30 případů majora Zemana: jak se z hrdiny stal padouch, kterého režim nechal odstranit

Všichni víme, že za minulého režimu nebylo složité dostat se na černou listinu. Radoslav Brzobohatý skončil v nelibosti komunistů kvůli dramatu Ucho Jana Procházky a Karla Kachyni z roku 1970, které leželo doslova na dně pomyslného trezoru a do distribuce se dostalo až po listopadu 1989.

Po Uchu dostával Brzobohatý spíše malé role (více se mu dařilo na Slovensku, kde cenzura takové problémy nedělala) a režimní nelibost ho stála i hlavní roli v 30 případech majora Zemana (1974), kam si ho vyhlédl režisér Jiří Sequens. „Vy jste se zbláznil. Vždyť Brzobohatý má přece zákaz,“ údajně ječela televizní dramaturgyně Jarmila Balášová na Kavčích horách na Sequense, když s jeho obsazením přišel. I přesto mu dokázal vydupat roli.

V pátém díle seriálu (Hon na lišku) tak na scénu dorazil agent Bláha s Brzobohatého tváří. A stalo se to nejhorší, co mohlo - diváci si ho okamžitě oblíbili. Sympatický zloduch byl natolik populární, že měl majorovi zatápět celou druhou sérii. Balášová se ale zděsila, že by veřejnost adorovala nepřítele státu, nechala Bláhu vyškrtnout a jeho příběh skončil ve čtrnácté epizodě výstřelem ze Zemanovy zbraně. Inu, i tak to dřív u nás chodilo...