Nejsilnější chlapec světa a herec z nejhoršího filmu historie slaví 30. narozeniny. Pochází z Ukrajiny a jeho muskulatura se dávno změnila

Richard Sandrak se narodil 15. dubna 1992 v malé ukrajinské vesnici do rodiny, pro niž byly sport a pohyb celoživotní vášní. Jeho otec Pavel Sandrak byl světovým šampionem v taekwondu a matka Lena Sandrak se živila jako instruktorka aerobiku. V rodné zemi ale pro sebe neviděli šťastnou budoucnost, a když byly Richardovi dva roky, přestěhovali se do americké Pensylvánie.

Po obou rodičích Richard zdědil genetické vybavení, které jej k výjimečným sportovním výkonům předurčovalo. Jeho cesta k titulu nejsilnějšího chlapce světa, který veřejně zpečetil stejnojmenný dokument z roku 2004, ale vedla přes trénink, který by předškolnímu ani školou povinnému dítěti nikdo nedoporučoval. Ihned po příjezdu do USA představil Pavel Sandrak synovi různé možnosti protahování a lehčího posilování, ovšem po přestěhování do Kalifornie se požadavky na tělesnou přípravu Richarda mnohonásobně zvýšily.

Rodina se seznámila s proslulým fitness trenérem celebrit Frankem Giardinou, jenž začal na Richarda dohlížet a zajistil mu pozornost veřejnosti. Není divu, že novináři, dokumentaristé a nakonec i sám Arnold Schwarzenegger kolem ukrajinského chlapce zvědavě kroužili. Když bylo Sandrakovi šest let, dokázal v bench pressu zdvihnout 82 kilogramů (tedy skoro čtyřnásobek průměrné váhy šestiletých chlapců). V osmi letech se posunul dokonce na 95 kilogramů.

Jeho fyzická zdatnost brala dech a sám Richard později tvrdil, že měl méně než jedno procento tělesného tuku. (Tento údaj je ovšem nesmyslný. Pro většinu lidí je neudržitelné mít méně než 5 % podkožního tuku a tělesný tuk bývá obvykle ještě o 5 % vyšší. Jediný člověk na světě, který si nárokuje, že jeho tělesný tuk se pohybuje okolo 5 %, je Helmut Strebel, jenž vypadá zcela jinak než Sandrak.)

Chlapcovo vypracované břišní svalstvo, které bylo výsledkem tréninku složeného mimo jiné z 600 kliků a 300 dřepů denně, se místo klasického sixpacku zformovalo do tzv. eightpacku. A doktoři se začali ozývat, že taková muskulatura odporuje přirozenému vývoji a vyžaduje příjem testosteronu, který v těle takto mladého chlapce není obsažen. Rodina ale roli steroidů vždy zásadně odmítala.

Richardův trénink byl každopádně vyčerpávající a bezprecedentní. Kvůli němu nezažíval bezstarostné radovánky, které si obvykle spojujeme s malými dětmi, nemohl si najít kamarády, neboť namísto školní docházky byl vzděláván z domova, a musel dodržovat přísnou dietu. Sladkosti a jiné nezdravé potraviny s vyšším obsahem kalorií a cukru pro něj byly zapovězené a otec jej nutil opakovat náročná cvičení, pokud v čemkoli neuposlechl. Sám Richard si ale stojí za tím, že pro cvičení se rozhodl dobrovolně a na popud toho, že jeho rodiče neustále trénovali a inspirovali ho.

O diktátorské povaze Sandrakova otce se ale dodnes hovoří a nahrávají tomu i jeho činy. Frank Giardina vycítil nekalé rodičovské praktiky a s rodinou ukončil spolupráci, načež mu měl Pavel vyhrožovat zabitím. Nedlouho poté, roku 2003, byl Richardův otec uvězněný za napadení své manželky, což telefonicky nahlásil přímo jeho syn. Po tomto zážitku Richard na otce zanevřel, a byť stále pokračoval v posilování a cestoval po různých státech, v nichž promoval nutriční výrobky a poskytoval rozhovory médiím, jeho vztah ke kulturistice se měnil.

Přijal nového manažera Marca Garciu, jenž stabilizoval Richardův život a umožnil mu konečně přijímat i typičtější a oblíbené potraviny včetně pizzy. A produkoval rovněž snímek s českým názvem Herkules 3D, v němž si patnáctiletý Sandrak zahrál Herkula, syna boha Dia v podání Hulka Hogana. V době natáčení už osvalenou pubertální ikonu úplně nepřipomínal, ale na film se beztak vzpomíná jen pro jeho příšerné kvality. Na československé databázi ČSFD drží pozici nejhoršího snímku všech dob a z takřka šesti tisíc uživatelských známek činí průměrné hodnocení 6,2 %. Zajímavé v tomto ohledu je, že mezinárodní databáze IMDb ukazuje skóre 2,1 z 10, ovšem na základě pouhých 552 hodnocení – to může naznačovat, že Richard Sandrak ve světě moc velkým hereckým lákadlem nebyl.

Po této zkušenosti se Sandrak, jehož rodiče se po otcově propuštění z vězení rozvedli, přestával o bodybuilding zajímat. „Těžké váhy už nezvedám. Kdyby nic jiného, tak mě to prostě začalo nudit,“ svěřil se roku 2015 pro magazín Inside Edition. Na otázku, co tedy provádí místo toho, odpověděl nečekaně: „Nechávám se zapalovat.“ Narážel tím na své nové zaměstnání ve vodním světě studia Universal, kde dělá kaskadéra. Nechat po sobě střílet, zapálit své oblečení či skákat z dvacetimetrové výšky pro něj není překážkou, avšak pověst zázračného dítěte už dávno nemá. Na svou minulost je prý pyšný, ale odmítá v ní nadále vězet.

Richard Sandrak miluje jízdu na skateboardu a sní o tom, že se jednou stane kvantovým vědcem či inženýrem v NASA. Na cokoli spojené s kulturistikou už nepomýšlí, a když se na něj člověk podívá dnes, nikdy by v něm nehledal bývalého nejsilnějšího chlapce planety.