Téma: Proč je Daenerys nejhorší postava Hry o trůny
Zprvu bych chtěl jen upozornit na to, že tento nelichotivý názor jsem měl ještě před příchodem finálové série, ve které si Daenerys proti sobě poštvala velkou část seriálových diváků, včetně jejích vlastních fanoušků. Pro mě to byla už jen taková třešnička na dortu. Na dortu bez jakékoliv chuti.
Věčná procházka růžovým sadem
Pojďme si ale nejdříve říct, co dělá Hru o trůny (2011) tak zajímavým a skvělým seriálem. Jeho postavy tam trpí. A to utrpení má nějaké dlouhodobé následky. Například rodina Starků si vytrpěla opravdu mnohé. Bran se hned na konci první epizody stal chromým, Arya musela přihlížet smrti svého otce, plus byla svědkem téměř kompletního vyhlazení svého rodu, Sansa v podstatě to samé, ale ještě k tomu byla několikrát znásilněna Ramseym Boltonem, atd. Tohle všechno jsou tragické události a ztráty, které mají na postavy dlouhodobý negativní dopad. Vypořádávání se s takovými ztrátami dělá postavy zajímavými, stejně tak to dělá jejich dějové linky více poutavé. U Daenerys žádná taková výraznější ztráta neproběhne. Všechno ji neustále hraje do karet, přičemž s každou další sérií jde pouze a jen nahoru. Ano, možná můžete namítnout, že Daenerys nějakou výraznější ztrátu zažije ke konci první série, kde přijde o Khal Droga a své nenarozené dítě. To jistě jsou hrozné věci, ale dle mého názoru je ztráta opravdu skutečná, pokud ji divák doopravdy cítí. Jelikož ale Daenerys hned poté dostane ne jednoho, ale hned tři draky, zcela to přebije jakoukoliv lítost a žal, který by jinak divák k postavě cítil. Hned máme zase pocit, že je její postava opět pevně na nohou. Porovnejme to například s postavou Jaimeho Lannistera. Ten je neskutečně hrdý na své šermířské umění. Je to věc, pro kterou žije a která ho naplňuje. Ale ve třetí sérii o svou šermířskou ruku přijde, díky čemuž se z něho stane zlomený muž, který se musí smířit s faktem, že už nikdy nebude moct bojovat tak slušně jako předtím. To je citelná a velká ztráta, se kterou se jeho postava musí vyrovnat. A skrze tuto ztrátu se jeho postava i dobře a zajímavě rozvíjela. Daenerys však nic takového nemá. Všechno jí vychází. Přijde do jednoho města, tak ho zabere. Přijde do druhého města, zabere ho také. Přijde do třetího, to samé. A to, že přijde o pár vojáků a rádců, protože se v jednom z jejím zabraných měst proti ní spolčí síly z městského podsvětí, ji stejně nezastaví. I tak z toho nakonec vyjde vítězně, aniž by zaznamenala jedinou výraznější ztrátu. Že Daenerys zajali Dothrakové a teď se musí plahočit pouští a špínou? Nevadí! Daenerys dothracké vůdce zabije a rázem se ujme vedení jejich bojovníků, kteří ji samozřejmě slíbí okamžitou věrnost, a hned je všechno v pořádku. Že se proti ní spolčili všichni otrokářští mistrové a zahájili na její město překvapivý masivní útok? Nevadí! Daenerys se párkrát prolétne na drakovi, spálí pár lodí, které očividně proti drakovi nemají žádnou šanci, a hned je zase všechno v pořádku. S tím také souvisí i ten fakt, že scény s Daenerys jsou vlastně strašně nudné.
A takhle pořád dokola
V první řadě se scény s Daenerys stanou neskonale nudnými svou věčnou repetitivností. Ano, je sice docela hustý koukat na zprvu křehkou a nesmělou krasavici, která se svými drsňáckými proslovy a následným dračím řevem udělá všude pořádek, ale sledovat to doslova každou sérii může velice rychle omrzet. Do konce druhé série je její cesta ještě poměrně zajímavá, ale jakmile se chopí moci, je to pořád ta samá písnička – Daenerys někdo stojí v cestě, tak ho Daenerys z té cesty smete. A takhle to pak jde pořád dokola. V jejích sekvencích tak neexistují pořádně napínavé chvíle, protože stejně už dopředu víme, že to ta bělovlasá trubka vyhraje. A abychom si něco takového říkali zrovna u Hry o trůny, to je prostě přešlap.
Lamačka řetězů... a dobrých postav
Finální důvod, proč Daenerys považuji za nejhorší postavu, je mimo jiné i ten, že je ničitelkou dobrých postav. Téměř z každé zajímavé postavy, která s ní přišla do styku, se rázem stala tupá skořápka svého předešlého já, ze kterého Daenerys zcela vysála duši. Smutný příklad je Tyrion Lannister. Téměř všechny scény s Tyrionem od první až do páté série byly senzační. Tyrion v nich bravurně projevoval svou inteligenci a vychytralost. Divák žral každé slovo, které se mu vydralo z úst. Ale jakmile začal od šesté série spolupracovat s Daenerys, veškerý jeho charismatický charakter se začal vypařovat. Od šesté série už onen chytrý Tyrion, kterého byla taková radost dříve sledovat, jednoduše zmizel. Ještě smutnější příklad je ale Jon Snow. Jamile začal na konci sedmé série říkat Daenerys „má královno“, byl osud jeho charakteru zpečetěn. V osmé sérii je už jen tupou loutkou s přihlouplým výrazem, který v Králově přístavišti přihlíží masakrování bezbranných lannisterských vojáků rukou mužů od Daenerys, což je něco, co by Jon Snow ze sérií jedna až šest rozhodně nestrpěl. A místo toho, aby se ji rozhodl z vlastní vůle zabít sám, musí se k tomu nechat přemluvit. Stejně smutně dopadl i Varys, jeden z nejchytřejších, nejinformovanějších a nejmazanějších lidí z celého Západozemí. A jak víme, Varys zhyne rukou Daenerys, protože se zjistí, že proti ní kul pikle. Problém je ale v tom, že Varys uměl hru o trůny hrát skvěle. Téměř celou dobu seriálu strávil v přítomnosti lidí, pro které bylo slovo „prohnanost“ jejich druhým jménem. Tudíž zrovna Varys by se rozhodně nikdy nenechal přechytračit někým tak tupým, jako je Daenerys, která si žádné ze svých vítězství nezasloužila, protože všechno za ní udělali jiní. Takhle bych mohl pokračovat dál. Podobně dopadala i sympatická Yara, která přestala být zajímavou přibližně ve chvíli, kdy vstoupila do služeb Daenerys, a ještě mnohé další postavy. Předně je to vina i samotných scénáristů. Z nějakého důvodu si řekli, že ať už se s Daenerys setká jakákoliv postava, musí se z ní automaticky posadit na zadek. A to téměř pokaždé. I proto mé sympatie k Sanse v poslední sérii prudce stouply, protože byla jedna z velice mála postav, která se nenechala Daenerysiním očarováním ovlivnit.
Ze začátku se Daenerys zdála být vcelku zajímavou a dobrou postavou, ale od třetí série to s ní šlo prudce z kopce. Repetetivní dějové linky, žádné napětí, žádné pořádné rozvíjení jejího charakteru, žádné pořádné emocionální ztráty (tedy kromě samotného konce seriálu, kde už to je stejně jedno), nemluvě také o jejím ničení zajímavých postav, které byly původně mnohem lépe napsané než ona. Kvůli tomu všemu je pro mě osobně tou nejhorší postavou z celého seriálu. A jsem alespoň rád, že se nedočkala dobrého konce. To by byla totiž ta nejvíc nefér věc v historii všech seriálů.