Zbytečná filmová pokračování, o která nikdo nestál

Satirická komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntag Věry Chytilové se brzy po svém vzniku stala absolutním tuzemským kultem, z něhož každý druhý český filmový divák pravidelně cituje nejrůznější zlidovělé hlášky ("Bez čepičky!"), popřípadě rovnou celé dialogové výměny ("Paní doktorko, vy jste doktorka?"). Bolek Polívka má ve filmografii nepochybně hlubší a charakternější role, ale svérázný moravský zbohatlík Bohuš tak jako tak patří mezi jeho životní role. O to smutnější je však pokračování v režii jindy schopného a ambiciózního Roberta Sedláčka (České století), které se nevzmohlo prakticky na nic, čím by bylo samo o sobě dobré či alespoň nějak zajímavé, a ospravedlnilo tak svou existenci. Opravdu si nedokážu představit, že by mohl mít někdo druhý díl rád stejně, ne-li dokonce ještě víc, než jedničku.

Den nezávislosti patří mezi nejslavnější a nejúspěšnější velkofilmy 90. let. Mnoho lidí mu sice kvůli přemíře patosu a amerického patriotismu nemůže přijít na jméno, ve své době to ale zkrátka byl obrovský hit, který měl v podstatě vše - sympatické postavy, dobře odsýpající děj, ale hlavně parádní vizuál se skvělými triky, výpravou a velkolepými akčními scénami. A jakožto obrovský hit holt musel "schytat" pokračování, přestože příběh byl kompletně uzavřen. O dost divnější však je, že pokračování přišlo až po dlouhých 20 letech. Co naopak divné není, je kvalita druhého dílu. Absence Willa Smithe, největší herecké hvězdy z jedničky, byla nakonec jednou z těch méně zásadních chyb. Tou hlavní byla nenápaditost a pouhé líné zopakování konceptu, samozřejmě v duchu hesla, že vše musí být větší než neminule. Což se povedlo především v jednom konkrétním případě - je to ještě větší hloupost než jednička. Tu si ale šlo oblíbit. U dvojky k tomu není snad ani jeden důvod, protože ani jako sezónní blockbuster nenabízí vůbec nic extra.

Tohle si beru trošku osobně, protože Verhoevenova Hvězdná pěchota je pro mě geniální podvratná zábava, která je dodnes jediným filmem svého druhu. Holandský provokatér smíchal propagandistický válečný velkofilm, sci-fi monster-horor a středoškolskou teenage romanci ála Beverly Hills 90210, a celé to pojal jako zatraceně krvavou a brutální černohumornou satiru, která si nebere žádné servítky. Výsledek je skutečně neopakovatelný a není vůbec divu, že tenhle nezařaditelný úchylný nářez ve své době příliš neuspěl (hlavně komerčně). Přesto se film nevyhnul dvěma ohavným pokračováním (obě šla naštěstí rovnou na video), jimž chybělo vše dobré z jejich předchůdce. Nejen špičková výprava, efekty a masité akční scény, ale hlavně Verhoevenův jedinečný talent a vizionářství. Dvojka je úplná tragédie, která navíc spíš než původní Pěchotu připomíná hodně mizernou variaci Vetřelců či Věci.

Na trojce je znát, že ji napsal i natočil Ed Neumeier, scénárista obou předchozích dílů. Ten se zde pokusil navázat na specifický styl jedničky a dál rozvíjet mytologii ohledně nepřátelských mimozemských brouků. Bez náležitě (vypravěčsky i řemeslně) schopného spolutvůrce ale jeho snaha vyšla beztak vniveč.

Krokodýl Dundee je moc fajn romantická dobrodružná komedie, která si získala dlouholetou popularitu díky originální a zábavné postavě svérázného australského domorodce (s fakt velkým nožem), jenž v druhé půlce filmu okusí slasti a strasti amerického velkoměsta. Jen o dva roky mladší dvojka už neměla moc co nového nabídnout, ale pořád to byla ucházející podívaná. Trojka už ale bohužel ne. Už v době vzniku působila hodně vyčpěle, jako typické dojení mrtvé krávy. A v současnosti nemůže zajímat asi už vůbec nikoho.

Budu hádat - ani jste nevěděli, že nějaká dvojka existuje, že? Ani trochu se vám nedivím. Jednička z roku 1978 je velká (nejen) filmová muzikálová klasika, která se proslavila hlavně díky báječným songům a ikonické dvojici John Travolta/Olivia Newton-John. O čtyři roky později přišlo pokračování, které je zajímavé maximálně dvěma věcmi: prohozením charakterových typů hlavní dvojice (frajerkou je holka, slušňákem kluk) a že si zde jednu ze svých prvních velkých rolí zahrála Michelle Pfeiffer (jaké štěstí, že jí tenhle propadák nepohřbil kariéru hned v zárodku). Jinak ale Pomáda 2 nemá vůbec co nabídnout, jelikož vznikla jen proto, aby parazitovala na úspěšné značce a svým tvůrcům tak snadno vydělala další peníze (což se naštěstí nestalo).

Hitchcockovo Psycho snad není třeba příliš představovat. Legendární horor, který je v podstatě jedním z předchůdců všech pozdějších slasherů o tajemných psychopatických vrazích (Halloween, Pátek třináctého), je geniálním a dokonalým dílem, které taktéž mělo zůstat osamoceno. Dlouho tomu tak i bylo, ovšem tři roky po Hitchově smrti přeci jen na pokračování došlo. Své role si zopakovali jak Anthony Perkins, který se ze stínu Normana Batese už nikdy nedostal, tak Vera Miles. Psycho II samo o sobě není úplně špatný film, v podstatě je to ucházející žánrová jednohubka (s originálem se samozřejmě nemůže srovnávat v žádném myslitelném ohledu), ovšem ortodoxní uctívače původního majstrštyku (můj případ) musí dvojka zaskočit/vytočit minimálně finální pointou, jež nezapře svou hloupost, lacinost a béčkovitost.

Na dvojku přímo navazující třetí díl v režii samotného Perkinse je však asi ještě větší zbytečnost, poněvadž je vlastně jen naprosto mizerným pokusem o něco mezi poloviční kopií a variací jedničky - konec je zde prakticky totožný, takže skoro vše, co se v obou sequelech odehrálo, nemělo v podstatě vůbec žádný význam. Pro příběh, pro hlavní postavu, a už vůbec ne pro diváky. Perkins tady obdivuhodně zapracoval na tom, aby co nejvíce poplival svou nejlepší a nejslavnější roli. Bravo!

A nakonec čtyřka, která vznikla už jako regulérní televizní film. Jedná se o definitivní uzavření série, které začíná ve stejném duchu jako dvojka (Norman je opět na svobodě, navíc ženatý a se svou ženou dokonce čeká dítě!). Především ale jde víceméně o prequel, jenž má objasnit Normanovo dětství a jeho složitý vztah s matkou, abychom pochopili, co předcházelo děsivým událostem v prvním Psychu (o tomtéž pojednává i seriál Batesův motel). Záměr, řekněme, poměrně smysluplný, výsledek ovšem opět velmi chatrný a pouze rozmělňující kvality Hitchcockova veledíla.

Točit pokračování převelice úspěšných prvních dvou filmů jen pět let od vzniku dvojky s kompletně jiným (a zcela neznámým) obsazením, to zavánělo průserem na míle daleko. A přesně tak to i dopadlo. Samozřejmě existují frančízy, které i po přeobsazení mají co nabídnout, Sám doma bez Culkina, Pesciho a Sterna ale nepřekvapivě skoro nikoho nezajímal. O dalších dvou dílech (víc jich snad není) ani nemluvě.

Možná nejhorší a nejzbytečnější pokračování dobrého filmu, co vůbec kdy vzniklo. Víc k téhle absurdní tragédii nemám co říct. Howgh.

Verhoevenův Základní instinkt je špičkový (a doslova žhavý) erotický krimi thriller, který vypadá jako něco, co by možná natočil Alfred Hitchcock, kdyby žil a režíroval v 90. letech. Michael Douglas a Sharon Stone v něm ztvárnili jeden z nejcharismatičtějších a nejjiskřivějších párů stříbrného plátna a některé scény se staly ryze kultovními (např. výslech 'naostro'). A taky se jedná o film, po jehož zhlédnutí vás svazování při sexu možná bude znervózňovat o maličko více (o sekáčku na led ani nemluvě). A navzdory provokativně otevřenému konci si nemyslím, že měl mít někdy nějaké pokračování. To ale po čtrnácti letech vzniklo. Bohužel. A nestojí za nic, přestože si svou (životní) roli zopakovala alespoň ta (z mého pohledu) atraktivnější část hvězdného tandemu. Tenhle sequel je ale opravdu zbytečnost, protože děj původního filmu nijak zajímavě nerozvíjí, nemá ani zdaleka tak hustou atmosféru, žádné památné scény a David Morrisey v hlavní mužské roli nesahá Douglasovi ani po kolena. Režíroval Michael Caton-Jones, který ve své filmografii pár solidních kousků má (třeba výborného Roba Roye), ale tahle látka pro něj byla až příliš těžký kalibr.

Nejlepší české komedie?