Filmy, ve kterých se z hrdinů stává štvaná zvěř

Pro žebříček jsem hledal ty thrillery, v nichž jde kladným postavám po krku lidský antagonista, přičemž rozhodujícím vypravěčským vzorcem se stává motiv útěku. Z toho důvodu za prvé nemluvím přímo o hororech, v nichž by zlo mělo vycházet z věcí nadpřirozených, a za druhé neočekávejte filmy jako Uprchlík, kde hrdina není štván zápornými aktéry, Plivu na váš hrob, v němž hrdinka neutíká, nýbrž vykonává pomstu, nebo Predátora s Vetřelcem, kde nemá záporák s lidmi nic moc společného. Zabrousíme spíše do žánru survival snímků a z celkových dvanácti si vypíchneme také pár titulů, které nejsou až tak všeobecně známé. Pojďme do toho.

Přestože v tomto případě je výběr trochu na hraně, tenhle dusivý režijní majstrštyk si nemohu odpustit. Minimálně ve druhé polovině totiž film motivy útěku a fyzického i psychického trýznění kladné postavy naplňuje měrou více než vrchovatou a servíruje divákovi intenzivní vlnu teroru, jakou lze následně jen stěží setřást. A stačí mu k tomu jen bezútěšné prostředí zapadákova, důmyslná práce kamery a ohavní lidští záporáci, které představuje bez jakýchkoli příkras a zbytečného protahování. Instantní klasika, kterou je hřích přehlížet.

Předchůdce Texaského masakru je prvním známým titulem, jenž definoval žánr hixploitation (střet civilizovaných lidí s vesnickými burany), a řadí se dodnes k nejpůsobivějším survival thrillerům vůbec. Respektovaný režisér John Boorman diktuje filmu pomalé tempo s důrazem na vykreslení postav a v podstatě nenápadné znepokojování publika, které je na šokující dějový zvrat upozorňováno a očekává ho s čím dál větší nervozitou. Konflikt s odpornými horaly nepostrádá uvěřitelnost v chování postav a graduje v napínavém útěku, během něhož si hrdinové uvědomují, že mají-li přežít, musí se vzchopit a bránit se. Důkladná psychologie a herecké výkony Jona Voighta a Burta Reynoldse pak dělají z Vysvobození jeden z nejhodnotnějších žánrových snímků sedmdesátých let.

Francouzsko-rumunský příspěvek do oblíbeného schématu je typem filmu, který dlouho klame tělem, než odhalí své skutečné karty. Manželský pár žije spokojeně v honosné vile uprostřed rozlehlých lesů, ale místo houbaření a krmení sojek je podroben zápasu na život a na smrt s neviditelným nepřítelem, který se zdá být všudypřítomný a čím dál agresivnější. Zručně natočený a výborně gradovaný snímek je zdařilým propojením duchařského konceptu, kdy se hrdinové ukrývají ve stísněných a tmavých prostorech uzavřeného domu, a naturalistického survival dobrodružství, kde nadpřirozeno pomalu a jistě vyklízí své pozice. Závěr je skutečně strhující a oslovující podívanou.

Dost možná nejznámější zástupce filmového honu na člověka patří dodnes k těm nejlepším titulům, které má hvězdný Jean-Claude Van Damme na kontě. Pod taktovkou asijského mága akčních spektáklů Johna Woo vznikl sice typicky naivní a béčkový, ale poměrně napínavý a schematicky funkční zářez do hercova rejstříku, který dokáže z lákavého námětu (boháči si platí svůj vlastní lov uneseného člověka) vytěžit uspokojivou porci zábavy (je to Van Damme, žádnou hlubokou psychologii a bolestivou fyzickou náturu scén nečekejte). Co ale filmu dodává ten správný náboj a temnou náplň, jsou skvělí záporáci v podání Arnolda Voslooa a především Lance Henriksena, jenž zde naplno prodává své nekompromisní ostře řezané rysy a přirozenou autoritu.

Přiznám se, že jedničku jsem dosud neviděl, ale druhý díl australské hixploitation série mě zaujmout dokázal. Greg McLean znovu potvrdil, že je relativně schopným tvůrcem (bavil mne už jeho Krokodýl: Návrat do krvavé laguny), a stvořil našlapaný a navrch celkem nepředvídatelný koncept střetu s velmi nevlídným buranem, jehož jedinou zálibou je dělat výlety nadšených turistů jejich posledními. Dočkáme se tentokrát šťavnatého gore, hrůzného doupěte masového vraha a docela strhující naháněné v australské poušti, kde by i Dwayne Johnson znervózněl při pohledu na zuřivě se přibližující kamion s rozšklebeným magorem za volantem. Jedná se sice převážně o černočernou zábavu, které dominuje maniakální John Jarrat v řeznické roli, ale svou zvrhlou působivost si film díky kvalitní režii a nápaditému scénáři udrží až do samého konce.

Jeden z nejzásadnějších filmů seznamu je zároveň jedním z nejméně známých. Francouzské drama ze sedmdesátých let je spíše psychologickým terorem a věrně naturalistickým vyobrazením morálního selhání, které má své nesmazatelné následky. Znásilněná městská žena (ve strhujícím podání Mimsy Farmer) musí utíkat před místními myslivci, kteří se postaví jeden za druhého a hodlají hrozivé události toho dne vymazat z pamětí všech. Vyprávění je o to znepokojivější, že záporní aktéři jsou tentokráte obyčejní lidé, v nichž bují také lidskost, a zoufalý útěk nevinné ženy dosahuje pocitů bezvýchodnosti a uvěřitelnosti, jaký tento druh příběhů ve světě filmu nepamatuje.

Už je to více jak deset let, co nás Britové přesvědčili, že temné a násilné filmy zvládají mnohdy lépe než američtí kolegové. Tehdy debutující režisér James Watkins povolal dva schopné herce na výlet k jezeru, který se pro milenecký pár rychle změní v noční můru. Do rolí trýznitelů se tentokrát převlékli dospívající spratkové, jejichž počínání vyvolává husí kůži a dostává kladné hrdiny do série velmi napínavých a režijně dobře zvládnutých situací. Smrtelná smyčka se postupně utahuje, nepříjemných zranění přibývá a vše ústí do finále, které je možná trochu na efekt, ale nahromaděnou depresi a zoufalost jen podtrhuje a prohlubuje. Hodně intenzivní záležitost.

Vcelku neznámý španělský thriller patří k tomu nejlepšímu na dané téma. Jeho hlavní hrdina zabloudí v sychravé divočině, kde musí utíkat před svištícími kulkami a spolupracovat s tajuplnou ženou, která ho předtím na benzíně rychle obšťastnila a okradla. Film není ve finále kdovíjak originální, ale v krátké stopáži se mu daří skvěle udržovat napětí a trumfuje tím, že dlouhou dobu vůbec netušíme, kdo a proč se zmatené protagonisty vlastně snaží zabít. Funguje i zpočátku nedůvěřivý vztah dvou pronásledovaných, a když dojde ke klíčovému odhalení, vyprávění neztrácí tempo a explicitní významy.

Opomenout si nezaslouží ani první výrazný celovečerní počin Stevena Spielberga, od jehož vzniku uplyne zanedlouho rovných 50 let. Hlavní hrdina se na cestě americkou pustinou stává bezdůvodně terčem útoků ze strany řidiče kamionu, což ústí ve strhující a místy vyloženě hororovou dálniční naháněnou. Ačkoli je jasné, že za volantem agresivního vozu musí sedět člověk, nikdy ho nespatříme a režisér nám vnucuje myšlenku, že pravým antagonistou je právě zlověstně vyhlížející náklaďák. Ten na hrdinu trpělivě čeká i na odpočívadlech a svými překvapivými a zákeřnými manévry budí dojem neodbytného monstra, které lační po lidských životech. Film zdobí pro Spielberga typicky důmyslná práce s kamerou, náklonnost k lidskému hrdinovi a silně gradovaný závěr, jenž zdůrazňuje neopakovatelný a živoucí charakter ocelového záporáka.

Právoplatný a dnes už takřka neznámý předchůdce filmů z kategorie nelítostných honů na člověka. Tvůrce o rok mladšího King Konga Ernest B. Schoedsack zavádí diváka na temný ostrov, kde vládne šílený hrabě Zaroff. Ten se baví tím, že osazenstvo ztroskotaných lodí nejprve pohostí, načež ho vypouští do okolní džungle a pořádá na něj lov na život a na smrt. Jedním z nešťastníků je nyní profesionální lovec Robert Rainsford, který by měl být Zaroffovi a jeho smečce psů rovnocenným protivníkem. Hodinový snímek rychle uteče, a byť se na něm zub času místy podepsal (hlavně v přestřeleném herectví záporáka a velkých časových výpustkách), jedná se stále o poměrně strhující dobrodružství v atraktivním prostředí (některé scenérie jsou s těmi z King Konga zcela totožné), které splňuje vše, co si divák pod názvem a tématem představí.

Snímek, jenž jsem objevil teprve nedávno, se odehrává v africké divočině a sleduje strastiplnou cestu místního průvodce na útěku před domorodci. Ti nejprve pozabíjí celou výpravu právě s výjimkou průvodce, jehož si váží, a proto mu skupinka lovců dává malý náskok, než za ním s oštěpy vyrazí. Zkušený muž je však odhodlaný vyváznout a své soky postupně likviduje. Snímek sází na znázornění fyzického vyčerpání a lidskou spojitost s tamní nezkrotnou přírodou, s níž se musí uprchlík potýkat stejně jako s čím dál rozzuřenějšími pronásledovateli. Tempo v závěrečné třetině trochu kolísá, ale vyprávění zase zapojuje sympatický humánní přesah a dojímá závěrečným gestem, které zdůrazňuje přirozený respekt a řád krutých, ale spravedlivých domorodých tradic.

Na závěr jeden bonusový a zvláštní případ. V kultovním filmu režiséra Kindži Fukusaky se společnost hroutí a jedna školní třída je vybrána do každoročního experimentu s názvem Battle Royale, během něhož jsou dospívající studenti podrobeni hře na život a na smrt, z níž může vzejít jen jediný vítěz. Jedná se o originální oživení konceptu, v němž každý nahání každého, a přestože je občas složité se v těch asijských tvářičkách orientovat, scénáři se daří vytvořit k postavám vztah a zahltit ambiciózními myšlenkami. Svou provokativní formou a námětem se jednoznačně jedná o snímek, který byste měli před smrtí alespoň jednou vidět - což by vám rozhodně potvrdil i Quentin Tarantino, který je jeho ohromným fanouškem.

Opomenul jsem nějaký váš oblíbený film na dané téma? Pak se o něm neváhejte rozepsat v diskuzi, rád si přečtu vaše názory a nechám se dále inspirovat.

Poznáváte žhavé srpnové kinopremiéry?