Mělo jít o revoluční snímek, který nastartuje velkou sérii. Slušný výdělek však přebila nevalná kvalita a plány na pokračování vzaly za své

Planeta opic z roku 1968 je velkou kinematografickou klasikou, která disponuje scénářem s inteligentním politickým přesahem a slavnou pointou, jejíž účinek ani po letech neslábne. Snímek obdržel tři oscarové nominace a stal se kulturním fenoménem, který do roku 1980 inspiroval vznik hned devíti filmových pokračování a dvou seriálových zpracování. Zájem o danou látku se pak značně oživil roku 2011, kdy měl premiéru prequel s názvem Zrození Planety opic. Ten sklidil skvělé recenze a vyšlapal cestu pro celou trilogii, kterou roku 2017 završila Válka o planetu opic. S odstupem let se však poněkud zapomíná na Planetu opic od režiséra Tima Burtona, jež se natěšenému publiku představila roku 2001. A přestože hned za první víkend v kinech vydělala takřka rekordní peníze a svůj rozpočet v součtu ztrojnásobila, nahlíží se na ni jako na zklamání, na které už studio navazovat nechtělo.

Šeptanda o remaku Planety opic kolovala Hollywoodem poměrně dlouho a s

projektem byla spojována jména jako Oliver Stone, než se látky konečně chopil tehdy zbožňovaný režisér Tim Burton. Tvůrce dvou batmanovských filmů či Ospalé díry však nehodlal točit uctivý remake. Místo toho se k nové Planetě opic nejčastěji referovalo anglickým slovem 'reimagining', které slibuje zcela nové uchopení s autorskou imaginací a přínosem. Dnes by se zřejmě použil termín 'reboot', značící úplné restartování zaběhlého systému - v tomto případě rozsáhlé filmové série. V té době se však něco takového nepraktikovalo ani v Hollywoodu, jenž nyní chrlí jeden restart populární značky za druhým, a Planetu opic lze v tomto směru vnímat za jednoho z pionýrů.

Burton si sehnal hvězdné herecké obsazení, jemuž kromě Marka Wahlberga vévodili představitelé inteligentních opic Tim Roth (jenž kvůli této roli údajně odmítl úlohu Severuse Snapea), Helena Bonham Carter, Paul Giamatti, Michael Clarke Duncan a Charlton Heston, který ztvárnil hlavního hrdinu v originální verzi. Wahlberg měl za sebou divácky úspěšnou Dokonalou bouři a jevil se jako lákadlo, za jaké tehdy platil i režisér Burton. Planeta opic, expandující do kin v červenci 2001, se tak jednoznačně nacházela v pozici jednoho z nejočekávanějších a největších trháků roku.

A že byl daný rok z perspektivy návštěvnosti a tržeb mimořádně průlomový, o tom už před premiérou Planety opic nemohl nikdo pochybovat. Rekord za nejvyšší tržby během otevíracího víkendu do té doby držel Ztracený svět: Jurský park z roku 1997, který si připsal 74 milionů dolarů. Hned v únoru 2001 však předznamenal novou rekordní sezónu Hannibal Ridleyho Scotta (58 milionů a třetí nejvyšší otvírák vůbec) a závratné zisky přepočítávala začátkem léta také Mumie se vrací, která s 69 miliony skoro atakovala Spielbergovy dinosaury. A parádní rozjezd zaznamenala rovněž Křižovatka smrti 2 s 66 miliony. Doba se evidentně měnila a Burtonův reboot 33 let starého snímku toho mohl plně využít.

Planeta opic otevřela za nádherných 68,5 milionu dolarů, což by byl pro blockbuster za 100 mega i dnes více než solidní začátek. Ovšem v té chvíli začal vystupovat problém týkající se nevalné kvality produktu. Mezi diváky se po prvním víkendu rozkřiklo, že Burtonova vize je spíše akční popkornovkou s jednoduchým poselstvím a nefungujícími vztahy mezi hrdiny, a o snímek přestával být v našlapané konkurenci zájem. Další týden se americké tržby propadly o závratných 59% a očekávaný trhák rychle ustupoval větším hitům - ještě téhož roku se ostatně představil Harry Potter a Kámen mudrců, který otevřel za rekordních 90 milionů. Planeta opic nakonec vydělala 368 milionů celosvětově a žádný finanční propadák se nekonal, ovšem výsledek Burtonovy dopředu vzývané 're-imaginace' se divákům i studiu 20th Century Fox příliš nezamlouval.

Jen považte - z patnácti nejvýdělečnějších filmů roku 2001 se jich hned dvanáct dočkalo minimálně jednoho pokračování. Kromě zmíněné Mumie a Křižovatky smrti se to týkalo třeba Deníku Bridget Jonesové nebo první Lary Croft s Angelinou Jolie, která se přitom opravdu nelíbila snad nikomu. Z dané patnáctky tak pouze Pearl Harbor, Čistá duše a Planeta opic skončili bez dalšího přídavku.

A rozhodně si nedovolím tvrdit, že taková náhlá smrt byla pro Burtonův film oprávněná. Jistě, úroveň příběhu a jeho poselství je minimálně diskutabilní, ale pokud se divák naladí na režisérovu satirickou notu, čeká ho slušná porce vyvážené zábavy. Masky opic, pod nimiž lze rozeznat mimiku slavných herců, jsou perfektní, vyprávění rychle odsýpá a dokonce i vysmívaná závěrečná pointa je svým způsobem nehorázně zábavná. Lidští hrdinové jsou však Burtonovi vyloženě na obtíž a možná i to zapříčinilo chladné přijetí a desetiletou pauzu, během níž u Foxů raději připravovali originální prequel. Zajímavé přitom je, že zatímco Planeta opic z roku 2001 byla se stomilionovým rozpočtem obrovským blockbusterem, Zrození Planety opic stálo 94 milionů a nahlíželo se na něj jako na skromnější letní nabídku - a dokonce prodalo i méně vstupenek než 'neúspěšný' předchůdce, ovšem pozitivní ohlasy tentokráte studio uspokojily a mohla vzniknout celá trilogie o opičáku Caesarovi. Burtonův opičí prapředek Semos měl zkrátka smůlu.