Recenze - Zahradnictví: Rodinný přítel

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) diváky vrací do 40. let minulého století do doby protektorátu. Bratři Jindřich (Martin Finger) a Karel (Karel Dobrý) Rohnovi se setkávají v zahradnictví švagra Miloše (David Novotný), aby dořešili jednu protifašistickou konspiraci. Karla a Jindřicha následně odvede gestapo a Jindřichova žena Vilma (Aňa Geislerová) přečkává válku s dcerou Danielou (Josefína Marková), sestrami Bedřiškou (Klára Melíšková) a Elou (Gabriela Míčová) a jejím synem Karlíkem (Samuel Budiman) ve funkcionalistické vile na okraji Prahy.

Rodinným přítelem z názvu je lékař Jiří (Ondřej Sokol), který odrodil Vilminu dceru a je nejbližším Jindřichovým přítelem. Pokládá si za povinnost starat se o Vilmu, Danielu a další osazenstvo domu v těžkých válečných časech. Překročí práh přátelství?

Zahradnictví: Rodinný přítel nabídne prvotřídní výpravu, dobové kostýmy, přední tuzemské herce a polského nováčka mezi kameramany Barteka Cierlicu. Ten obrazu dodává punc neokoukaného retra v celcích i detailech. Kdo se ale těší na to, že se dočká Pelíšků (1999) po letech, bude zklamán.

Rodinný přítel totiž balancuje někde na pomezí melodramatu a konverzačního filmu s několika vtipnými momenty, za nimiž většinou stojí upřímní dětští představitelé. Dočkáte se rodinných rituálů (Štědrý večer, čtení knížky dětem, Hřebejkovy tradiční scény u stolu), jedné tragikomické scény ze zabíjením husy a minimem výstředních postav. Milovník kaktusů Miloš (David Novotný) je solidní podivín, který staví botanické exempláře nad lidský život. Mařči Rohnová (Sabina Remundová) je pro změnu prvotřídní furie, jejíž role v momentech, kdy je na scéně, zastíní úplně všechny. Ale hodí se spíš na divadelní prkna.

V hlavních rolích jsou nicméně Aňa Geislerová a Ondřej Sokol. Ten rozhodně není špatným hercem, ale nějak jsem se nemohl při jeho sledování zbavit dojmu, že mu každou chvíli začne cukat koutek a ze smrtelně vážné situace se stane fraška.

Když se 130 minutový film překlopí do pomyslné třetí-závěrečné části, dojde k řadě zvratových (což se nerovná neočekávaných) momentů, které jsou bohužel v řadě případů pouze nastíněny v kvapíkovém tempu, aby se následně jelo dál. Z dlouhého filmu, jehož dobrá polovina se odehrává v interiérech a provází ji mnoho dialogů, trčí majestátně jako česká státní vlajka.

To je příklad scény s vysídlením německé rodiny. Člověk by rád sledoval více takhle skvěle pojatých témat přesahujících historii Jarchovského nejbližších. Jeden by "rád odsunoval", jiný vracel dětem jejich hračky. Ve výsledku vidění situace není vůbec černobílé. Když se na něm neshodne jedna rodina, jak by mohl národ...

V dalších dílech (Dezertér v premiéře 28. září a Nápadník 16. listopadu) bude divák sledovat osudy členů rozvrstevené rodiny, které byly v "jedničce" jen načrtnuty. Jsem zvědav, jestli to bude postupně gradovat a po zhlédnutí třetího filmu si člověk bude chtít (jako očistnou lázeň?) pustit Pelíšky. Nebo jestli tvůrci ambiciózní počin neměli spíš pojmout podobně jako televizní První republiku (2014). Z prvního dílu Zahradnictví je nicméně patrné, že jde o srdcový projekt scenáristy a režiséra. Tvůrce vyšel na 120 milionů korun a otázkou zůstává, jak moc se realizace přizpůsobovala nezaujatému divákovi. Tenhle projekt se totiž bez diváků v kině neobejde.

Hodnocení: 60%