Edgar Allan Poe: Spisovatel, který se stal inspirací pro Harryho Pottera

Odpověď na tuto otázku bych mohla nabídnout velmi prostou, protože byl jednoduše geniální. Nebudu ale zdaleka tak stručná, protože to by si tak významný autor nezasloužil. Edgar Allan Poe, rozený Edgar Poe, se narodil páru mladých kočovných herců. Už jako dvouletý přišel o oba rodiče a stal se tak sirotkem, kterého brzy adoptovala rodina Allanů. Odtud také pochází jeho prostřední jméno. Tragická zkušenost z dětství ho ale nejspíš poznamenala na celý život.

Během pobytu v Londýně se zamiloval do tamějšího tajemného prostředí, které se mu stalo inspiračním zdrojem pro jeho básně i krátké příběhy. Většinu života pak strávil v USA, kde se v roce 1945 proslavil svou nejslavnější básní Havran, která mu díky své kvalitě přinesla autorskou nesmrtelnost. Jeho sklony k alkoholismu, nejspíše zděděné po otci, mu ale ke konci života pěkně zavařily, a tak zemřel o čtyři roky později, nalezen na baltimorském chodníku v blízkosti Light Street. E. A. Poe upadl do kómatu, ze kterého se již neprobral.

Jeho život byl poměrně tragickou raritou a nejspíše není přes čáru tvrdit, že pro svou tvorbu čerpal ze svých úzkostných myšlenek plných melancholie, ale také ze zásob svých nekonečných vědomostí, které sesbíral během let svých studií. Jeho díla bývají plná tajuplných a někdy i symbolistických míst, polorozpadlých starých domů, mytologických a historických odkazů a v neposlední řadě plná strachu. Během čtení Poeových povídek nabýváme pocitu, že hlavní hrdina neskončí dobře. Bývají to většinou rozervanci, blázni, nebo také naprosto depresemi prolezlá individua, která samy od sebe spějí k záhubě.

Právě toto téma lze pozorovat na jeho proslulé básni Havran, kde se setkáváme s vypravěčem, který postrádá vůli k životu. Přišel o svou milovanou Lenoru a nedokáže se přes její smrt přenést. Dokonce přemýšlí nad tím, zda by byla nějaká možnost přivést ji nazpět do světa živých. V tom ale jeho pozornost rozptýlí tajuplné klepání. Jde otevřít vstupní dveře, ale nikoho nevidí. Když se vrátí do pokoje, otevře okno, ze kterého vylétne havran, usadí se na soše Pallas nade dveřmi a sedí a mlčí. Jako každý správný blázen si s neznámým ptákem začne povídat, ale ten mu vždy odpovídá stejně „nevermore“, do češtiny často překládáno jako „nikdy víc“ nebo „víckrát ne“. Vypravěč si z něj nejprve utahuje, ale poté se havrana začne ptát na nejrůznější osobní otázky. Nabízená havranova odpověď ho ale dovede do stavu absolutní úzkosti, strachu, vzteku a následné prázdnoty, která mu způsobí okamžitou smrt.

Celá báseň se nese v ponurém tónu. E. A. Poe nejprve zamýšlel nad použitím papouška místo havrana. Proč? Stejně jako havran, tak i papoušek umí mluvit. Díky temné, hororové a melancholické atmosféře, kterou chtěl v díle zachovat, se ale nakonec rozhodl pro použití havrana. Stejnou skličující atmosféru můžeme nalézt v dalším jeho díle, tentokrát v povídce Zánik domu Usherů, která je stejně jako Havran, jeden z nejznámějších Poeových literárních počinů.

E. A. Poeovi přinesla díla nesmrtelnou slávu a jeho hororovými prvky se i dnes inspiruje nespočet literárních autorů, například J. K. Rowlingová, která se Poem nechala inspirovat a témata jeho tvorby můžeme snadno nalézt například v samotném Harrym Potterovi. Ve filmech, ale hlavně v knihách, můžeme velmi často cítit ten pocit absolutní úzkosti, strachu nebo vidět motivy nejrůznějších tajuplných prostorů, kterými se autorka inspirovala právě u E. A. Poea. Například Chroptící chýše. Sídlo, ze kterého se ozývají děsuplné skřeky a nářky. Místo, které i přes všelijaké vyprávěné hrůzostrašné příběhy, láká návštěvníky Prasinek. To je ideální Poeovský motiv.

Takových bych mohla jmenovat nespočet, kupříkladu i Harryho duševní stavy, které jsou na hranici se šílenstvím. Nastávají v částech, kdy mu Voldemort vniká do jeho myšlenek a skrze ně k němu promlouvá. Nebo skutečnost, že Harry již v raném věku přišel o oba rodiče a i dlouho poté, co přišel na to, co za jejich smrtí skutečně stojí, se s tím nedokázal smířit, přál si, aby se vrátili zpět do světa živých a promlouval s jejich duchy. Domnívám se, že je zde inspirace Poeovskými motivy více než zřejmá.

Mezi další významné autory, kteří neunikly vlivu toho literárního giganta, je například H. P. Lovecraft. Autor neskutečných hororových příběhů, které se staly centrem dnešní popkultury. Jeho povídky mají stejně jako příběhy E. A. Poea, velmi podivnou a tajuplnou atmosféru, která se se čtenáři nese od začátku až do konce. I u H. P. Lovecrafta předem tušíme, že hlavní hrdina příběhu nedopadne dobře. Přesto se ale čtenář nedokáže od povídky odtrhnout, protože mu to její gradující atmosféra nedovolí. Stává se otrokem stránek hutně naplněných hororovými scénami, které ho zkrátka nutí číst dál a dál i přesto, že tuší vypravěčovu smrt. Zajímá ho ale, jakým způsobem k tomu dojde.

Dílo H. P. Lovecrafta ovlinilo nejen mnoho literátů, ale také filmové a herní tvůrce. Na motivy jeho hororových povídek vzniklo mnoho her jako například Bloodborne z roku 2015, která byla vytvořena pro konzole PS4, nebo Call of Cthulhu (2018). V roce 2019 byl v kinech také filmový počin Barva z vesmíru, s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Nedávno se tohoto autora chytili i tvůrci Netflixu, kteří svým divákům už brzy představí seriál s jménem Lovecraft Country.

Vliv E. A. Poa nejen na světovou literaturu, ale také na mnoho filmových a seriálových tvůrců, není ale jen z oblasti hororových příběhů. Poe byl proslulý také svými detektivními příběhy, například Vraždy v ulici Morgue, Záhada Marie Rogêtové nebo Odcizený dopis. Právě v těchto příbězích vystupuje fiktivní postava mazaného detektiva C. Auguste Dupina, který se stal předlohou pro tvorbu Arthura Conana Doyla a jeho legendární postavu Sherlocka Holmese.

Děl a autorů, kteří se příběhy E. A. Poea inspirovali, existuje nespočitatelné množství. Jeho tvorba byla tak obsáhlá a naprosto geniální, že zkrátka dodnes ovlivňuje mladší i starší autory všech uměleckých zaměření.Setkali jste se s jeho tvorbou i vy?