Žebříček všech potterovských filmů tak, jak ho neznáte

Sestavila jsem pro vás žebříček všech dílů Harryho Pottera a seřadila je od mého nejméně oblíbeného až po favority. Trefila jsem se i do vašeho vkusu?

Pátý ročník bradavických studií je zpravidla u mnoho fanoušků ten nejméně oblíbený a obávám se, že to není jen díky profesorce Umbridgeové. Těžko říct proč tomu tak je, ale s tímto názorem se setkávám dost často. Navíc i já ho sama sdílím. Mohla bych to svést na režii Davida Yatese, ale myslím, že na tom nese vinu i samotná J. K. Rowlingová. Když jsem totiž před lety jako tehdy ještě mladý a nadšený fanoušek četla její romány, byl právě Fénixův řád tím zlomovým bodem, kdy jsem knihy číst přestala.

Z nějakého důvodu jsem se jím nedokázala prokousat. Snad je to proto, že je v tomto díle až příliš politiky a samotný děj tady nemá ten správný chytlavý náboj. Neděje se tady toho tolik jako v ostatních ročnících a ve filmovém podání to bohužel nezachraňuje ani magický souboj mezi Brumbálem a Voldemortem. Budování Brumbálovy armády nejspíš není tak efektivní, jak si někdo mohl myslet a ruku na srdce, kdo by se rád opakovaně díval na profesorku Umbridgeovou? U tohoto dílu u mě platí pravidlo „Jednou a dost“.

Čtvrtý a pátý ročník pro mě očividně nebyly kritickými jen na základní škole. Tato studentská léta jsou nejspíš prokletá. I když se zdá být tento díl plný nečekaných dobrodružství, setkáváme se tam ve větším množství s magickými tvory, zjišťujeme, že existuje více škol čar a kouzel a do děje poprvé vstupuje dokonalý Ralph Fiennes v roli Voldemorta, něco na tom zkrátka nehraje.

Tento díl je navíc známý taky jako Harry Potter a rok, kdy se všichni zapomněli objednat do kadeřnictví. To, že hlavní hrdinové Harry a Ron vypadají jako zarostlíci, je ale pořád jen malý vizuální nedostatek, který by se dal odpustit a není to jistě stěžejní důvod mé nespokojenosti. Dle mého názoru je na vině až příliš nabitý děj. Nyní si určitě říkáte, co bych teda chtěla. Ve Fénixově řádu se toho děje málo, v Ohnivém poháru zase moc. No ano, nejlepší je podle mě totiž zlatá střední cesta. Ve čtvrtém díle je spousta nových postav, mnoho dobrodružství a okolních aktivit, které zabíjí to, co mělo být v tomto díle tím nejhlavnějším – Voldemortův vzestup. Celá ta konečná scéna pro mě zkrátka působí opravdu nevěrohodně, a tak musím tento díl řadit na druhou příčku mých nejméně oblíbených dílů. Bohužel to nezachrání ani ples, který je jednou z mých nejvíce oblíbených scén z celé potterovské série.

A už je to tady. Nyní nastává ta chvíle, kdy pro mě začíná být těžké rozlišit ty horší od lepších. Na tomto místě jsem stále váhala mezi Tajemnou komnatou a první částí Relikvie smrti. Nakonec jsem se ale rozhodla pro druhý díl této série a není to kvůli tomu, že je starší. Je to díky pavoukům. To je vtip. Ve skutečnosti jsem se musela hodně zamýšlet, během kterého dílu jsem se přeci jen chvilkami víc nudila a druhý díl bohužel "vyhrál".

Prvním slabým bodem je úvod tohoto dílu. Nastává konec prázdnin a to pro malého Harryho Pottera znamená jediné, čas vrátit se do Bradavické školy čar a kouzel. Tomuto se ale snaží ze všech sil zabráni Dursleyovi. Právě u této části jsem se bohužel vždy nudila a nejraději bych byla, kdyby v tom filmu nejlépe vůbec nebyla. Nevím zda je to tím, že Dursleyovy nemám ráda, a nebo tím, že je ten úvod opravdu zbytečně dlouhý. Co myslíte vy? Mezi plusy tohoto dílu ale rozhodně patří realistické zachycení dětské představivosti. Vynalézavost hlavních hrdinů a schopnost řešit problémy jsem z pohledu dospělého fanouška hodnotila zase úplně jinak, než když jsem sama byla v jejich věku. Probouzelo to ve mně značné sympatie a musela jsem uznat, že angažovat do rolí dětské herce má zkrátka něco do sebe.

Jak už jsem zmiňovala u předchozího bodu, je pro mě už těžké vytvářet další příčky, protože je pro mě Harry Potter zkrátka srdcovka a na jeho filmy bych se mohla dívat pořád dokola, nehledě na to kolikrát jsem je již viděla. Musím tedy být trochu hnidopich, ač nerada, a opravdu se soustředit jen na ty nejmenší drobnosti, které bych si u filmů představovala jinak. Když jsem tento díl viděla v roce 2010 poprvé, nebavil mě. Mé malé Já bylo tehdy zklamané tím, jak málo akční tento díl byl. Příliš mnoho politiky, hodně málo barevných kouzel.

Dnes se na tento film už dívám jinak, protože jsem přeci jen o deset let starší a politickým věcem o něco více rozumím. Schvaluji tehdejší autorský záměr rozdělit tento film na dvě části, protože se domnívám, že kdyby tomu bylo jinak, ztratilo by to to kouzlo a možná by nastal stejný problém jako u Ohnivého poháru. Příliš mnoho děje a motivů, které v konečné fázi působí až přehnaně a ubírají filmu na uvěřitelnosti. I přesto, že se na tento díl již dnes dívám jinak, jsem se bohužel musela pomalejšíma pasážema proklikávat, protože mě jednoduše nudily. Proto tento díl bohužel nemohu posunout na lepší příčku.

Začátek všeho. Úvod do kouzelnického světa, počátek celé té magické výpravy za dobrodružstvím, které ovlivnilo celou jednu generaci a možná jich ještě pár ovlivňovat bude. Dostávám se na hranici mých absolutních srdcovek a možná by bylo lepší, kdybych napsala, že odteď už jsou jen první místa. Toto tvrzení by ovšem vyvrátilo funkci tohoto mého žebříčku, proto musím s těžkým srdcem Kameni mudrců udělit čtvrté místo. Nemůžu ho posunout více dopředu, protože je to pro mě pořád jen pohádka. To je ovšem jen konstatování mého osobního dojmu. Já, milovník hororových příběhů, zkrátka budu vždycky preferovat filmy s temnější atmosférou a Kámen mudrců je pohádka, která mě během posledních pár minut děje děsila možná, když mi bylo deset, ale dneska už se nad tím musím jen nostalgicky pousmát.

Dostávám se k té nejtěžší části tohoto žebříčku a to k udělení těch TOP 3 dílů. Slavnostně přísahám, že jsem připravena dát třetímu dílu potterovské série krásné třetí místo. Vězeň z Azkabanu vždy byl a bude jedním z mých nejoblíbenějších dílů. Jedná se o třetí ročník studií na Bradavické škole čar a kouzel a zároveň o první díl, který získal svou temnou a strašidelnou atmosféru, kterou mu přisoudil mexický režisér Alfonso Cuarón. Pro mě se tento díl stal naprostým skvostem už od chvíle, kdy jsem ho před více jak deseti lety poprvé viděla. Získal si mě nejen svou atmosférou, ale doteď si pamatuji, jak unešená jsem byla z mozkomorů a Klofana. Tyto bytosti si získaly mé srdce i obdiv a společně s časovratem vytvořili úžasnou kombinaci, která mi nedovoluje hodnotit tento díl uvedením na horší příčku.

Druhé místo uděluji poslednímu dílu z této série, ale rozhodnout se bylo opravdu velmi těžké. V Relikvii smrti jsem byla naprosto uspokojená co se vizuálu i příběhu týče, a tak zde není vyloženě nic, co bych mohla vytknout. Možná mě za tento názor jiní potterheadi ukamenují, ale režii Davida Yatese si zkrátka užívám. Přesto však je tu jedna věc, kterou bych nehodnotila úplně kladně a to je také důvod, proč tomuto filmu nemohu udělit první místo.

Jedná se o smrt Voldemorta, jejíž zpracování nebylo úplně podle mých představ i když chápu režisérův záměr. V knize je jeho smrt popsaná více naturalisticky. Záměrem Rowlingové bylo nejspíše ukázat, že i přesto jak zoufale se Voldemort snažil být někým víc, někým nadpřirozeným a abnormálně mocným, tak byl ve výsledku obyčejný člověk jako všichni ostatní. Po smrti mělo jeho tělo jen padnout na zem jako těla všech, které zabil. Jenže David Yates se rozhodl Voldemorta nechat rozplynout ve vzduchu a dodat mu na té mystičnosti a tajemnosti, kterou se Rowlingová snažila skrýt. Dalo by se říct, že tímto tak trochu pohřbil veškerou její snahu. Tento detail je tedy věc, se kterou si nejsem jistá, zda úplně souhlasím. Jak jsem ale řekla, chápu režisérův záměr. Tento typ smrti je zkrátka mnohem efektnější co se týče vizuální stránky.

Namasírujte si ruce, pořádně si je protřepejte, protože je čas na pořádný potlesk. Je tady můj úplně nejoblíbenější díl. Šestý ročník bradavických studií se pro mě nese v duchu absolutního převratu. Právě v tomto díle skončí vše, co jsme dosud znali a nastává zcela nová epocha. Setkáváme se zde s viteály, objevujeme dávnou minulost a pomalu a jistě se nám odkrývá i nedaleká budoucnost. Tento díl má vše, co správný filmový fanoušek ocení. Kvalitu, napětí, vtip, tak akorát délku při které se divák nestačí nudit a hlavně dokonalou a propracovanou atmosféru.

Mě osobně si tento díl získal zcela vším. Ať už jsou to smrtijedi, začátek války, první dobrodružné cesty za viteály, tak bohužel i Brumbálova smrt. Nechápejte mě špatně, není tomu tak, že bych mu smrt přála. Mám na mysli to, jak byla tato smrt zachycená a jak moc hluboko se mi vryla nejen do paměti, ale také do duše. Prince dvojí krve jsem viděla nejvíckrát ze všech ostatních dílů a dnes si ho nejspíše pustím znovu, protože jsem na něj během psaní dostala chuť. Není na něm nic, co bych dokázala vytknout, naprosto uspokojuje mé fanouškovské choutky, a tak ho musím označit za ten úplně nejlepší díl, který tato série světu přinesla.

Poznáte všechny filmové a seriálové zombíky?