„Je skvělé i složité být rodičem,“ říká režisér na 3 Zlaté glóby nominovaného dramatu Room Leonard Abrahamson

Co vás zaujalo na novele Room, že jste se ji rozhodl zfilmovat?
Je to novela o malém pětiletém chlapci. Je to krásný portrét chlapce a způsobu, kterým vnímá svět. Když jsem knihu četl, byly mému synovi čtyři roky. Takže jsem si moc dobře uvědomoval dětský svět. A to, co napsala autorka novely, Emma Donoghue, bylo tak pravdivé vůči způsobu, jak děti uvažují, fungují a jak jsou odvážné. Jak jsou zranitelné. To mě chytlo. Samozřejmě jsou tam i bezútěšné a temné okamžiky. Ale ve výsledku jde o oslavu vztahu rodiče a dítěte. A ta kniha je plná naděje. Nadchla mě představa převést látku do filmu.

Jak jste se dostal k hlavnímu představiteli, devítiletému Jacobu Tremblayemu? Ve své roli je dokonale uvěřitelný.
Jsem šťastný, že jsme ho našli. Protože kdybyste to tomu dítěti nevěřili, nebyl by žádný film. Viděl jsem stovky dětí z USA a Kanady. A pak jsem viděl nahrávku od Jacobových rodičů. A něco mě na něm velmi upoutalo, lišil se od všech ostatních. Pak jsem se za ním vydal do L.A. a během hodiny zjistil, že to zvládne. Že má talent, ale že je i dostatečně vyspělý na to, aby utáhl celovečerní film.

Nepůjde o žádný spoiler, když řeknu, že první část se odehrává v „pokoji“ a druhá mimo něj, v městském světě. Která ta část se natáčela hůř?
Druhá část byla náročnější. Ta první, odehrávající se v pokoji, má jasný příběh, známe záporáka, problém, víme, k čemu musí dojít. Druhá část je náročnější na představivost. Jak se adaptovat z pokoje na okolní svět? Příběh musí být veden dost opatrně. Síly musejí být vyrovnané.

Film pojednává o výchově dětí, o hranicích, které třeba v pokoji byly na jednu stranu striktně nastaveny, ale chlapec měl větší prostor pro imaginaci, snění...
Myslím, že film pojednává o růstu, o tom, jak se snažíme chránit děti před temnými stránkami světa. Což nikdy úplně nejde, takže musejí vyrůst. Film je i o tom, jak fantastické a skvělé je být rodičem. Ale i o tom, jak je to klaustrofobické a složité. Je to takový upřímný pohled na rodičovství.

Konzultoval jste film s nějakým psychologem?
Ano, v druhé polovině filmu. V případě postavy matky, jak lidé reagují na svobodu. V první půlce se snaží ochránit své dítě, kdy se jí daří popřít samu sebe. Ale v druhé polovině se všechny ty vzpomínky derou ven. Bylo užitečné mluvit s odborníkem, abychom se ujistili, že jsme se nevzdálili skutečnosti.

Ve filmu je zlomová scéna, kdy je chlapec v koberci převážen na korbě auta, načež se dostane na svobodu. Řešili jste tu scénu dlouho? Chápu, že jste se potřebovali dostat z pokoje. Ale nepřišlo mi to dvakrát uvěřitelné.
Ano, přiznávám, bylo to na hraně možností. Ale dost jsme se snažili, aby každá část scény fungovala. Téměř všichni, se kterými jsem mluvil, říkali, že je to nejsilnější scéna filmu. Ale chápu, že každý na to má svůj názor.

Jak se vám spolupracovalo s autorkou novely Emmou Donoghue, která napsala i filmový scénář?
Spolupracovali jsme dost úzce. Byla velmi otevřená mým názorům a doporučením. Byla to šťastná spolupráce. Lidé říkají, že by nikdy nespolupracovali s autorem předlohy, protože se bude za každou cenu snažit zachovat všechny detaily předlohy. Ale s Emmou to bylo jiné. Přistoupila na celou řadu změn. Bylo potěšení s ní pracovat.

Jde o symbolický příběh, nebo byl text inspirován skutečnou událostí?
Emma říkala, že spouštěcím mechanismem byla kauza Fritzl. Ale nemá to jiné společné znaky. Ale obecně řečeno – jde o fiktivní příběh o tom, co se děje ve světě.

Jak náročné bylo pro herce připravit se kupříkladu na natáčení scén v pokoji? Kolik měli na přípravy času?
Měli jsme štěstí, že jsme na přípravy - budování vztahu matka-syn - měli asi tři týdny. Potřeboval jsem mít jistotu, že si k sobě najdou cestu, skamarádí se.

Jacobovi rodiče vzali natáčení v pohodě?
Neustále byli nablízku. A Jacob vlastně nikdy nevěděl, co se děje. Bral to jako pohádkový příběh: dobře, jsem zavřen v pokoji se zlým chlápkem a musím utéct. Byl jako to nejšťastnější dítě. A miloval hraní. Pro něj to byla zábava.

Přemýšlíte na festivalová ocenění, nominace na filmové ceny?
Nyní, když o tom každý mluví, se tomu nevyhnu. Ale pokud bych se vrátil před začátek natáčení, tak ne. Protože to může všechno zničit. Pokud bych uvažoval o svém filmu a cenách, nenatočil bych to tak, jak bych chtěl.

O čem byste rád točil?
Mám dva náměty. Jeden se vrací do Anglie 40. let a pojednává o jednom cizinci. Druhý námět se týká slavného amerického boxera, který byl šampiónem v 60. letech, byl gay a vedl velmi zajímavý dvojí život v prostředí chlapského sportu.