Walking Dead / Živí mrtví – 5. sezóna. Úvod jako výstřel z Darylovy kuše.

Pro hrdiny seriálu poněkud bezvýchodný závěr 4. série, kdy takřka všichni končí v zajetí podivně ujeté party na rozsáhlé základně zvané Terminus, uzavírá Rick bez bázně a s hněvem v oku celou sérii slovy: „They're screwing with the wrong people.“ A první díl páté série dává Rickovi nejen za pravdu, ale navíc sérii nastartuje způsobem, kterému musí podlehnout i náhodný divák, jemuž jsou jinak všichni ze seriálu Živí mrtví úplně víme co.

Kdo se na pátou sérii teprve chystá, ať nepodlehne pokušení, a následující odstavec nečte. Tvůrci samozřejmě napjatou strunu očekávání, jak si zajatá a odzbrojená skupinka hrdinů s po zuby ozbrojenými a dobře organizovanými kanibaly poradí, šponují až k neúnosnosti. Chystaná poprava má charakter chladných nacistických jatek, kde lidé nejsou lidmi, ale jen číslo a písmeno z vagónu, které je třeba rychle zbavit života, naporcovat ho a zajistit tak vládnoucí skupině další snížení rizika vlastní předčasné smrti. Hned dvakrát padne z úst hlavních protagonistů Terminusu jejich motto: „buďto jsi řezník, nebo dobytek na porážku“. Úvodní díl páté série tak začíná neskutečně působivou a dynamickou akcí, která rytmickými přechody k dalším separovaným členům Rickovy skupiny nabírá obrátky srovnatelné jen s těmi nejlepšími díly celého dosavadního seriálu. Tvůrci velice chytře sestavili skládačku, aby záchrana zajaté skupiny byla odstartována akcí Carol Peletierové, právě té, kterou Rick ve čtvrté sérii exkomunikoval z vězeňské základny.

Můžeme jen spekulovat nad tím, jak zásadní roli v perfektní gradaci a emocionálním tobogánu prvního dílu páté série hraje fakt, že většina recenzí se píše právě na vstupní díl každé série. Každopádně faktem je i to, že kvalita zmíněného úvodu celé sérii (přesněji jejím prvním 8 dílům) nevydrží. Následující epizody mají sice velmi slušný standard, diváky čeká nejedno překvapení (v tom pravém slova smyslu), nicméně zdrcující tempo z úvodu se (zákonitě) zvolní. Na scénu vstupují nové postavy. Především kněz Gabriel, k jehož kostelu se skupina po odchodu z Terminusu dostává (a rozhodne se zde nabrat síly k finálnímu přesunu do Washingtonu). A také policistka Dawn na jiné základně - v nedaleké Atlantě. Tam začíná i vlastní vyprávěcí rovina blonďaté Beth (jedné z dcer farmáře Hershela).

Obě roviny příběhu logicky směřují k protnutí s velice napínavou a tragickou dohrou (ano, je to tak, opět některé z postav hlavní skupiny přijdou o život). Nedá se říct, že by první polovina páté série (druhá klasicky odstartuje v únoru) naznačila nějakou zásadní změnu kursu. Stále se jde odkudsi někam a zásadou číslo jedna je přežít a zachovat si základy křesťanské morálky (v rámci omezených možností, samozřejmě). Bývalá věznice, odkud po souboji s Guvernérem a jeho žoldáky musela Rickova skupina odejít, působí vedle Terminusu či policejní nemocnice v Atlantě jako učiněný ráj. Na obou zmíněných místech vznikla sektářská společenství, kde každý, kdo si uchoval zdravý rozum, nesetrvá déle, než mu pouta nebo obcházející mrtvoly dovolí. Tedy nic nového, s čím bychom se v předchozích sériích nesetkali.

Přesto si dovolím zmínit jeden důležitý a možná pro mnohé až příliš nenápadný aspekt spojený s ústředním hrdinou celého seriálu. Rick Grimes by potřeboval psychoanalytika jako sůl. Ti, co seriál sledují od začátku, si nemohli nevšimnout, jak se tento bývalý policista, starostlivý otec a vůdce, k němuž se často upínají naděje zbytku skupiny, propadá do temnoty. Jak v něm umírá člověk a probouzí se šelma, která občas propuká ve zdánlivě nekontrolovaný a přesto velmi efektivní hněv. Hned v úvodním dílu hledí svému katu beze strachu do očí. Ten se chce dozvědět, co bylo v tašce, kterou skupina schovala mimo areál Terminusu. Rick nehodlá odpovídat, když ale mostrum před ním položí nůž na krk vedle spoutanému Rickovu příteli, chladně, bez emocí vyjmenuje všechny zbraně z tašky. Na závěr dodá: „A také mačeta s červenou rukojetí, kterou tě zabiju.“. Člověk se neubrání pousmání nad klidem a současně cítí mrazení z jistoty, s jakou ta slova Rick pronese. Ta scéna jakoby uvozovala nové Rickovo nazírání na okolní svět. Není sice řezník, ale kdokoliv ohrozí život jemu a členům jeho skupiny, musí počítat s následky. A to finálního charakteru.

I jeho vlastní syn Carl, z jehož chladnokrevnosti při zabíjení walkers měl Rick dříve obavy, nyní otce usměrňuje, připomíná mu, že při životě je drží mimo jiné i to, že si uchovali lidskou důstojnost a morálku. Rick Grimes zabíjí už bez milosti. Nikoliv bezdůvodně, ale milosrdenství se u něho nedočkáte. Temná strana jakoby občas zahalila do černočerné tmy to, čeho se všichni v Rickově skupině drží jako tonoucí stébla – naděje na lepší zítřek. Rick ale už nemyslí na lepší zítřek. Jako vlčí alfa samec musí pouze zajistit potravu, uchránit teritorium a členy své smečky. To je jeho lepší zítřek. Upřímně jsme zvědaví, kam tento posun v jeho charakteru povede dál.