Akční hvězda devadesátek prošustrovala stovky milionů dolarů. Nyní je konečně bez dluhů, stálo ji to ale dobrou pověst

V polovině 90. let byl Nicolas Cage jednou z největších filmových hvězd. Na oscarové vítězství ve filmu Leaving Las Vegas navázal řadou akčních pecek a už to vypadalo, že ho nikdy nic nezastaví. A pak někdy kolem roku 2010 Cageova kariéra začala stagnovat poté, co pár plánovaných hitů nevyšlo podle představ (Ghost Rider, Čarodějův učeň, Next, Rituál). Bohužel, jak herec uvedl v rozhovoru pro GQ, útlum jeho kariéry se sešel s momentem, kdy potřeboval peníze. Dlužil miliony na daních, o několik nemovitostí přišel kvůli exekucím, staral se o nemocnou matku a učinil pár nešťastných investic. Výsledkem byl pro Cage de facto osobní bankrot, kdy údajně postupně přišel o jmění v hodnotě více než dvou set milionů dolarů.

Asi není třeba vysvětlovat, proč musel pod tlakem situace učinit nějaké zásadní rozhodnutí. A logickým řešením bylo braní více zakázek, často i na filmy, které ani nebyly určeny pro kinodistribuci. Některé byly hodně mizerné a Cage v nich podával značně diskutabilní výkony. Tím se Nick nechtěně zapsal u publika jako někdo, kdo se před kamerou prostě přestal snažit.

To ale Cage odmítá a tvrdí, že do každého projektu, jemuž se v posledních deseti letech upsal, šel vždy herecky naplno. „Když jsem točil čtyři filmy ročně, jeden za druhým, pořád jsem v nich musel něco najít, abych do toho mohl dát svou energii. Všude to nevyšlo. Některé byly úžasné, jako třeba Mandy – Kult pomsty, jiné nefungovaly. Nikdy jsem to ale neflákal. Takže jestli někdy došlo k nedorozumění, bylo to tohle. Že něco dělám jen kvůli penězům, a proto se nesnažím. Já jsem se o každý projekt vždy zajímal,“ uvedl Cage.

Dobrou zprávou je, že se konečně vymanil z bludného kruhu dluhů a může si projekty vybírat s menší naléhavostí. Bláznivá akční komedie The Unbearable Weight of Massive Talent, která vyjde v dubnu (českou premiéru bohužel zatím nemá), podle prvních recenzí aspiruje na jeho nejlepší film vůbec. Cage v ní hraje sám sebe a dělá si legraci ze všeho, co ho jako ikonu definovalo. To je příslibem toho, že nás od něj ještě čekají skvělé věci.