Besson natočil za svou kariéru řádku hitů. Jedním z těch (minimálně v rámci celosvětové měřítka) nejvýraznějších je bezpochyby Pátý element, akční sci-fi pohádka, ve které musí Bruce Willis a Millou Jovovich zachránit svět. Valerian měl být duchovní nástupce a i když jde v rámci zápletky vlastní cestou, připomene staršího bratříčka několikrát (nastavení vztahu ústředních figur, vizuální pestrost, hudební číslo). Není to tak, že by natočil Besson přímo příšerný film. Bohužel si ale Pátým elementem nastavil laťku tak vysoko, že Valerian snad i musel automaticky narazit. Všechno je tu totiž horší, méně nápadité a zbytečně standardní (svérázné francouzské kostýmy a dech beroucí operu vyměnila americká nuda a popík). Z velkých plánů na novou sérii nakonec vznikl největší propadák, jaký kdy Besson režíroval.
Vždy je fajn, když režisér najde "svůj" žánr a pravidelně se k němu vrací. Hooper se osvědčil u dramat a v roce 2012 příjemně překvapil svou verzí Bídníků. Na rozdíl od jiných muzikálů tu nebyla snaha o "za každou cenu dokonalý zpěv", což bylo v rámci žánru docela osvěžující. A výprava byla skvělá. Když Hooper oznámil, že se pustí do adaptace slavného muzikálu Cats, fanoušci zpozorněli. Dvakrát tolik, když se sliboval jedinečný vizuál. Výsledek je... děsivý. Nepřirozená stylizace, rozpačité aranžmá scén, nedotažená hudební čísla a celkově hrozně bizarní atmosféra, to vše vedlo k tomu, že se film záhy po svém uvedení stal jedním z největších průšvihů kinematografie vůbec. Po tomhle se Hooper jen tak asi k muzikálu nevrátí.
John Carpenter je klasik hororového žánru a absurdních béčkových vypalovaček. V případě Útěku z New Yorku bychom mohli za "slabou kopii" označit její přímé pokračování Útěk z L.A., ale to je film, který má pořád své kouzlo. Zato Duchové Marsu, tady Carpenter až vzácně netrefil cíl. Přitom to původně mělo být přímé pokračování zmíněných kousků. Jenže když Útěk z L.A. v kinech nevydělal, musel Carpenter přepisovat. A bohužel to vedlo k nejhoršímu filmu jeho kariéry a řadě špatných rozhodnutí. Už výměna Kurta Russella za Ice Cubea byla na pováženou. Jenže tu nevyšlo nic. Špatné postavy, žádné cool momenty, nulová atmosféra a trapní záporáci. Carpenter později přiznal, že během natáčení totálně vyhořel. Inu, je to na filmu vidět.
Příběh vyvoleného hrdiny, boj o osud lidstva, které netuší, jaká je jeho skutečná úloha ve "velkém plánu" někoho jiného. Připomíná vám to něco? Samozřejmě příběh Nea, který musí procitnout z virtuální reality. Také to ale platí pro Jupiter, jenž zase zjišťuje, že jsou lidé proháněny mlýnkem na maso... a naštěstí ji hned zkraje skočí do cesty Trinit... teda, polopes Caine, takže má v novém světe, který dosud neviděla, průvodce. Těžko říct, proč si sestry Wachowské pro svůj návrat do sci-fi žánru vybraly stejné základy. Výsledkem je splácanina plná nelogičností, až vzácně nevhodně obsazených herců a nechtěně vtipných momentů. Z plánovaného comebacku byl obří výbuch, na kterém studio Warner Bros. prodělalo v kinech 100 milionů dolarů.
Jméno Otta Barthursta asi řekne něco málokomu, ale právě on se postaral o to, že první řada kultovního seriálu Peaky Blinders vypadala tak stylově. No a když se moderní pojetí historického prostředí osvědčilo jednou, Bathurst si řekl, že tu samou formuli využije i u svého celovečerního debutu, jímž se v roce 2018 stala moderní variace na Robina Hooda. Jak se ale ukázalo, kde vám zpomalovačky a drsňácké hlášky projdou díky rodině Shelbyových, tam narazíte, když do něčeho takového tlačíte Hooda s jeho sidekickem. Dvakrát tolik, když máte k ruce opravdu pitomý scénář a dodáte laciné filtry. Místo velkého debutu přišel propadák a Bathurst mazal pěkně zpátky do televize.
U posledního kousku se netřeba obšírně rozepisovat, protože je to podobná situace, jako v případě Peaky Blinders a Robina Hooda. Rozdíl je pouze v tom, že zdejší režisér už měl nějaké ty filmy za sebou (mimo jiné skvělé Nabít a zabít) a u Hooda tvůrci tratili podstatně víc, protože je celá legrace vyšla na 100 milionů dolarů, kdežto obdobně pitomý "Viky" vyšel na skromnějších 40.