Ondřej Sokol: Myslím si, že se diváci mohou těšit na tři skvělé české filmy

Ten příběh se odehrává ve velmi těžké době a Jiří je jedním z mužů, kteří zůstali. Většina ostatních byla zatčena pro nějakou protistátní činnost, a ačkoliv se toho také účastnil, jemu se to vyhnulo a on cítí potřebu postarat se o rodinu kamarádů, které Němci odvedli. Během toho se ale fatálně sblíží s ženou svého nejlepšího kamaráda.

Snažil jsem se tak nějak doceňovat dobové okolnosti. Musela to být opravdu mimořádná situace, kterou si ani neumíme představit. To, že vám mizí známí ze dne na den a že se ze dne na den můžete dozvědět, že jste o ně definitivně přišli. To si opravdu neumíme dnes představit, co to bylo za hrůzu. A ono je to o tom, že lidi, kteří byli zavření, byli v rodinách přítomnější, než když tam opravdu byli, protože se o nich pořád mluvilo a neustále se řešilo, co bude a co se může stát. Není to tak, že by se existovalo bez nich. Právě naopak.

Myslím si, že ten film je opravdu výpravný v tom pravém slova smyslu. I dekorace jsou neuvěřitelné. Na naše poměry jsem dlouho neviděl tak nákladné dekorace. A strašně pozitivně se to podepisuje na obraze a na tom, jak film vypadá. Bartek Cierlica je strašně šikovný kameraman. Herectví posoudit nemůžu, protože jsme se vždycky dívali jen na kontrolní projekce těsně po natáčení. Ale že ten obraz vypadá výjimečně, to bylo vidět už tam.

Ono to není zas tak platonické, jak si lidé myslí. Myslím v tom filmu. S Aňou se mi hrálo výtečně. Vždycky jsem ji měl rád jako herečku. Když jsem ale teď osobně zjistil, jak na té roli pracuje a jak k ní přistupuje, tak má můj obrovský obdiv a se vším všudy chápu její výjimečné postavení mezi českými herečkami.

Myslím si, že scéna s Bedřiškou je vlastně takový důsledek všeho, co se stane po tom, kdy se údajně mrtvý Jindřich vrací domů.

Věděl jsem, že tam budu hrát nejlepšího přítele Martina Fingera. A že tam bude hrát Aňa. To mi stačilo, protože jsem věděl, že většinu natáčení máme spolu. A taky že to bude režírovat Honza Hřebejk. To byly věci, kvůli kterým bych to vzal, i kdyby ty ostatní role hráli herci z Keni, které neznám. Ale ono by bylo blbý, kdyby herci z Keni hráli gestapáky, protože by to nevypadalo dobře, ty keňské obličeje v gestapáckých uniformách. Ale i se zbylým obsazením jsem byl strašně spokojený.

Děti byly opravdu skvělé a hrály výjimečně dobře. Na natáčení jsme strávili spoustu času společně, takže jsme se všichni sblížili.

Skvělý. On je opravdu výtečný režisér. Honza k tomu má často přístup, který vás na začátku možná překvapí nebo se vám zdá řešení té situace v jeho pojetí velmi nezvyklé, a najednou zjistíte, že to fakt funguje. A je dobře, že se pořád snaží vytvářet věci, které sice nejsou okázalé, ale jsou jiné a nové.

Honza Hřebejk mi to vlastně nabídl už hrozně dávno, když se byl podívat na jednom mém představení v Činoherním klubu. Myslím, že to tenkrát bylo ještě ve stadiu zrodu, a on se dokonce rozhodoval, jak to bude. Co bude hrát Martin Finger a co budu hrát já. Jiří a Jindřich jsou totiž nejlepší přátelé a i Martin je můj nejlepší přítel, a tak jsem vůbec nepřemýšlel o tom, kdo bude kdo. Kdyby to byl herec, kterého nesnáším, tak bych o tom možná přemýšlel, ale takhle mi to bylo úplně jedno.

Scénář je krásný. Moc se mi líbil. Při psaní scénáře čerpal Petr Jarchovský z historie vlastní rodiny. Scénář byl krásný a Petr k tomu přistupoval zodpovědně, když to psal. Honza k tomu, myslím, potom velmi správně přistupoval bez piety. Což je potřeba a je to to nejlepší. Když je tam zároveň velká pokora a taky je u toho někdo, kdo se nebojí do toho trochu šáhnout. Film má totiž svoje vlastní pravidla a potřebuje svoje zákony.

Myslím si, že se mohou těšit na tři skvělé české filmy. A ještě tím, jak se trilogie Zahradnictví tak trochu pojí k Pelíškům, tak se vztahuje nejen k historii České republiky, ale určitým způsobem to odkazuje i na naši filmovou historii. Je to taková dvojitá dávka velmi slibných věcí.