70%
Masaryk
- Drama
- Psychologický
- +4
Ve filmu Masaryk vytváříte skutečnou historickou osobnost. Je pro herce těžším úkolem vytvořit postavu někoho, kdo má reální předobraz, a nebo to naopak situaci zjednodušuje tím, že člověk má vodítko, o které se může opřít?
Já myslím, že obtížnější je vytvořit skutečnou postavu, která žila. Člověk je totiž při té práci neustále stavěn před rozhodnutí, jak moc a zda vůbec se má do toho reálného předobrazu strefovat, kde je ta hranice, za níž se reálná postava už stává filmovou.
Postava Jana Masaryka byla po léta zahalena řadou tajemství, i díky nevyjasněné smrti se kolem něj vytvořilo domněnek, smyšlenek a mýtů, jeho osud se zanesl spoustou balastu. Jak jste se s režisérem přes tyto nánosy prokousávali, když jste postavu budovali?
Samozřejmě vycházíte z toho, co kde bylo napsáno a publikováno, což vám poskytne základ, ale proniknout se přes to dá velmi složitě. Člověk se musí nějak napojit, udělat si představu o reálné postavě, jaká asi byla, a z různých střípků musí poskládat, jak moc to byl citlivý člověk, jakou měl mentalitu…, ale vždycky to bude jen váš subjektivní názor…
Fyzická podobnost s Janem Masarykem tak, jak ji pro film vytvořili maskéři, je téměř neuvěřitelná…
Nevím, jak moc mujsem podobný, nebo zda tam mám jejich rodinné rysy, když jsem už v jiném filmu hrál i jeho otce… Je zajímavé, že lidé žijí v domnění, že Jan Masaryk byl podsaditý menší pán, ale on byl vysoký, vyšší než jeho otec a na vládních fotkách vždycky čouhal nad ostatní. A hlavně v mladších letech byl také docela štíhlý. Obecně ta představa o tom, jak Jan vypadal, je tedy spíš mylná… A já samozřejmě nejsem on, takže jsem pro tu roli musel něco málo přibrat, udělali mi tu pleš, ale ta podobnost je spíš v naladění se na postavu, kterou hrajete.
Mluvili jsme o těch interpretacích a dezinterpretacích, které se na Masarykovu postavu za ta léta nabalily. Jaký pohled tedy nabídne tento film? Byl to opravdu takový pankáč, jak naznačují ukázky?
Myslím, že to byl člověk, který se uměl bavit a uměl se bavit hodně, uměl být výstřední, ale byl zároveň hrozně citlivej, a proto pro něj bylo složité, aby to všechno unesl. Jeho politická kariéra nebyla jednoduchá, nebylo pro něj jednoduché se pohybovat v tomto prostředí, a přestože byl velmi milý a měl obrovský šarm a charisma, které mohl využívat, myslím, že ho to stálo hodně sil.
Na druhé straně ten trochu rockerský rys Masarykovy povahy ho může zlidštit a přiblížit dnešnímu divákovi… protože diplomaty vnímáme trochu „suchopárně“?
Ono to vychází z toho, že často, co je psáno, to je dáno, někdo o člověku něco napíše, všichni si myslí, že to tak bylo a pak už mu to nikdo neodpáře… Ale diplomacie je umění jednat s lidmi a něco domluvit a to Masaryk uměl.
V čem byla jeho největší hodnota lidská i politická…
To bych asi nechtěl hodnotit. Vytvořil jsem si k němu spíše emoční, lidský vztah… Byl v jistém smyslu nešťastný, a proto si možná musel pomáhat i nějakými náhražkami, které mu dodávaly odvahu, protože přes svůj šarm a zábavnost byl velmi introvertní a křehký člověk. A i proto třeba vnímám jeho konec jako nedořešený i pro něj. Ale jestli měl tehdy v té politické hře pravdu Beneš, nebo Masaryk, těžko můžu posoudit.
S režisérem Ševčíkem jste spolupracoval poprvé, jaké to bylo tvůrčí setkání?
Mně to moc vyhovovalo, byl otevřený k mým názorům i nápadům, kdykoliv jsem přišel s nějakou poznámkou, Julius na ni hned reagoval, zajímal se o moje připomínky a to mně jako herce podpoří. Byla to moc příjemná práce.
Pro spoustu lidí bude asi překvapením obsazení vašeho hereckého kolegy Oldřicha Kaisera do role prezidenta Beneše, bylo to i pro vás překvapivé?
On točil vlastně dříve než já…ale proč překvapivé…nikdy nemůžete říct, zda je typově člověk na něco vhodný… vždyť se podívejte na mě.
