Téma: Jsou dlouhé filmy automaticky lepší?

Jde o poměrně aktuální téma, neboť velká část letošních filmových hitů výrazně přesahovala či bude přesahovat hranici 120 minut projekce. Avengers: Endgame sprintovali až ke třem hodinám, kino-sestřih Tarantinovky Tenkrát v Hollywoodu se vyšplhal na 161 minut, právě uváděné To Kapitola 2 je na tom skoro stejně a režisérská verze Slunovratu trvá celých 171 minut (oproti původním 147). Všechno to jsou veskrze kladně recenzované tituly, z nichž nejhůře je na tom druhé řádění klauna Pennywise, které má na Rottenech 66% pozitivních ohlasů.

Je tomu tak ale vždy? Do průzkumu bylo zahrnuto celkem 1 431 filmů, které

od roku 2010 zaznamenaly široké uvedení do více jak 500 kin. Rozděleny byly do čtyřech kategorií - pod 100 minut, mezi 100 a 120 minutami, mezi 120 a 140 minutami a nad 140 minut. Z výsledků vyplývá, že nejlépe jsou na tom právě díla nejdelší, z nichž je celých 71% hodnoceno pozitivně. Statistika dále odkrývá sestupnou tendenci kvality, když pozitivní recenze má 60% snímků mezi 120 a 140 minutami, 41% z kategorie 100 až 120 minut a pouhých 34% těch krátkých, se stopáží pod 100 minut.

Kategorie nad 140 minut se samozřejmě skládala z nejmenšího počtu snímků (konkrétně 79), což dokazuje, že pokud už studio odklepne natočení takhle obsáhlé látky, musí si být skutečně jisto její kvalitou či schopnostmi tvůrčího týmu. Není tedy divu, že mnoho děl z téhle "nadřazené" skupiny mají na svědomí renomovaní tvůrci jako Steven Spielberg, Martin Scorsese, P.T. Anderson nebo David Fincher. Ti se nebojí tvořit dlouhé filmy s velmi osobním rozměrem (Lincoln, Mlčení, Nit z přízraků) a představují určitý protipól k dalším úspěšným filmům z kategorie 140+, které jsou ale pokračováním zajeté populární značky (Mission: Impossible - Fallout, Star Wars: Poslední z Jediů).

Existuje pochopitelně i mnoho výjimek. Transformers: Poslední rytíř byli z dílny renomovaného režiséra a součástí populární série, ale i s jejich 154 minutami se jednalo o propadák, zatímco krátké nenápadné filmy jako Lady Bird nebo Eight Grade si kritici nemohou vynachválit. Jinak však průzkum hovoří celkem jasně a ukazuje, že většina dlouhých filmů v kinech dokáže divákovi zajistit kvalitativní komfort a pochází od tvůrců, kteří vědí, jak se v řemeslu pohybovat. Je to zároveň nadějná zpráva směrem k blížícímu se Irishmanovi od Martina Scorseseho, jenž bude se svými 210 minutami zářným příkladem těžkotonážní a hvězdně zaštítěné produkce, od níž se očekává, že půjde pro řadu filmových cen. Otázkou je, zda-li statistiku potvrdí, nebo ji pomůže vyvracet.