„Válečné přešlapy byly, jsou a i nadále budou. Situace hodna k odsouzení, ale bohužel, ještě se nikdo nenarodil zcela neomylný. O přešlapu leteckého bombardování ví své i Praha a to ze 14. února 1945. Piloti a navigátoři osmé letecké armády si (jen) spletli Drážďany. Následky dnes pro mnohé už bohužel naprosto těžko představující. Na majetku i na životech. Stejný případ se stal v Dánsku a to pouhý měsíc po Praze. A o tom vypráví tento snímek, který hned sáhl po tom nejbolestivějším. Rozbombardování školy plného dětí. Dánští tvůrci se rozhodli natáčet v Česku, takže lze rozpoznat známé lokace. Jen tak pro zajímavost, třeba Josefov použili i tvůrci snímku ´Úkryt v ZOO´ (2017), s příběhem odehrávající se v době německé okupace. Ale zpět k bombardování. Druhá světová válka je plná doložitelných tragických příběhů, takže je stále z čeho čerpat. A co stát, to hodně podobné události při porovnání s ostatními. Teď jde o to, jestli se to povede významně zpracovat do filmové podoby, aby to emočně diváka zasáhlo tak, že snímek plně splní svůj protiválečný aspekt ve své výpovědi. Scénář obsahuje celkem tři dějové linky, které se vzájemně prolínají a poukazují na běžné rozpory v okupované společnosti. Nejzásadnější dějová linka je vlivem tématu osudová cesta dvou dívek a chlapce, který hned na začátku prožije trauma zanechávající na něm následky. Dějová linka o odboji vyznívá spíše jen jako doplněk na vyplnění stopáže. A třetí dějová linka je o mladé inteligentní jeptišce zpochybňující existenci boha, která navíc prožije romanci s chlapcem, který se dal na stranu nepřítele. Po setkání a rozpravě s onou jeptiškou však pozře. Nic než pokus o dosazení romance svou nucenou kýčovitostí, která vyznívá na celém snímku jako zcela zbytečný status. Příběh o dětech je tak jednoduchý a krátký, že by stačil i na půlhodinovou povídku. Ano, tak slabý ten scénář je. Režisér a scenárista v jedné osobě však vsadil převážně na atmosférickou stránku ve vyprávění s rozsahem až do filmového umění. Snímek místo vytváření šoku a hrůzy spíše funguje jako mainstreamové melodrama v podobě experimentálního artového filmu s použitím patřičného vizuálního vyjádření daných skutků. Ano, hodně je citelná absence přímého tahu na branku, takže mnohé emoční scény bohužel nefungují zcela na 100%. K dojetí a respektu však ale přesto může po divácké stránce dosáhnout svého. Ona závěrečná scéna s dívenkou odmítající jídlo s následným zážitkem poté, co jí otec řekne, že když nebude jíst tak zemře, je ta nejsilnější. Po vizuální stránce tímto Ole Bornedal poukazuje na hodnotu každého života a právě ohledně dětí z mateřského hlediska tím nejkrásnějším způsobem. Snímek tedy značně jednoduchý, ale zásadní ve své výpovědi. Značná jednoduchost snad ani na škodu není, neb stále platí, že v jednoduchosti je síla, čímž tento snímek později určitě ve své protiválečné výpovědi o něco zesílí.“ martin-mickey-stusak/ 80 procent
„Tak jo. Myslím že sedmdesát procent je úplně v pohodě. Protože jsem fanda Honby za diamantem a Honby za klenotem Nilu a film mě bavil, dám čtyři. Bullocková stále v pohodě a s Tatumem se dobře doplňují. Radcliffe je slušný slizoun a třešničkou na dortu je Pitt. Takže jo. Peněz není třeba litovat. I přes 112 minut film pěkně odsýpá.“ p.a.douch / 70 procent
Psí ostrov (2018) – Tato pohádka není moc vhodná pro děti.
„Když jsem doma ležel s covidem a neměl co dělat, tak jsem si pustil na TV Prima film Psí ostrov. Tak nějak jsem si říkal, to bude kravina na entou, protože nemám rád hrané filmy s lidmi kde mluví zvířata jak už jsou jakéhokoli druhu. Ale zmýlil jsem se, tento animovaný film jsem si během týdne pustil snad 10x. Film začíná v Megasaki, kde zrovna řádí psí nemoci které nechal úmyslně rozšířit starosta města. Všechny psi nechal starosta odvést na odpadkový ostrov aby se jich zbavil. To se samozřejmě nelíbí jeho svěřenci Atariho který se rozhodne najít svého psa Spotseho. Na ostrově potká Atari mnoho psích přátel se kterými se velmi dobře spřátelí. Film provází výborná hudba, animace. Tato pohádka není moc vhodná pro děti, ale pro dospělé výborný film. Dávám 100 %“ jaroslav-hejkrlik / 100 procent
Poslední závod (2022) – Všestranně obrovsky talentovaný Rath má neskonale větší potenciál, ale film není o jeho příběhu.
„Jako sportovní film funguje solidně, ale přesto zůstává osten něčeho nedovyprávěného. Hodan se úplně dokázal rozhodnout, zda natočí film o Hanči nebo Rathovi. Vrbatovi už nezbyl vůbec žádný prostor, což je sice škoda, ale není to největší vada filmu. Hodan na začátku navnadí na Rathův příběh, pak ho ale opustí, věnuje se intenzívně Hančovi, a to jak v roli závodníka, tak i budoucího těžce zkoušeného otce rodiny. Rath pak dovypráví svůj příběh pár větami, což vede diváka k oprávněnému dojmu, že byl o něco ochuzen. Všestranně obrovsky talentovaný Rath má neskonale větší potenciál, ale film není o jeho příběhu. Negativní hodnocení vyplývají právě z těchto nesplněných očekávání.“ marie-kolarova / 70 procent
„Vlak, který veze nejen zásoby léků přes nebezpečnou část Ameriky .. někdo ale nechce, aby dojel do cíle. Skvělá atmosféra, neméně skvělý Charles Bronson, na svou dobu pěkné triky i kaskadérské kousky. Dlouho si snímek udržuje tajemnou atmosféru a moc pěkně se na něj dívá.“ Pete69 / 75 procent
Zaujal vás některý z filmů/seriálů? Našli jste doporučení k dílům, která vás zajímají? Pokud ne, napište komentář na kartu snímku z naší databáze. Příště třeba vybereme právě váš.
Všechny komentáře najdete přehledně seřazené od nejnovějšího zde. Dejte „palec“ těm, které vás zaujaly.