Tyto děsivé výkony traumatizovaly ostatní herce. Hrůzu naháněl maniak s motorovkou, vulgární instruktor či kanibal v kazajce

Ve svém předposledním filmu z roku 1987 odbočil slavný režisér Stanley Kubrick k tehdy hojně propírané problematice války ve Vietnamu. A jak u něj bylo zvykem, samotnému natáčení předcházela dlouhodobá příprava, jejímž cílem bylo navození co možná největší autenticity a realismu. Za tímto účelem také Kubrick najal vietnamského veterána a bývalého vojenského instruktora R. Lee Ermeyho jako technického poradce - takovou pozici už Ermey dříve zastával třeba v Apokalypse od Francise Forda Coppoly. Do role vulgárního seržanta Hartmana měl být obsazen profesionální herec, ovšem Ermey se nechtěl o velkou hereckou příležitost nechat připravit. A dobře věděl, jak na Kubricka zapůsobit. Režisér mu nejprve pověděl, že nepůsobí dostatečně zlomyslně, načež začal Ermey nepřetržitě chrlit urážky směrem k mladíkům, kteří se přišli ucházet o role rekrutů. Kubrick byl jeho výkonem udiven a vyprávěl o něm v rozhovoru pro magazín Le Monde: "Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Bylo to šílenější než všechno, co jsem si dokázal představit! Lee Ermey nastartoval kompletní improvizaci, když začal ty mladíky urážet, doslova je děsil. A měl vskutku obří repertoár urážek. Měl něco nového pro každého, kdo přišel, ať už bylo jeho jméno jakékoli, ať byl vysoký nebo malý, ať měl uher na nose nebo ďolíček na tváři." Zděšení a nervozita však doháněly ostatní herce i při natáčení naostro, což potvrdil sám Ermey. "Pro ty herce to bylo děsivé. Mým cílem bylo zastrašování. Nikdo předtím nenarušil jejich osobní prostor, nikdo k nim předtím nedával hlavu tak blízko. Když jsem poprvé přišel k Vincentovi (Vincent D'Onofrio, představitel obtloustlého vojína Pylea), měl za úkol říkat jen 'Ano pane' a 'Ne pane', ale byl tak v šoku, že zkazil svůj text třikrát nebo čtyřikrát."

Jeden z nejděsivějších zloduchů v dějinách hororu se publiku poprvé představil roku 1974 v dnes kultovním nezávislém filmu Tobeho Hoopera. Texaský masakr motorovou pilou přinesl progresivní impulz do hororových schémat, stal se zřejmě nejdůležitějším exploatačním dílem své doby, vzhledem k mizivému rozpočtu vydělal obrovské peníze a inspiroval řadu pokračovatelů, jejichž řady se rozšiřují i dnes. Jeho tvorba ovšem nebyla zdaleka tak idylická jako následný úspěch. Štáb natáčel v Texasu v nesnesitelných červencových vedrech, každý herec měl k dispozici jediný a rychle propocený kostým, na place viselo páchnoucí syrové maso a do toho všeho se objevil obrovitý muž s motorovkou a koženou maskou, jehož se ostatní herci vysloveně báli. Leatherface ztvárnil švédský hromotluk Gunnar Hansen a všude po internetu kolují zvěsti, že jeho kolegové se mu během natáčení obloukem vyhýbali. Jeho postava i vše okolo zkrátka vyznívalo natolik realisticky, až se Marylin Burns, představitelka 'final girl' Sally, začala domnívat, že se účastní regulérního snuff filmu. To eskalovalo při natáčení slavné scény u večeře, kdy měl Leatherface useknout Sally jeden prst. Hansen byl tak frustrovaný z fyzické náročnosti zdlouhavé sekvence, že Burns nedopatřením skutečně poranil. A tehdy, jak Hansenovi později vyčetla, se herečka opravdu bála o život. "K smrti jsi mě vyděsil. Vlastně jsem tě vůbec neznala, a v tu chvíli si člověk není jistý, zda je to realita nebo film. A v té době se snuff filmy vynořovaly a já si říkala, že je to až příliš reálné. To pošilhávání, když jsi se ke mně začal přesouvat, to bylo skutečně děsivé."

O fenomenálním výkonu Heatha Ledgera, jenž za heroické převtělení do kůže Batmanova nejslavnějšího protivníka zaplatil životem, už bylo napsáno první i poslední. Tehdy osmadvacetiletý Australan předvedl světu jeden z vrcholů metodického přístupu k herectví a z jeho záporné role v Temném rytíři opravdu šel strach. A to nejen na plátně či v televizi - jeho přítomnost prý během natáčení znervózňovala hereckou legendu Michaela Cainea natolik, až představitel Alfreda zapomínal svůj text. "Při první zkoušce, před níž jsem ho nikdy neviděl, měl s sebou sedm trpaslíků jako Sněhurka, jenže tady to bylo jiné. Když se ty zatracené dveře od výtahu otevřely, tak vtrhnul dovnitř. Zapomněl jsem každou větu, kterou jsem měl. Děsivé." Caine referoval ke scéně, v níž Joker s poskoky zavítají na party Harveyho Denta (Aaron Eckhart). Během ní pak začne Joker nožem ohrožovat postavu Rachel Dawes, již ztvárnila herečka Maggie Gyllenhaal. A také ona posléze přiznala, že měla z Ledgera strach a dělalo jí skutečný problém dívat se mu do očí - proto byl také herec nucen zapojit neplánovanou hlášku 'Podívej se na mě!'. Ledgerova odevzdanost roli tak evidentně ovlivňovala náladu a atmosféru celého natáčení.

První část dvoudílné adaptace románu Stephena Kinga zažila spanilou jízdu světovými kiny a znovu oživila zájem o danou látku, stejně jako naučila novou generaci dětí strachu z klaunů. A výjimkou v tomto ohledu zcela jistě nebudou představitelé dětských rolí, kteří podle režiséra Andy Muschiettiho nikdy nezapomenou na první setkání s nalíčeným Billem Skarsgårdem. Přípravu na náročnou úlohu klauna Pennywise strávil švédský herec v ústraní a s mladými kolegy se poprvé 'seznámil' až při natáčení prvního setkání dětí se zabijáckým úlisným klaunem. A ačkoli prý mládež sebevědomě dávala najevo svou nebojácnost, síla okamžiku a především Skarsgårdovy vizáže je drtivě přemohla. "Bill má nějakých sedm stop a nedokážu popsat, jak strašidelně vypadá, když jste s ním v jedné místnosti. Je šlachovitý, mručí, vydává zvuky, chrčí, slintá, občas mluví švédsky. Děsivé." Taktika však bezpochyby zabrala na jedničku a všichni dětští herci předvedli vynikající autentické výkony, přestože jim značnou část pozornosti ukradl hrozivý slintající klaun, jehož by se večer na opuštěné ulici nezalekl leda... Hannibal Lecter?

Dost možná nejlepší krimithriller všech dob vyniká svým psychologicky vybroušeným příběhem i perfektní režií Jonathana Demmeho, ale většina diváků si jej přesto spojí s ďábelským výkonem Anthonyho Hopkinse v kůži pronikavě inteligentního kanibala Hannibala Lectera. Hopkins se sice objevuje v záběru jen něco málo přes čtvrt hodiny a drtivou většinu času je zavřen ve skleněné cele či za mřížemi, ale nucený distanc a tajemno jeho výkonu jen nahrávají. To ostatně pocítila také představitelka hlavní role Jodie Foster, která prý úvod natáčení zameškala kvůli jinému závazku, a když konečně dorazila, Hopkins už byl zcela ponořen v Lecterově děsivém módu. Oba protagonisté spolu v průběhu filmu hovoří pouze skrze neprostupné barikády a Foster s odstupem let přiznala, že mimo natáčení s Hopkinsem nemluvila vůbec. "Vyhýbala jsem se mu, jak jen to šlo," přiznala se oscarová herečka v talkshow Grahama Nortona. Ze zarputile převtěleného kolegy šel podle ní strach, což si prý společně vyříkali až při posledním natáčecím dnu. "Přišel za mnou, a já mu řekla - nevím přesně, měla jsem skoro slzy na krajíčku - řekla jsem 'Měla jsem z tebe opravdu strach.' A on odvětil 'Já měl strach z tebe.'" Od Hopkinse šlo buď o žert na uvolnění atmosféry, nebo jej sebejistý výkon jeho křehké kolegyně opravdu uváděl do rozpaků a k bystré postavě Clarice Starling cítil přehnaný respekt, ač se nacházel v dominantní pozici.