Rozhovor: Francis Gary Powers Jr. vypráví o svém otci, podle jehož příběhu byl natočen Most špiónů

Jak jsi byl starý, když sestřelili tvého otce nad SSSR a mohl by ses podělit o své emoce?
Narodil jsem se 5. června 1965 v Kalifornii v Burbanku, tři roky po tom, co mého otce propustili z vězení v SSSR. Nebyl jsem ještě na světě v době, kdy byl můj otec sestřelen nad SSSR. Vyrůstal jsem v jižní Kalifornii a prožíval normální dětství, lezl jsem po horách, jezdil na kole, chytal jsem ryby, chodili jsme na procházky. Byl jsem si vědom toho, že můj otec byl pilot a rozuměl jsem tomu, že byl v sovětském vězení a že byl špionem. Ale protože jsem byl dítě, nerozuměl jsem mnoha věcem. Toto se změnilo 1. října 1977, kdy můj otec zemřel při havárii helikoptéry, když pracoval pro televizi NBC. Bylo mi dvanáct let, přišel jsem do domu plného lidí a maminka mi řekla, že má špatnou zprávu: můj otec se zabil v helikoptéře a náš život se asi velmi změní. Více jsem si uvědomoval osud mého otce a to, že už mu nemohu položit žádné otázky.

Mohl bys podrobněji popsat, jak se tvůj otec vůbec dostal k programu U2?
Narodil se ve Virginii na hranicích s Kentucky 17. srpna 1929. Vystudoval college, v roce 1946 graduoval na Grand Hight Scholl. Vyrůstal na farmě, jeho otec, můj dědeček, byl horník, měl pět sester a jeho rodiče byli velmi chudí. Otec dále studoval na Inteligent College v Tennessee, malé křesťanské škole. V roce 1950, kdy tuto školu dokončil, byl zapsán do letectva. Prodělal výcvik fotografa a poté pilota a byl zařazen do bojové formace. Od roku 1952 do 1955 byl připravován na bojové mise. V roce 1955 ho rekrutovala CIA s cílem, aby se účastnil nového programu U2 - lety nad SSSR a ostatními komunistickými zeměmi. Prezident Eisenhower autorizoval tento program U2 jako způsob získávání informací ze zemí za železnou oponou. Sovětský svaz byl v té době velmi uzavřenou společností. Nepřipouštěli šíření informací a vysoce je ochraňovali. Obávali se, že na ně Spojené státy zaútočí. Ty se zase obávaly, že zaútočí na nás. Letadla U2 měly schopnost získávat zpravodajské informace používáním fotoaparátů a dalších elektronických přístrojů. Můj otec měl do roku 1960 celkem 27 úspěšných misí nad SSSR, Čínou, Indií, Pákistánem, Středním východem a východoevropskými zeměmi. Potom byl 1. května 1960 sestřelen nad Sverdlovskem. Byl zadržen, vyšetřován tři měsíce a soud rozhodl o jeho desetiletém vězení. V něm strávil 21 měsíců a pak byl propuštěn. Když se vrátil zpět do USA, rozpoutala se velká kampaň ohledně toho, co udělal a co neudělal. Někteří si mysleli, že emigroval, druzí, že s letadlem přistál, další, že sovětům vše předal a nesplnil příkazy, které dostal. Kampaň byla plná polopravd, nedorozumění, spekulací a nedůvěry. Otec byl dlouho vyslýchán vyšetřovatelem CIA Kelly Johnsonem a dalšími z programu U2. Po ukončení vyšetřování učinili závěr, že se zachoval správně, jak měl a co odpovídalo okolnostem, do kterých se dostal. 5. března 1962 vypovídal také před vybraným vyšetřovacím výborem senátu USA. Prověřili veškeré dostupné informace a potvrdili, že za daných okolností bylo vše OK. Otec poté pracoval šest měsíců na ředitelství CIA. Byl špičkovým trénovaným agentem a prováděl výcvik agentů, jak se chovat v případě zadržení a vyšetřování, jak přežít v nebezpečných podmínkách a neprozradit utajované informace. Tahle práce ho nebavila, duchem byl pilot a chtěl létat. Obrátil se na konstruktéra letadla U2 a ten mu nabídl práci zkušebního pilota pro firmu Lockhead, pokud projde psychologickými a fyzickými testy. Tak se stal v létech 1963- 1970 zkušebním pilotem. V roce 1970 napsal knihu Operation overflight a ve stejném roce odešel od firmy. Další dva roky se věnoval přednáškám a prezentaci své knihy na školách, univerzitách a v dalších institucích. V roce 1976 dostal práci pro KGOB radio poblíž Los Angeles - využíval k tomu malého letadla ke sledování dopravy a počasí. V roce 1977 získal práci pro NBC NEWS jako pilot helikoptéry do 1. října 1977, kdy nepřežil havárii helikoptéry. To je zhruba vše o osudu mého otce spojeného s projektem U2.

Když jsme spolu poprvé mluvili, říkal jsi, že sis udělal soukromý průzkum, co způsobilo otcovu tragédii?
Znova opakuji, věděl jsem, že byl sestřelen, vězněn v SSSR, byl špion a myslel jsem si, že všichni otcové jsou jako můj otec. V říjnu 1977 se mi otevřely oči a zjistil jsem, že ne každý otec byl vyměněn za sovětského špiona, že ne každý otec je pohřben na národním hřbitově v Arlingtonu, že ne každý byl ověnčen vyznamenáními. Začínal jsem si více uvědomovat jeho důležitost v americké historii, ale on byl mrtvý, na nic jsem již nemohl zeptat. Začínal jsem tím být velmi frustrován. Stal jsem se velmi tichým a introvertním. Nechápal jsem, proč tolik lidí chce se mnou mluvit. Už na škole v roce 1984 jsem začínal zjišťovat více informací o mém otci a době studené války. V roce 1992 jsem se přemístil z Kalifornie do Virginie, abych pokračoval ve svém pátrání. Dokončil jsem Master Degree na George Mason University a získal přístup do národního archivu, do CIA a dalších vládních agentur. Do roku 1995 jsem přednášel pro studenty H.C. ve Virginii a byl jsem šokován, jak málo studentů ví o tom, co byla studená válka. Mysleli si, že U2 má co dělat s rockovou skupinou U2. Proto jsem se v roce 1996 rozhodl, že vytvořím muzeum studené války. Mým cílem bylo, aby děti, které dnes vyrůstají, znaly historii studené války nejen z amerického pohledu, ale také z pohledů různých zemí, jichž se týkala. Vždyť Američané měli svojí propagandu, Sověti, Číňané, Kubánci a tak dále také svou a někde mezi tím je třeba hledat pravdu. Chceme ukázat rozdílné pohledy na konflikty té doby.

Vraťme se však ještě k oné události podrobněji. Oficiální sovětská propaganda oznámila, že Tvůj otec byl sestřelen raketou na první pokus?
Otec byl ve výšce 70.000 stop - zhruba kolem 20 km a bylo na něj vystřeleno celkem 14 střel, z nichž jedna explodovala poblíž ocasní části a poškodila ji. Ve stejnou chvíli byl sestřelen sovětský pilot letadla MIG, který ho pronásledoval a nebyl schopen dostat se z ohrožené zóny. V hlavním vojenském muzeu v Moskvě jsou vystaveny jak trosky letadla U2, tak letadla MIG. Můj otec se nekatapultoval, nebyl schopen s letadlem přistát a ani nebyl sledován objektem UFO. Byl jednoznačně sestřelen sovětskou střelou SA2, v ruském názvosloví se střela nazývá S75. Všechny ostatní teorie včetně střetu s UFO jsou nesmysly.

Co se přesně stalo po zásahu?
Otec uviděl oranžový záblesk, odpadla mu zadní část letadla a ve spirále se po křídle začal řítit dolů. Katapult nemohl použít, protože by si o hranu kabiny uřízl obě nohy. Postupně se odpoutal a vysoukal z kabiny, odpojil kyslíkovou hadici a z výšky 15.000 stop přistál na padáku. Krátce po dopadu byl zadržen, zatčen a obratem předán KGB.

Jak se k otci chovali Sověti?
Nebyla to pro něj příjemná zkušenost, ale mohlo to být horší. V zásadě s ním zacházeli dobře, mohl být mučen, ale nebyl. Otec získal hluboký respekt k normálním sovětským občanům. Uvědomoval si, že jsou stejní jako Američané, zajímají se o své rodiny, práci a budoucnost. Také objevil, že rozpor mezi ideologií komunismu a demokracií je zcela zásadní. Dospěl k názoru, že Rusové jsou velice tvrdě pracující, velice hrdí. Jen nesouhlasil s jejich systémem vlády, o němž se snažil získat informace.

Slyšeli jsme, že Tvůj otec v době svého vězení v Moskvě měl několik návštěv z USA?
Navštívili ho jak jeho matka, otec a sestra, tak jeho žena. Bylo jim dovoleno navštívit ho v průběhu soudu. Zastupovali jej také dva právníci z Kalifornie, ale těm nebylo dovoleno se s ním setkat.

Takže tam byla tvoje matka?
Ne, to byla jeho první žena, s níž se rozvedl a mojí matku si vzal až po návratu z vězení. Barbara G. Moore z Georgie, jeho první žena, možná ještě žije, nejsem s ní ve styku. Můj otec jí potkal v době, kdy sloužil na letecké základně v Georgii. Žili spolu od poloviny padesátých let, bylo to trochu divočejší manželství, které se v podstatě rozsypalo v době, kdy byl vězněn v SSSR. Mojí matku poznal otec na ředitelství CIA tak, že při vyšetřování na ní zvrhnul šálek kávy, omluvil se a řekl, že udělá jinou. Pak jí pozval na večeři a za rok si ji vzal. To bylo koncem roku 1962. Moje matka zemřela v roce 2004 ve věku 69 let v Las Vegas v Nevadě.

Využíval tvůj otec služeb psychologa? Jak se zachovala CIA - nevyčítali mu, že nepoužil kapsli jedu, kterou měl u sebe?
Otec po návratu do USA byl doslova šokován, že mu Američané, zejména jeho kolegové, vyčítají, že chtěl prodat zemi, když byl ve vězení. O tom kolovalo mnoho pověstí a spekulací. Po návratu domů žil v domnění, že vše udělal, co mohl. Doslova prožil šok z toho, že mu bylo vyčítáno, že chtěl emigrovat a nesplnil podmínky kontraktu, že nepoužil jedu atd. Později bylo jednoznačně dokázáno, že v nebezpečné situaci, v jaké se ocitl, se zachoval naprosto správně. Přesto pomluvy a spekulace se šířily dál. V knize, která vyšla nedávno v USA - The inside story of an American Adersary Khruschevs Cold war - autoři Alexander Furcenko a Timothy Naftali potvrzují slova vyšetřujícího důstojníka KGB, že Gary Powers nepromluvil a se Sověty nespolupracoval. Otec dospěl k názoru, že americká vláda, CIA a letectvo mohly udělat něco více pro ochranu jeho jména, ale neudělaly to. Stále jej provázela jako černý mrak atmosféra, že selhal. Tento mrak jej provázel až do 1. května 2000, do 40. výročí incidentu U2, kdy byl posmrtně vyznamenán leteckým křížem, medailí a dalšími státními oceněními. Následně mi bylo umožněno letět letadlem U2 do výše 73.000 stop a v tlakovém obleku z něj vyskočit padákem. Byla to součást ceremoniálu posmrtného ocenění a uznání mého otce. Tím vlastně byly definitivně vyvráceny všechny spekulace, dezinformace a pomluvy okolo mého otce.

Jak vlastně Tvůj otec v roce 1977 zahynul?
Týden před svou smrtí otec připomínal technikovi, který prováděl údržbu helikoptéry, že měřič paliva ukazuje prázdnou nádrž, ale zbývá ho ještě na 20 minut letu. Technik závadu odstranil, ale neřekl to. Otec vzlétl a myslel si, že má ještě na 20 minut paliva, než bude nádrž prázdná. Výsledkem bylo, že se deset minut před letištěm s helikoptérou zřítil. Některé pověsti říkaly, že mu agentura „pomohla“, ale můj rodinný výzkum, který jsem provedl, potvrdil, že to byla skutečně náhoda.

Jak probíhala výměna tvého otce za plukovníka Abela, šéfa sítě KGB v USA?
Můj otec byl 10. února 1962 vyměněn za plukovníka Rudolfa Abela na Glewickal Bridge v Berlíně - Postupimi. Most rozděloval východ a západ Německa. Bylo studené, tmavé a mlhavé ráno. Mého otce přivezli v noci z Moskvy do východního Berlína a Rudolf Abel byl převezen do Západního Berlína. Výměna probíhala v 6 hodin ráno. Otec byl pozitivně naladěn, neboť kráčel vstříc nové svobodě. Rudolf Abel se vrátil domů jako hrdina země, udělali na jeho počest přehlídku, dostal vyznamenání, hodinky značky ROLEX a byl vyhlášen hrdinou SSSR. Můj otec se vrátil domů a neměl žádnou informaci o tom, co si o něm myslí veřejnost. Až se mu dostaly do rukou články z novin, že zradil, přistál s letadlem a daroval ho sovětům, vyzradil Rusům všechno a zpronevěřil se svým ideálům. Všechno to byly lži, pomluvy a spekulace. Při vlastní výměně na mostě v Postupimi se musel dostavit k otcově identifikaci muž jménem Joe Murphy a můj otec mu řekl: Poslouchej Joe, pokud se cokoliv nepředvídaného stane, skočím na druhou stranu a v žádném případě se nevrátím. Naštěstí se nic nestalo, vrátil se šťastně domů. Slyšel jsem však od Sovětů, když jsem byl v SSSR, že měli připravený tank a speciální jednotku, rozmístěnou v okolních budovách. Byla připravena k zásahu v případě, že by výměna neproběhla podle plánu. Z našeho amerického pohledu jsem to konzultoval s bývalým šéfem CIA v Berlíně. Ten mi sdělil, že tam měli své ostřelovače, kteří měli zastřelit plukovníka Abela v případě, že by se dělo něco nepředvídaného. Obdobným způsobem byli později vyměněni další lidé.

Gary, byl jsi někdy v Moskvě a měl možnost mluvit s někým, kdo tvého otce vyšetřoval?
Ano a mluvil jsem s mužem jménem Alexej Orlov. Existuje několik mužů, známých pod tímto jménem, ale tento ještě žije. Byl jsem s ním na místě, kde byl můj otec vězněn, viděl jsem v centrálním vojenském muzeu relikvie z tehdejší doby, byl jsem v místnosti, kde se odehrával soud, v muzeu KGB, kde jsem viděl další dokumentaci. Pan Orlov byl tehdy jedním z vyšetřovatelů mého otce. Mohl jsem mu pokládat otázky, strávil jsem s ním nějaký čas. Z našeho setkání vyplynulo, že lidé, kteří vyšetřovali mého otce, měli k němu respekt, protože se vžili do jeho situace, v níž obstál, a to jim imponovalo. Pro mne bylo velmi příjemné toto slyšet z druhé strany.

Jak se chovali k tobě?
Byli velmi přátelští, velmi otevření a vstřícní. Byl jsem velice příjemně překvapen přijetím, kterého se mi dostalo. Když jsem tam byl poprvé v roce 1990, to ještě existoval SSSR a u moci byl Gorbačov, nemohl jsem jít na vojenskou přehlídku 1. máje na Rudé náměstí, nemohl jsem vidět zbytky U2. Podal jsem si ruku s několika lidmi, udělal několik fotografií a odejel jsem. Když jsem se tam vrátil v roce 1997, už jsem viděl zbytky U2, mohl jsem navštívit muzeum KGB a získal jsem velmi dobré zkušenosti s bývalými činiteli KGB.

V době sestřelení tvého otce byl u moci N. S. Chruščov, nyní je v představenstvu tvé nadace jeho syn Sergej Chruščov, který žije v USA. Kdy jste se spolu poprvé setkali a jaké jsi měl při tom pocity, když jeho otec dal zřejmě rozkaz k sestřelení tvého otce?
Poprvé jsem se setkal se Sergejem Chruščovem v Norsku v roce 1995. Byla tam konference na téma studená válka a špionážní lety nad SSSR. Když jsme se poprvé potkali se Sergejem - bylo to na tiskové konferenci, kde jsme se fotili - bylo to velmi příjemné a přátelské setkání. On vypadal jako jeho otec a já zase velmi podobný mému otci. Bylo to velmi unikátní setkání jak pro nás, tak pro tisk a ostatní media. Sergej je velmi velice příjemný pán a můj velmi dobrý přítel. Je historik, přednáší na Brownské universitě v Rhode Island. V průběhu několika posledních let jsme se stali skutečnými přáteli. Bylo pro mne skutečným zážitkem podívat se mu do očí a potřást si s ním pravicí. Oba si vážíme toho, co děláme s cílem uchovat historii budoucím generacím.

Jak se tvůj otec dozvěděl, že bude vyměněn?
Můj otec věřil, že si neodsedí celých deset let, ale že se najde cesta, jak ho osvobodit. Jednoho dne za ním přišel důstojník KGB a řekl mu: Pane Powers, sbalte si své věci. Neřekli mu, že bude vyměněn, ale otec to tušil. V noci přiletěl do Berlína, dali mu dobré jídlo a pití a řekli mu, že bude brzo vstávat. Nevěděl do poslední chvíle nic.

Potřeboval po návratu psychologa?
Po návratu prošel procedurou prošetřování, psychotestů a dalšími speciálními testy, které měly vyloučit, že nebyl naverbován druhou stranou a nestal se dvojím agentem. Prošel vším bez problému, absolvoval jak mentální tak fyzické testy, aby se mohl stát zkušebním pilotem a bylo vyloučeno, že se u něj neobjeví dlouhodobé negativní následky. Měl problém s trávením a musel držet dietu, což byl důsledek stravy a stresu ve vězení. Jinak byl naprosto v pořádku.

Gary, Tvůj otec mohl být nejlepším kandidátem na amerického astronauta, kterým se stal John Glenn, splňoval přece všechno?
Ano, američtí astronauté prodělávali v padesátých letech výcvik pro program GEMINI jako piloti U2. Otec v podstatě nebyl astronaut, ale „předastronaut“.

Trochu z jiného pohledu. Studená válka a její aplikace v železné oponě byla nejhloupějším projektem minulého století. Podíváš-li se zpět na toto období z pohledu tvých osobních zkušeností, které jsou neopakovatelné možná pro několik budoucích století, jaké je Tvé poučení pro budoucí generace?
Myslím si, že poučení, které se mi dostalo z mého soukromého bádání a rodinných zkušeností z období studené války je, že čím více je otevřenosti a méně utajování, tím lépe bude pro budoucí generace. Protože utajování zapříčiňuje spekulace a dohady. Pravda není věc, kterou by sis mohl ukrojit. Často „pravda“, kterou získáš od vlády, může zapříčiňovat konflikty. Proto čím více otevřenosti ve společnosti, tím lépe pro nás. Studená válka se může opět opakovat. Např. s Čínou, Ruskem a ostatními a spojenectví, které máme nyní, nemusí být spojenectvím, které máme zítra. Americká vláda se trvale snaží bránit americké občany přípravou na tyto změny politickou diskusí. Jsem zcela přesvědčen, abychom rozuměli tomu, co se děje v současné době na Středním východě, nebo co se v budoucnu může stát, musíme rozumět tomu, co se dělo v době studené války. Musíme ji studovat a učit se z ní, aby se minulost nemohla již nikdy opakovat. Studená válka byla světová válka, měla své horké části, kde umírali lidé. Nebylo to něco, co by se dalo měřit bitvami a vítězstvími jako tradiční válka, ale životy byly také utráceny. Lidé si musí uvědomit, že přes studenou válku jsme stále živí a největší krize - kubánská - byla s úlevou zažehnána a odvrácena. Uplatňovali jsme naše zájmy v jižní Jižní Americe, Severní Americe, Africe a v Evropě. Komunisté uplatňovali své zájmy v jiných zemích a bohužel to nebylo vždy ku prospěchu zemím, v nichž jsme účinkovali. Musíme být velice opatrní při hodnocení toho, jaký vliv měla americká politika v těchto zemích. Důkazem toho je Afghánistán, Írán a Irák. Koncem 70. a začátkem 80. let naše země pomohla Usámě Bin Ládinovi v boji proti Sovětům v Afghánistánu a nyní po 30 letech se kruh uzavírá. Usáma Bin Ládin využíval pomoc, kterou jsme mu dali proti nám. Takže to je výsledek americké zahraniční politiky, boje proti komunismu, který se po 30 letech obrací proti nám a bezpečí našich domovů. To je přesně to, co bychom měli analyzovat, aby se to nestávalo opět, nebo se to dokonce nestalo pravidlem.

Jaké je tvé poučení pro budoucí generace?
Moje doporučení budoucím generacím je: nevěřte všemu, co se dočtete v tisku, protože tisk ne vždy říká pravdu. Budoucí generace se budou muset naučit číst mezi řádky a ne vždy přijímat to, co jim jejich vlády předkládají. Vlády jsou řízeny lidmi a tito lidé nevykonávají vždy skutečné potřeby ostatních lidí. Mnozí lidé říkají, že minulé století bylo století megazabíjení a toto století bude stoletím megamanipulace lidmi prostřednictvím medií.

Den 11. září 2001, jaké byly tvé pocity, a myslíš si, že se může podobná situace opakovat?
Byl jsem v té době prezidentem obchodní komory v městečku 20 mil od Washingtonu D.C. Zaparkoval jsem, šel jsem do úřadu a zaslechl jsem v radiu, že letadlo narazilo do světového obchodního centra. Má první reakce byla, že to byla nějaká malá Cessna a nějaký hloupý pilot. Přišel jsem do kanceláře a sekretářka mi říkala Gary, Gary letadlo narazilo do WT centra. Říkal jsem jí, já vím, ale ona, že další letadlo narazilo do WTC. Potom jsme poslouchali rádio, že ještě další letadlo narazilo do Pentagonu.

Volal jsem manželce, říkal jsem jí, počkej na mne, za hodinu budu doma. Když jsem přijel domů, měl jsem divný pocit - měli jsme nový dům, byli jsme krátce po svatbě, plánovali jsme rodinu a všude bylo ticho, neletělo jediné letadlo. Následovalo depresivní období několika následných dní, kdy jsem si uvědomoval, že svět se podstatně změní. A to se také stalo. Následovala mnohá tvrdá opatření k zajištění naší bezpečnosti. Mnohá dávají smysl, mnohá nikoliv. Studená válka byla oficiálně překonána… Teď může přijít nová hrozba, proti níž bychom se měli zajistit. Může to být nová norma.

Obvykle v USA, když si za něčím stojíš, za tím co uděláš a doslova bojuješ za svou pravdu - je to správně a v pořádku. Ale v současné době může být pro mne velmi obtížné vstát a říct: toto je špatné. Vláda k tomu nepřistupuje správně. Když budu kritizovat, dostanu se na „Watchlist“, aby mohli vědět, jaké jsou moje aktivity. To je kontraproduktivní ke všemu, s čím jsem v Americe vyrůstal - svobodou! Nevím, nakolik jsem to zveličil, ale měli bychom být na to nesmírně opatrní v budoucích 10 - 30 letech, abychom se nestali policejním státem, který monitoruje občany. Musíme být velmi opatrní, aby nás to zcela nepohltilo. Toto je velmi negativní vliv 11. září, a může to ovlivňovat celosvětovou svobodu.