Osm herců, kteří nám vždy udělají radost jako záporáci

Poznámka na úvod: do výběru jsme zařadili žijící herce, kteří nám při troše štěstí ještě nějakého toho excelentního padoucha do konce kariéry zahrají.

Jak by se asi psala filmová historie, kdyby James Cameron neucukl od původního plánu a nechal hrát Lance Henriksena Terminátora (1984)? Nakonec ve filmu vyfasoval „jen“ roli detektiva, takže na ďábelského Lance jsme si museli tři roky počkat. Ale jak se to vyplatilo! V Na prahu temnot (1987) si zahrál ukázkového sadistu a následně záporácky exceloval ve filmech Fešák Johnny (1989), Studený jako kámen (1991), kde si dokonce napsal veškeré dialogy sám, Rytíři (1993) a Živý terč (1993). V posledním jmenovaném je obzvlášť strhující a netřeba asi připomínat legendární moment, kdy na něm během natáčení začal hořet kabát a on ani necukl brvou a jen ho drsňácky setřásl. Takové muže Hollywoood potřebuje! V posledních letech se Henriksen občas záporácky připomene v seriálech (Hannibal, Černá listina), na pořádně šťavnatý comeback ale stále čeká.

Protáhlá tvář, neklidné oči a chraplavý hlas. Michael Wincott nejspíš nikdy nebude patřit k hercům, jejichž jméno divákům při pohledu na tvář naskočí automaticky, na jeho výkony jde ale těžko zapomenout. Bohatou paletou záporáků, které během své kariéry vytvořil, patří k těm nejlepším z nejlepších. Patřičně padoušský šerifův bratranec v Robin Hood: Král zbojníků (1991), šílený šlechtic Moxica v 1492: Dobytí ráje (1992), vůdce gangu ve Vráně (1994), únosce v Jako pavouk (2001), sadistický žalářník v Hrabě Monte Cristo (2002) nebo jeden z památnějších protivníků Jacka Bauera ve 24 hodinách (2014). Pokaždé trochu jiný a vždy fenomenální. Wincott je natolik dobrý v tom, co dělá, že i průměrné kousky jako Tři mušketýři (1993) a Policajt ze San Franciska (1997) stojí díky němu za čas strávený u televize.

Všichni ho znají jako Malíčka z Hry o trůny, charismatický Ir se šibalským úsměvem má ale mnohem pestřejší paletu památných magorů. Film, který Gillena coby padoucha takzvaně „udělal“, byli Rytíři ze Šanghaje (2003), kde se postavil Jackiemu Chanovi. Po vzoru těch nejlepších se představil v roli blazeovaného a současně úlisného záporáka. A pak už to pomalu gradovalo. Pomstychtivý Miles Jackson ve 12 kolech (2009), zábavně psychopatický šílenec Weiss v Blesku (2011), který zatápí Jasonu Stathamovi, velké zvíře v sérii Labyrint nebo (malinko odbočíme) opravdu mizerný kamarád ve hře Quantum Break (2016). Gillen si zkrátka s padouchy, ač by rád hrál i kladnější postavy, rozumí. Jen mu nesmí házet klacky pod nohy scénář. V thrilleru Kdo mi jde po krku (2021) to ještě ustál, ale už to bylo na hraně.

Peter Greene to nikdy nedotáhl mezi elitu, v síni slávy by ale měl mít minimálně čestnou zmínku. Ostatně, jeho Zed v Pulp Fiction (1994) patří zcela bez debat mezi nejpamátnější hajzlíky filmového plátna. Ale jen jím Greenova kariéra živená nebyla. Naprosto nepřehlédnutelný byl jako protivník Jim Carreyho v Masce (1994), díl pozornosti si urval v Rozsudku noci (1993) a Přepadení 2: Temné území (1995) a do jisté míry bylo jeho zásluhou, že jinak průměrné akční komedie Modrý blesk (1999) a Exmanželka za odměnu (2010) aspoň nějakým způsobem fungovaly. Letos se připomene fanouškům v seriálu The Continental, prequelu Johna Wicka. Hraje čističe Charlieho, což není přímo záporná postava, ale pořád uklízí mrtvoly, tak třeba role dopřeje Greenovy nějaké šťavnatější momenty.

Jason Isaac zůstává pro většinu světa, pokud se bavíme o padouších, hlavně Luciem Malfoyem. Pokud to tak také máte, o hodně přicházíte, protože jste zdaleka neviděli všechny odstíny Isaacovy ďábelské šedi. Nic proti jeho smrtijedovi, ale kam se hrabe na chladného plukovníka Williama Tavingtona z Patriota (2000). Jde o ten druh postavy, kterou nenávidíte od první minuty do morku kostí. Isaac také zazářil jako Hook v Peteru Panovi (2003), kde má de facto one man show, a jeho kapitána Gabriela Lorcu z seriálu Star Trek: Discovery (2017) vydýchávají trekkies ještě teď. Isaac umí stejně sebejistě vystihnout klaďase, ale přiznejme si to, jako padouchovi mu to sekne nejvíc.

Gary Oldman se na stará kolena věnuje více nejednoznačným postavám než opravdovým parchantům. Svého času ale uměl záporáky jako málokdo. Upřímně se těžko vybírá ten nejlepší, protože každý je v jeho podání trochu jiný. Tajemný Drákula (1992), poněkud výbušný obchodník Zorg z Pátého elementu (1997), nakoksovaý fizl v Leonovi (1994), vůdce teroristů v Air Force One (1997) nebo tyran Carnegie v Knize přežití (2010). Oldman dává svým záporákům neskutečnou tenzi, a kdykoli se nějaké podobné figuře upíše, je to zážitek. Doufáme, že nám ještě někoho takového nadělí.

Budeme dělat, že jsme trailer na poslední film Kevina Spaceyho, kde hraje záporáka, neviděli a vraťme se do časů před mnoha a mnoha obviněními. Spacey si přirozeně podmanil celý svět coby Frank Underwood z Domu z karet (2013), má toho ale v rukávu mnohem víc. Ostatně, stačilo mu pouhých pár minut v Sedm (1995), aby se zařadil mezi nejpamátnější filmové maniaky vůbec. A pak jsou tu Lex Luthor v Superman se vrací (2006), suverénně nejzábavnější postava filmu, psychopatický boss v Šéfové na zabití (2011), mafián v Baby Driver (2017) a sociopat Jonathan Irons, zakladatel a prezident největší vojenské korporace na světě ve hře Call of Duty: Advanced Warfare (2014). Ať už je Spacey vinen, nebo ne, záporáky umí dokonale.

Colin Farrell se zpátky na „záporáckou mapu“ dostal rolí Penguina v novém Batmanovi (2022) a významně tím připomněl nejen to, že si s touhle polohou rozumí, ale hlavně jak odlišně své padouchy pojímá. Farrell rád přehrává, ale ve zdravých mezích. Do svých záporáků dává opravdu extrémní množství energie, čímž si často krade scény pro sebe. Stalo se tak ve filmovém Daredevilovi (2003), policejním dramatu Hrdost a sláva (2008), komedii Šéfové na zabití (2011), kde si svého pomatence vychutnal opravdu vrchovatě, i v mysteriózní detektivce V mysli vraha (2015), jež byla původně napsaná jako pokračování Sedm. Vzhledem k tomu, že Penguin dostane vlastní seriál, máme se na co těšit. Určitě ale nebudu jediný, kdo by ocenil, kdybychom si záporného Farrella ještě užili i v roli, kde bude k poznání.