodne vyrazit do Toskánska, odpočinout si a nasbírat inspiraci na novou knihu. Nečekaně tu na ni ale čeká zcela nový život. Filmaři zamířili do okolí Florencie, Lazia, Arezza a Montepulciana.
Druhým v Toskánsku natáčeným snímkem je romantická komedie Dopisy pro Julii (20120) režiséra Garyho Winicka. Jak název napovídá, snímek neláká pouze na nádhernou letní atmosféru, ale i na příběh lásky, kterou nezničila ani dlouhá léta odloučení. Na celém snímku je navíc zajímavé, že role bývalých milenců, kteří k sobě po letech našli cestu si zahráli Vanessa Redgrave a Franco Nero, bývalí životní partneři, jejichž cesty se rozešli v sedmdesátých letech. Po letech se ale k sobě vrátili a od roku 2006 jsou ale manželi. A jelikož se snímek hlavně o dopisech Julii, nemůže chybět slavná Verona, ale ani Siena a Pienza.
Třetí romantická komedie z Toskánska sálá sluníčkem a dobrou náladou. Po zhlédnutí tohoto snímku budete mít neskutečnou chuť nejen vyrazit do Itálie a dát si skleničku dobrého vína, ale i oslavovat život jako takový. Ve stínu slunce (2005) režíroval Brad Mirman a do hlavních rolí obsadil Harveyho Keitela a Joshuu Jacksona. Příběh zavede diváky do malé toskánské vesnice, kde žije kdysi slavný spisovatel, jež po smrti milované manželky nenaspal ani řádek. To má změnit mladý Jeremy, kterého nakladatelství vyšle, aby autora přemluvil. Natáčení probíhalo v asi nejkrásnější oblasti Toskánska – v okolí Sieny a Val d'Orcia.
Je ale na čase opustit Itálii a podívat se do prosluněného a zpěvem naplněného Řecka. Slavné hity skupiny ABBA zabalené do letního muzikálu byly zárukou velkého úspěchu, kterého se snímku Mamma, Mia! (2008) skutečně dostalo. Úchvatnou scenérii totiž dokreslily i úžasné herecké i pěvecké výkony hereckého obsazení v čelem s Meryl Streep a Amandou Seyfried, která má v tomto výběru již druhý snímek. Obě ženy navíc doplnili i šarmantní pánové Pierce Brosnan, Stellan Skarsgård a Colin Firth, jako tři možní otcové dcery hlavní hrdinky, která si přeje poznat tátu a pozvat ho na svou svatbu. A kde se natáčelo? Filmaři vsadili na ostrovy Skopelos a Skiathos a pláž Damouchari.
A míříme do Francie, do Provence, dalšího v létě oblíbeného místa. Moje léto v Provence (2014) vás sice nezavede do nekonečných fialových lánů levandulových polí, ale do olivových hájů, jejich větve šumí díky slavnému mistralu. Jean Reno je v roli svérázného dědečka kouzelný a na jeho vnoučata čeká léto, které nikdy nezapomenou. Zajímavostí je, že chlapec, který hraje Renova nejmladšího vnuka je skutečně hluchý, takže herci se skutečně učili znakovou řeč. Natáčení pak filmaře zavedlo do měst Saint-Remy-de-Provence, Saintes-Maries-de-la-Mer, Eygalières a Les Paluds de Noves.
Provence podruhé a jedna z nejslavnějších knih Petera Maylea ve filmové, trošku pozměněné podobě z roku 2006. Romance z kraje plného vinic a třpytivého zapadajícího slunce je přesně to, co potřebujete, když se chcete naladit na dobré víno, jídlo a osobitou francouzskou životní filosofii. Vše podtrženo výbornými hereckými výkony Russella Crowa, Marion Cotillard a Alberta Finneyho. Hlavní hrdina opouští hektický Londýn a vrací se na jih Francie, aby zde prodal pozůstalost po strýci – vinici, na které strávil většinou svého dětství. Po příjezdu ale pomalu propadá kouzlu zdejšího kraje a vidina peněžního zisku i brzkého odjezdu se vzdaluje.
Ridley Scott zkrátka umí i romance s tou správnou atmosférou, inu je vidět, že sám v Provence patnáct let žil. A pokud byste se chtěli vydat po stopách filmařů, nesmíte minout Gordes, Bonnieux, Cucuron a Ménerbes.
Francie potřetí, ale tentokrát opouštíme Provence a míříme do Paříže. Amélie s Montmartru je jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Je vtipná, praštěná, osobitá a naděje plná. To zkrátka chcete. Všichni by rádi zažili takové dobrodružství jako trpaslík ze zahrádky jejího otce, ale i pátrání po panu záhadném, při kterém dojde i na lásku. Základem pro její příběh byly vzpomínky a různé události, které režisér snímku Jean-Pierre Jeunet začal sbírat v roce 1974. Cestující trpaslík tak má například předlohu ve vtípcích, které se v 90. letech udály ve Francii a Anglii. V roce 1997 dokonce francouzský soud obvinil hlavního představitele Fronty za osvobození zahradních trpaslíků z krádeže více jak sto padesáti trpaslíků. Ironií je, že toho filmového filmaři věnovali majiteli kavárny, kde filmová Amélie pracovala, ale někdo jim ho z kavárny ukradl. Majitel se přitom bál toho, že jim z venkovní zahrádky ukradnou všechny židličky, takže po premiéře filmu raději všechny vyměnil za nové, ale s trpaslíkem nepočítal.