Ted Bundy - sympatický, milý, sexy, zvrácený a zlý. Příběh dívčího idola, který probodl Americe srdce, dodnes fascinuje
„Rád bych, abyste mou lásku předali mé rodině a mým přátelům.“
Poslední slova před popravou, která pronesl sériový vrah, únosce, násilník, zloděj a nekrofil Theodor Robert Bundy. Napadl a zavraždil minimálně 30 mladých žen a dívek během sedmdesátých let v sedmi amerických státech.
V šedesátých letech byl Ted Bundy sympatický, inteligentní mladý muž, který se rozhodl studovat práva, zajímal se o politiku, literaturu a líbil se dívkám. To, že již tehdy projevoval prvky psychopata a sadisty, nebylo nijak zřejmé. Svou závislost na násilné pornografii, voayerismus a drobné krádeže dovedně skrýval. Působil uhlazeně a velmi sympaticky.
Do roku 1972 studoval práva a budoval kariéru, nejpozději od roku 1974 se však začal věnovat své pravé vášni – vraždám.
Jeho oběti byly vždy mladé atraktivní ženy, často vysokoškolské studentky. Používal během „lovu“ na tyto ženy několik metod. Předstíral zranění, nohu v sádře, berly či se objevoval v převleku za policistu nebo hasiče. Ve chvíli, kdy vzbudil soucit a důvěru, nalákal svou oběť k autu, kde ji rychle omráčil ranou páčidla či trubkou a odvezl.
Ve svém automobilu značky Volkswagen Beetle z roku 1968 vyndal sedadlo spolujezdce a nechal na podlaze prázdný prostor, aby jeho oběť nebyla vidět.
"My sérioví vrazi jsme vaši synové, vaši manželé, jsme všude. A více vašich dětí bude zítra mrtvých."
V bytě pak ženy znásilňoval, škrtil, po jejich smrti ještě souložil s mrtvými těly, ta si ve svém bytě i vystavoval.
Když se počet obětí zvyšoval, několik svědků kontaktovalo policii, že viděli zmizelou či zavražděnou ženu s mužem odpovídajícím jeho popisu, někteří si vzpomněli na jméno Ted i na značku jeho auta. Policie se však dlouho nechávala zmást Tedovým vystupování a sympatickým vzhledem. Ted se také naučil nenechávat na místě činu žádné důkazy, které by se tehdejšími technikami daly rozpoznat.
Ted Bundy byl sadistický psychopat, který, přestože vraždil naprosto příčetný, nikdy nepochopil, jaké hrůzy páchá. Byl upřímně překvapen, když zjistil, že se po ztracených ženách intenzivně pátrá – myslel si, že si přece v tak velké zemi jakou jsou Spojené státy, pár zmizelých lidí nikdo nevšimne. Také ho zarazilo, když zjistil, že si ho někteří svědci všimli. "To nemají nic jiného na práci, než mě sledovat?!“, zlobil se.
V roce 1975 byl Ted Bundy konečně zatčen. Při prohlídce jeho vozu byly nalezeny masky, pouta, provaz a další velmi podezřelé předměty, nic z toho však přímo nedokazovalo spáchání trestného činu. Byl propuštěn, zůstal však pod dohledem. O několik měsíců později byl zatčen za únos. Utekl z vazby, dostal se do jiného státu a opět vraždil. Nakonec byl přece jen dopaden na Floridě v roce 1978.
Jeho poslední obětí byla dívka, které ještě nebylo ani třináct let.
"Vina. To je mechanismus na kontrolu lidí. Je to iluze. Je to druh sociální kontroly a je velmi nezdravá. Dělá našemu tělu příšerné věci."
Po zatčení tak sympaticky vypadajícího sériového vraha vznikla velká skupina jeho příznivců, fanoušků a obdivovatelek. V průběhu procesu, v roce 1980 se Ted Bundy oženil s Carole Ann Booneovou, se kterou měl dceru Rose. Carole Ann Boone, která dlouho věřila v Tedovu nevinnu, si po letech pravděpodobně uvědomila, že Bundy je opravdu zločinec a psychopat a přestala během posledních dvou let před popravou navštěvovat.
K jeho popularitě přispěl i fakt, že jeho proces byl vůbec prvním v americké historii, který byl vysílán médii napříč Spojenými státy. Z Bundyho vyrobil mediální senzaci. Kromě celostátních médií byly v soudní síni přítomny lokální média ze všech padesáti států, a dokonce i devět zahraničních kanálů. Na povrch během procesu mimo jiné vyplulo to, že minimálně čtyřem obětem uřízl hlavy, které si poté ponechal jako vzpomínku na své řádění.
Byl odsouzen k smrti a 24. ledna 1989 byl popraven na elektrickém křesle.
Před vraždou se přiznal k 30 vraždám, pravděpodobný počet je však daleko vyšší, některé prameny uvádějí více než 100 obětí.
Jak Ted Bundy kdysi řekl: "Postupně se naučíte, koho a jak zabít a jak postarat se o detaily. Je to jako výměna pneumatiky. Poprvé budete velmi opatrní. Po třicáté už to bude tak automatické, že si nebudete moci vzpomenout, kam jste dali hever."
Přesný počet zabitých žen Tedem Bundym už pravděpodobně nikdy nebude znám.
„Nemyslím si, že by sám věděl, kolik jich zabil, nebo proč je zabil,“ řekl reverend Fred Lawrence, metodistický duchovní, kterému se Bundy před smrtí zpovídal.
Důvody, které mohly způsobit, že se Ted Bundy stal sériovým vrahem:
ODMÍTANÝ: Byl nemanželským dítětem narozeným ve velmi konzervativní a věřící rodině. Rodiče Tedovy matky nemohli snést, že by jejich dcera byla takto poznamenaná, Teda adoptovali a tvrdili, že jeho matka je jeho sestra.
ZÁVISLÝ: Ještě jako malý kluk se toulal po ulicích a s kamarády hledali vyhozené pornografické časopisy. Ted pornografii propadl a sám tuto svou závislost označuje za spouštěč sadistických představ a vražedných plánů.
NEŠŤASTNĚ ZAMILOVANÝ: Na univerzitě se zamiloval do bohaté, krásné mladé ženy z Kalifornie. Měla všechno, po čem toužil: peníze, společenské postavení a vliv. Odmítla ho a Ted byl zničen. Většina jeho obětí byly hezké dívky s dlouhými tmavými vlasy.
STUDOVAL PRÁVA: Ted si dokázal vždy své činy omluvit a vysvětlit. Netrpěl pocitem viny, uměl být okouzlující a přesvědčil sám sebe i okolí, že tak sympatický mladík, nemůže dělat nic špatného.
BYL TO PSYCHOPAT: Ted Bundy vraždil bez výčitek svědomí, bez pocitů jakékoli viny či soucitu s oběťmi. Byl to jeho koníček, jeho posedlost. Věděl, že je to riskantní, ale nedokázal přestat, tak ho vraždění lákalo.
10 faktů o Tedu Bundym:
Přiznal se k vraždám 30 mladých žen, v jednom rozhovoru připustil i počet 35, konečné číslo je odhadováno mnohem vyšší, okolo 100 obětí.
Všechny jeho oběti měly tmavé vlasy na ramena či delší rozdělené uprostřed pěšinkou, byly hezké a byly si vzájemně podobné. A všechny připomínaly Tedovu první lásku z vysokoškolských studií.
Nejmladší zavražděné dívce bylo necelých třináct let, nejstarší 26.
Bundymu se podařilo dvakrát uniknout z vazby, jednou vyskočil z okna knihovny, jednou se mu podařilo uniknout otvorem z cely, který vyřezal do stropu.
Jezdil automobilem Volkswagen Brouk, rok výroby 1968, šedomodré barvy. Auto je k vidění v policejním muzeu.
Šest let žil s přítelkyní Elizabeth Klepferovou a její dcerou rodinným životem a přitom znásilňoval a vraždil desítky žen.
Oženil se během soudního procesu a následně se mu povedlo, nejspíš podplacením stráží, počít dceru Rose (návštěvy oficiálně povolené neměl).
K vraždám se přiznal až krátce před popravou, deset let svou vinu popíral.
Jeho proces byl prvním v americké historii, který byl vysílán médii napříč Spojenými státy. Popraven byl ve státě Florida na elektrickém křesle.
Poslední večeři dle vlastního přání Ted Bundy odmítl. Dostal proto "klasiku" v podobě středně propečeného steaku, volského oka, tmavého toastu, kávy, mléka a džusu.