Stvořili je a přesto je nenávidí aneb Když režisér natočí film, o jaký vážně nestál

Většinou se režiséři k podobnému projektu nevrací a nechávají to být. Najdou se ale i tací, kteří se nebojí otevřeně promluvit o tom, co se pokazilo.

Z Joshe Tranka se díky úspěchu Kroniky stala vycházející režisérská hvězda téměř přes noc. Když se tedy upsal k režii nové Fantastické čtyřky, byli všichni plni očekávání, jelikož kvalitní filmová verze tohoto komiksového díla je zatím filmově "začarovaná". Dalo by se říci, že přizvat k takovému filmu začínajícího režiséra byla ohromná chyba. Očekávání i nároky byly obrovské na někoho bez potřebných zkušeností. Podle dostupných informací měl Trank problém přizpůsobit se ohromnému pojetí filmu stejně jako neustále kontrole ze strany studia, které samozřejmě hlídalo svůj vložený rozpočet. Většinu natáčení byl prý Trank nepředvídatelný, nerozhodný a izolovaný, podle všeho byl navíc odvolán z procesu výsledného střihu filmu. V době slavnostní premiéry večera Trank na svůj Twitter napsal: „Před rokem jsem měl fantastickou verzi filmu a přinesla by úžasný ohlas. Ale tu nejspíš nikdy neuvidíte". Trank prohlášení rychle smazal a v několika následujících týden snižoval jeho význam, nikdy ho ale neodvolal. Na druhou stranu, tak strašná rána to pro Tranka nakonec nebyla, když v současné době pracuje na svém vysněném filmu Fonzo, v němž hraje Tom Hardy samotného Al Capona.

Ti West je také zástupcem kategorie režisérů, který nebyl zvyklý na snímky s velkým rozpočtem i záběrem. Jeho práce čítala několik nezávislých thrillerů a když došlo na velkou produkci v podobě pokračování hororu Eliho Rotha Cabin Fever, dopadla kosa na kámen. Samotné natáčení bylo bez problémů a skončilo v dubnu 2007. Snímek ale šel do kin až na podzim roku 2009. Za zdržení prý mohl nedostatek peněz, kvůli kterému nemohl West snímek dodělat. Po několika měsících vzdal své snahy a vrhl se na další projekt. Když se pak studio Lionsgate dalo do pořádku a mělo již potřebné finance, rozhodlo se snímek dokončit bez Westa. Nový sestřih (s přetáčkami, ke kterým nebyl přizván) byl natolik vzdálený od jeho Westovy původní verze, že dokonce usiloval o to, aby bylo jeho jméno úplně vyškrtnuto z titulků.

S ohledem na plány a rozpočet je snímek Batman a Robin považován ze jeden z největších filmových průšvihů historie. George Clooney a scenárista Akiva Goldsman se za něj mnohokrát omlouvali. Režisér Joel Schumacher to dlouho nechával bez komentáře a šel dál. S vyjádřením nakonec přišel, když snímek "slavil" 20 let od svého vzniku. Tehdy uvedl: „Chtěl bych se omluvit každému nespokojenému fanouškovi, protože si myslím, že jim to dlužím.“

Dnes patří Fincher k nejrespektovanějším režisérům Hollywoodu, málem mu ale kariéru zabila jeho prvotina – Vetřelec 3. Nutno dodat, že za slabý výsledek moc nemohl. Fincher se k projektu nachomítl až poté, co několik zkušených režisérů nabídku odmítlo s ohledem na tvůrčí rozdíly se studiem 20th Century Fox. Fincher se "toho nebál" a situaci podcenil: spolupráce to byla příšerná (už proto, že byl povolán k něčemu, co ještě nemělo scénář a přesto už se točilo). Se studiem se dohadoval o scénáři, finálním střihu filmu, o všem možném. Studio nakonec ze střižny Finchera vyhodilo a film dodělalo samo. Výsledek nakonec není úplně hrozný, sám Fincher ale o snímku říká toto: „Mnoho lidí nenávidí Vetřelce 3. Ale nikdo ho nenávidí víc než já.“

Alan Taylor zaujal Marvel svou prací pro televizi v podobě seriálů jako Deadwood, Šílenci z Manhattanu, Ztraceni a Hra o trůn. Práce pro poslední zmíněný seriál Marvel oslovila nejvíc s tím, že odpovídá tomu, co si představují pro druhý díl mocného Thora. Studio se tedy rozhodlo Taylora najmout a ten souhlasil, ačkoli nikdy na tak velkém filmu nepracoval. Marvel mu dal volnou ruku během natáčení, takže šlo všechno v pohodě. Naprostá kontrola režiséra se ale - stejně jako v případě předešlých snímků - ztratila v okamžiku, kdy se film začal kompletovat. Taylor uvádí, že jeho zkušenosti s Marvelem jsou bolestivé, protože jeho kreativní přínos ve filmu zmizel ve střižně. Finální střih z jeho Thora udělal úplně jiný film a Taylor doufá, že takový zážitek už si nikdy nezopakuje a ani by to nepřál nikomu jinému.

Natáčení Duny je tím případem, kdy se pokazilo prakticky vše, co mohlo. Problémy byly se scénářem, s natáčením, se střihem i studiem, které trvalo na maximální délce 137 minut. A právě poslední problém byl klíčový, rozsáhlé dílo Franka Herberta se prostě do dvou hodin vtěsnat dost dobře nedá. Lynch ale bojoval a snažil se, i když nyní přiznává, že se do filmu asi neměl pouštět a že snaha studia všechen děj vtěsnat do daného času všechno zničila. Navíc ani on neměl kontrolu nad finální podobou filmu.

V případě Guillerma del Tora je situace trošku odlišná. Slavný režisér nemá problém s hotovým filmem, ale s tím, jak vznikal. Pro del Tora šlo o první anglicky mluvený film, neměl tedy zkušenosti s producentem formátu Harveyho Weinsteina. Prohrál s ním prakticky každou bitvu týkající se scénáře i samotného filmu. Sám to popisuje tak, že se ještě před natáčením cítil jako odsouzenec, který musí natočit nejlepší film o obrovských švábech. Přesto není s filmem úplně nespokojený. Del Toro trvá na tom, že vizuálně je takový, jaký ho chtěl a i když celek není zdaleka dokonalý, je v něm několik scén, na něž je skutečně hrdý. Spolupráci s Weinsteinem každopádně nenávidí a jeho první americký film byl málem i poslední.

Když se na to podíváme v souhrnu, vyvstává otázka, zda za dané filmy můžeme ještě vinit režiséry. Je vidět, že vinu ve většině případů nesou sama studia a jejich touha po kontrole nad finálním střihem filmu. Možná asi není od věci, že otázku finálního střihu chtějí režiséři vkládat do smluv, které před natáčením uzavírají (viz. například legendární Quentin Tarantino, který jinak netočí). A má to svou nezpochybnitelnou logiku - jistě, studio nese ohromnou finanční zátěž, ale kůži na trh a své jméno tomu propůjčuje úplně někdo jiný.