Kořist je prvním zvířecím hororem v našich kinech od velmi solidních žraločích Mělčin (2016), v nichž o život usilovně bojovala krásná Blake Lively. Vzhledem k tomu, že se v současnosti v kinech po celém světě objevují primárně všelijaké variace na "lekačkové" duchařiny (v čele s úspěšnou sérií V zajetí démonů), popřípadě se občas objeví nějaký ambicióznější osobitý projekt (Čarodějnice, Děsivé dědictví, blížící se Slunovrat), je určitě potěšující, že se fanoušci hororů na plátnech mohou po třech letech opět setkat s jinou specifickou odnoží oblíbeného žánru.
Trailer:
Ajova novinka je v podstatě přesně tím, čím být chce – drsnou a napínavou žánrovkou bez přehnaných ambicí, s přímočarým, naprosto srozumitelným dějem. Po stručně a věcně odbytém úvodu, v němž se seznámíme s hlavní postavou, nadějnou plavkyní Haley (Kaya Scodelario) a výchozí situací (záchrana otce z domu, na nějž se řítí hurikán a okolo se to hemží aligátory), je zbytek filmu (se zcela adekvátní stopáží okolo 87 minut) věnován už jen a pouze tomu, co od něj divák očekává – scénám boje o přežití (a v druhém plánu napravování v minulosti narušených rodinných vztahů).
Ty fungují bez větších výhrad. Výprava je sice relativně skromná (většina filmu se odehrává v jednom zatopeném sklepě), ale plně slouží svému účelu – vybudovat atmosféru tísně a bezprostředního ohrožení. Velmi se povedla i triková stránka – digitální aligátoři vypadají hodně realisticky, a to i v detailnějších záběrech. Aja v akčních/hororových scénách hojně využívá i klasických lekaček (pár jich je opravdu povedených), příjemně překvapující je však míra brutality a explicitního zobrazování násilí. Zatímco v Piraně to Aja s nechutnými výjevy chvílemi skutečně přeháněl, zde se mu podařilo najít takřka optimální míru. Několika nepříjemných ostrých momentů (trhání a ukusování končetin apod.) se sice samozřejmě dočkáme, o přílišné odpornosti či samoúčelnosti však nemůže být řeč.
Kořist je chutnou jednohubkou, která určitě patří do té lepší poloviny dosavadní letošní hororové nadílky. Sice nepřekvapí ničím nečekaným či vysloveně novátorským, ani se příliš nevyhýbá některým provařeným klišé typu záchrany na poslední chvíli, ale nabízí vše podstatné pro daný subžánr – dobré ústřední hrdiny (další zdařilá vedlejší role pro sympaťáka Barryho Peppera), ucházející zápletku, svižný a poutavý děj a hlavně celkově zdařilé formální zpracování, díky němuž je film plný napětí a adrenalinu. A dojde i na pár odlehčujících vtipných hlášek – ovšem zdaleka nejlepším (podvratným) vtipem snímku je song, jenž zazní s náběhem závěrečných titulků.