Kolektivní euforie a optimismus na každém rohu. Pamatujete na „divoký devadesátky“? Filmaři a jejich ambiciózní projekt hledají právě vás
Rock se stává mainstreamem, Lucie je na vrcholu. Desítky, možná stovky nových českých, moravských i slovenských kapel zkoumají nejrůznější stylová zákoutí punku, hardcoru, crossoveru, vře to na elektronické scéně a na dveře klepe agresivními beaty hip hop.
Traduje se, že kdo si něco z devadesátek pamatuje, tak je doopravdy neprožil. Možná ale, že právě vy máte doma nějakou hmatatelnou vzpomínku, která může autorům Devadesátek pomoci. Autoři projektu prosí o pomoc s hledáním archivních materiálů z let 1990-99, fotografií, plakátů, vstupenek, programů, soukromých nahrávek, audio i video záznamů z koncertů či parties v klubech i na festivalech (jejich digitalizaci si autoři zajistí), fanzinů, časopisů a další memorabilií z tohoto období, včetně koncertů zahraničních interpretů na našich pódiích. Tým Devadesátek předem děkuje za vaše tipy a bližší informace, které můžete zaslat na e-mail 90ky@kozafilm.com.
Zatímco kniha Radka Diestlera by měla vyjít již v příštím roce, filmové projekty plánují premiéru o dva roky později. Více se dozvíte na tomto webu.
Petr Koza, producent a iniciátor celého projektu, zažil devadesátá léta jako dítě a teenager, emocionální impulsy té doby a objevování různých hudebních stylů však pro něj zůstaly klíčové. „Vracím se přes tehdejší hudbu ve vzpomínkách do doby, po které se mi stýská, ale nevím přesně, co bylo za tím vším. A to je pro mě vlastně klíč k otevření toho velkého příběhu a dlouhého vyprávění,” říká Petr Koza. “Dalo by se říci, že jde o celkem nedávnou historii, ale čas letí rychleji, než se nám zdá a od roku 1990 už je to více jak 30 let. Je to jeden z mnoha důvodu se důkladně do té doby ponořit a zachovat tu jedinečnost i pro budoucí generace.“
Režisér Radim Špaček, který se ujal režie celovečerního filmu, devadesátky prožil naplno. „Měla by to být nejen vzpomínka na naše mládí, ale i na pocit kolektivní euforie, která tehdy ovládla celou společnost, nic se nezdálo nemožné a optimismus byl k mání zdarma na každém rohu,” říká režisér k filmu, který bude rámován příběhem unaveného rockera – padesátníka Franty a jeho dvacetiletého synovce Petra. „Divoký a svižný styl odkazující na náladu devadesátek chceme eklekticky přetavit i do filmu, který tak může na každého působit jinak. Jako analýza, pomník, pohádka, monument, sci-fi či memento,” dodává Radim Špaček.
Šestidílný dokumentární televizní cyklus Jakuba Skalického, do jehož základního fundamentu bude patřit také mravenčí práce Radka Diestlera na přípravě knihy o české a slovenské hudební scéně 90. let, která by měla vyjít v příštím roce v nakladatelství 65. pole, zmapuje scénu té doby z více úhlů. Bude se zabývat kluby a festivaly, rozhlasovými a televizními pořady, časopisy a fanziny. Zmapuje činnost agentur a promotérů, připomene koncerty zahraničních hvězd u nás i první zkušenosti českých kapel v zahraničí. Probere mainstream i extrémní žánry a přinese pohledy na gramofonový trh a silné i obskurní příběhy na téma “jak se prodávala hudba”. Nezapomene ani na vizuální aspekty tehdejší dynamické doby, klipy, plakáty či typické prvky v oblečení. Časovým rámcem cyklu bude období od 3. prosince 1989 (památný koncert Pro všechny slušný lidi) až po rok 1999. „V devadesátých letech jsme na ČT dělali pořad, který se jmenoval Paskvil. Vymysleli jsme ho to léto, co přijeli Pink Floyd. Bylo mi 21. Producentovi 19 let. Během měsíce jsme sehnali milion korun a za další měsíc začali točit. Pak jsme ho vysílali deset let. Mohlo by se tohle stát někdy jindy než v téhle dekádě?“ doplňuje Jakub Skalický.