Nejlepší válečné filmy, které vítězí i v celkovém pořadí roků 2016 a 2017

Války nás obklopují staletí, tisíciletí a jsme nepoučitelní. Stále se do těchto fyzických konfliktů vracíme. Soupeříme mezi sebou o bláto, hlínu, kamení, peníze, víru, přesvědčení a jsme kvůli tomu schopni obětovat úplně vše, ohrozit naše životy, rodiny, nejbližší přátele a nejsme schopni se z toho vymanit. Stále nás to táhne zpátky a posloucháme systém, který přikazuje, co máme dělat, ne své srdce, které by nás vedlo jinudy.

Organizované násilí a vraždění tu bylo od nepaměti. Snad proto jsou válečné filmy tak populární, snad proto nás zlo v celé své šíři táhne zpět. Býváme slepí, nepoučitelní a stále se k válkám, většinou na základě politických rozhodnutí, vracíme. Značná část válečných filmů vychází pak ze skutečných událostí. Právě proto, zejména kvůli své autentičnosti, bývají velmi sledované.

Kdo by čekal, že mezi Nejlepšími filmy roku 2016 bude na vrcholu válečný snímek Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny. Fascinující skutečný příběh muže, která šel do války beze zbraně a nikdy ji nepoužil, přesto bojoval a vzbouřil se proti systému.

A o rok později? Na prvním místě Nejlepších filmů roku 2017 je opět válečný snímek Dunkerk, který vychází z událostí evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků z pláží severofrancouzského Dunkerku na jaře 1940. Pořadí se stále mění s vaším hlasováním.

Paradoxem je, že v celkovém žebříčku se objevují i válečné komedie, které zlehčují nesmyslnost válek. Válečné filmy, pokud se podaří, vás fascinují a táhnou do kin.

Nejlepším filmem je potom podle vás a vašeho hlasování snímek o záchraně nejednoho lidského života, tedy oscarový Schindlerův seznam. Osobní příběhy hrdinství fascinují. Na konci je většinou světlo, hrdinové, kteří jsou schopni položit vlastní životy za záchranu druhých.

Rádi bychom se též podívali, co se líbí kritikům, ale na teoreticky mladém internetu není dostatek současných ani dobových recenzí ke starším filmům. Z novějších filmů by se recenzentům líbil například Hotel Rwanda o kmenových válkách mezi Hutu a Tutsii nebo zdánlivě romantické Pokání, které končí v bombardovaném Londýně.

Říká se, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky, kdy se strany nemohou dohodnout, alespoň tedy podle vojenského teoretika Carl von Clausewitze. Jako jedinec bych ale odmítal se účastnit takových politických vizí, které ohrozí princip samotné existence. Svobodná volba takového rozhodnutí bývá někdy více než těžká, ale osobní rozhodnutí často mění dějiny lidstva.