Mýtus o Krakenovi a další. Jak se Piráti z Karibiku drží vyprávěných legend?

1. Aztécké zlato

V prvním díle Pirátů (Piráti z Karibiku - Prokletí Černé perly) se poprvé nesetkáváme pouze s Jackem Sparrowem a všemi dalšími hrdiny. Příběhem nás provází také prastarý mýtus o aztéckém zlatě, které přineslo posádce Černé perly zkázu a lačnost. Tento poklad kdysi dávno patřil Hernandu Cortésovi, španělskému dobyvateli. Tehdejší aztéčtí vládci Mexika Cortése podplatili, aby mu zabránili v dalším plenění. Do kamenné truhlice vložili 882 stejných kousků zlata v domnění, že to Cortése uspokojí a vrátí se zpět odkud připlul. Místo toho toto zlato jen povzbudilo jeho lačnost, a tak rozhněvaní pohanští bohové uvalili na zlato kletbu: "Každý smrtelník, který vezme z truhlice byť jediný kousek, bude zatracen".

Této legendě se piráti vysmívali a nevěřili jí. Jediný Jack Sparrow se je pokusil varovat, ale jeho posádka ho za to vysadila na pustý ostrov dřív, než si mohl nabrat svůj díl pokladu. Tato kletba způsobila, že se z pirátů staly nezničitelné přízraky, které při svitu měsíce připomínají kostry, nemohou zemřít, v mořské vodě se neutopí, a tak mohli klidně chodit po mořském dně. Kletbu může zrušit jedině navrácení všech mincí do truhly a krev Willa Turnera.

Existuje spousta legend a mýtů a právě jimi se inspiruje spousta knih, ale i filmů. Ani Piráti z Karibiku nejsou výjimkou. Tato legenda se totiž skutečně vypráví. Je o stejnojmenném španělském dobyvateli, Hernandovi Cortésovi (1485 – 1547), který se se svými vojáky vloupal do aztéckého hlavního města Tenochtitlánu. V hluboké noci se snažil z města uprchnout se svou válečnou kořistí. Jeho vojáci se prohýbali pod vahou zlata, a tak je aztékové odhalili a při útěku se mnoho španělů utopilo pod vahou vlastní kořisti. Této noci se přezdívá také Smutná noc, protože se ztratilo nesmírné množství pokladů, které dodnes nebyly nalezeny. Byly mezi nimi hroudy zlata a stříbra, diamanty, ale také umělecká a cenná díla. Aztékové byli proslulí svými krutými obřadu k poctě svých bohů, a tak se traduje, že je na tomto ztraceném aztéckém zlatě uvalena střašlivá kletba.

2. Kraken

S Krakenem se setkáváme hlavně ve druhém díle, který nese název Piráti z Karibiku - Truhla mrtvého muže (2006) a ve třetím díle Piráti z Karibiku - Na konci světa. Kraken je zde vyobrazen jako obrovská chobotnice, která poslouchá Davyho Jonese a na jeho pokyny stahuje lodě pod vodu. Podle popisu je Kraken větší než pirátská loď, má dva druhy chapadel s přísavkami, velké a malé. První útočí malými a při možném vzdoru používá mnohem větší a silnější. Kraken má také tlamu plnou ostrých zubů, které mu pomáhají pozřít a důkladně rozmělnit jeho kořist.

U Krakena je to komplikovanější než u předchozího mýtu. V každé civilizaci o něm totiž putují odlišné příběhy. V jednom vystupuje kraken jako obrovské zvíře velikosti ostrova, který námořníky přímo neohrožuje, ale když se potápí, tak díky své velikosti způsobí obrovský vodní vír, který dokáže jejich loď potopit. Ve filmu Souboj Titánů (2010), kde se ocitáme v období antického Řecka, je pak Kraken stvořen z masa boha podsvětí, Háda. Díky němu se tak Olympanům podařilo porazit Titány vedené Kronem.

Podle dosavadních zjištěných údajů, tyto legendy vznikly podle krakatic obrovských, které svou velikostí v minulosti děsily menší mořeplavce. Někdo by tedy mohl říct, že je Kraken zdá se první vyvrácenou legendou, ale oceán je stále z větší části neprozkoumán. Kdo ví, jak tomu skutečně je.

3. Sirény

Další z mořských bájných bytostí, které se v této sérii vyskytují. Tentokrát v díle Piráti z Karibiku - Na vlnách podivna (2011). Jsou zde vyobrazeny jako krásné mořské panny, které svým zpěvem svádějí námořníky, aby poté je stáhly pod vodu, pomilovaly se s nimi a sežraly. Legendy vypravující o těchto tvorech jsou velmi různorodé, ale přesto ve spoustě věcech podobné. Sirény v řecké mytologii, například v literárním díle Odysseia od Homéra, jsou krásné bytosti, které stejně jako v Pirátech oplývají nádherným hlasem lákajícím námořníky. Jediné co je odlišuje od filmového ztvárnění, jsou křídla.

Sirény jsou v antické mytologii dcerami Achelóa, boha velké řecké řeky téhož jména, a Múzy tance Terpsichory a původně patřily mezi nymfy bohyně Persefoné. Poté, co ji unesl bůh podsvětí Hádes, Sirény zatrpkly a od té doby se začaly se mstít na námořnících.

Tito vznešení tvorové zůstávají dodnes nevyřešenou záhadou. Podle vědců existuje mnoho zvířat, která jsou prý za mořské panny snadno zaměnitelná, kupříkladu tuleni obecní. Dle mého názoru je to ale trochu vtipné přirovnání. Ve skutečnosti v encyklopediích neexistuje takový tvor, který by měl lidskou horní část těla a spodní rybí. A už vůbec ne takový, který by svým hlasem lákal námořníky do nesnází. Otázkou tedy zůstává, odkud se tyto legendy skutečně vzaly? Je to skutečně jen výmysl lidské fantazie, nebo je v tom něco víc? Co myslíte vy?

4. Pramen věčného mládí

Zůstaneme u čtvrtého dílu této série a zaměříme se na další mýtus, tentokrát se podívám na zoubek legendě o zázračné vodě, která člověku vrací nejen mládí, ale i život. Tato legenda je víceméně v každé pohádce, báji a dalších vyprávěních stejná, nebo alespoň velmi podobná. Ve filmu se těchto definic drží velmi striktně. Existuje bezpočet starodávných textů vypravující o tajemných místech, kde teče voda, která lidi omlazuje a činé je dlouhověkými.

Nejstarší příběhy lze zasadit až do antického Řecka do období 5. století před Kristem, kdy se o něm zmiňuje historik Hérodotos. Pramen věčného mládí hledal i řecký vojevůdce Alexandr Veliký, který díky tomuto hledání překročil bájnou Zemi temnoty, kterou údajně halila věčná tma. Očividně se mu ale pramen nalézt nepodařilo, protože zemřel ve svých dva a třiceti letech.

V tom modernějším světě se stává Kandidátem oblast Karibiku, kde tamní domorodci věčili, že existuje bájná země blahobytu a prosperity, známá jako Bimini. Na tomto místě má údajně téct voda, která mění staré v mladé. Je tedy jasné, kterou verzí se tvůrci této filmové série inspirovali.

5. Poseidonův trojzubec

Poslední z mýtů, na který se zaměřím, je poseidonův trojzubec. Tato zbraň má v sobě údajně uložené veškeré kletby moře a dokáže vládnout veškerým vodám. Trojzubec je poměrně známý symbol a jeho archetypální znázornění je vždy mocná zbraň se třemi hroty, která patří vládci moří, například řeckému Poseidonovi, v římské kultuře pak Neptunovi, nebo synovi Poseidona a Amfitríty, Tritonovi. Tomu kdo ho má propůjčuje bezmeznou sílu nad všemi vodami, jak slanými tak sladkými. Můžeme to nalézt například v sériicíh o Percy Jacksonovi, Tomu není jinak ani v Pirátech z Karibiku, otázkou ale zůstává, zda má trojzubec skutečně moc nad mořskými kletbami.

Dle mého názoru by měl mít moc nad takovými, které sám způsobil, nikoliv nade všemi. Jaké právo mi ale dává rýpat se v bájných zbraních? Myslím, že toto je věc, na kterou nikdo nedokáže nalézt odpověď.

Jaký názor máte na magické příběhy vy?

Poznáte všechny filmové a seriálové zombíky?