Úspěšné Záhadné případy navazují na tradici paranormálních seriálů. Ukážou jim nový směr?

Jak vypadá český paranormální seriál a jak jej odlišíme třeba od pohádky? Především se odehrává ve světě, kde nadpřirozeno není obecně platnou společenskou normou a jeho zjevení v příběhu vyvolá nutný konflikt racionálního smýšlení a ochoty věřit nemožnému. Některé vyprávěcí vzorce přebírají z amerických seriálů, jako jsou například Akta X, nicméně rozdílné produkční podmínky a jiné žánrové tradice nedovolují následovat zahraniční trendy do detailu. V českém prostředí nad hororem, sci-fi či akční fantasy dominují detektivní a společenské fikce, čemuž se český paranormální seriál uzpůsobil.

Třebaže se české seriály tematizující paranormální jevy mezi sebou liší způsobem provedení i vyprávěcími vzorci, často používají shodné narativní strategie, zejména co se týče úlohy hlavních postav i role působení nadpřirozených entit. To je přitom trochu paradox, protože samotné entity od poloviny devadesátých let prošly v žánru českého paranormálního seriálu určitými proměnami.

Především v nich funguje paranormalita jako zástupný důvod pro fikci o společenském problému a slouží jako nástroj pro odhalení vztahů mezi postavami a jejich následný posun. V průběhu let se mění pojetí paranormálního problému jako hmatatelné entity. Jestli můžeme v první polovině devadesátých let vnímat nadpřirozené entity jako plnohodnotné postavy, které se vyvíjejí společně s hrdiny, stávají se počátkem nultých let odosobněnými monstry nebo alespoň neprostupnými postavami, které pro diváka zůstávají stejnou záhadou jako pro hrdiny. Zároveň často vycházejí z českého folklóru nebo reálií, které jsou terčem záhadologů. Je to další způsob, jak takovým námětům vtisknout určitou „českou tvář.“

Společenský problém, který reflektují, je přitom zobrazen mimo pole hlavních hrdinů. Ti jsou v příběhu bezmála průvodci po hlavní zápletce díla, a na to, jak se paranormální událost v seriálu vyvine, mají kupodivu pramalý vliv. Zápletka pátrání hlavních postav je bezmála paralelní linií souběžnou k lince, jež pátrání odhaluje.

Jeden z prvních porevolučních případů české paranormální fikce nevyužíval detektivní vzorce, vycházel z norem společenské fikce, konkrétně satiry. Televizní antologický film Bubáci pro všední den z roku 1995 byl adaptací stejnojmenné povídkové knihy Karla Michala z roku 1961. Filmová adaptace je souborem dvou povídek Mrtvá kočka a Kokeš a režíroval ji Václav Vorlíček. Ostatně, jeho kariéra je plná fantasy a sci-fi filmů využívající trikové sekvence a zahrnující fantaskní prvky v úspěšném konvenčním vyprávění. V první zmíněné povídce Mrtvá kočka najde novinář jednoho rána na svém stole titulní mršinu, která na něho začne promlouvat nepříjemnými pravdami. Zpočátku poskytuje novináři perfektní náměty na článek, význam informací nicméně narazí na jeho vlastní zbabělost.

Hrdinou druhé povídky je muž, jenž narazí na nadpřirozenou bytost jménem Kokeš. Ten mu nabízí zajímavou službu – způsobit smrtelnou mrtvici každému, kdo se muži znelíbí. Zprvu zásadový muž nakonec začne skutečně uvažovat o Kokešových službách, to má ale fatální následky. Centrálním tématem obou příběhů je střet obyčejného člověka, definovaného existenčními starostmi a lidskými slabostmi s nadpřirozenem. To funguje jako hrdinův nástroj, jehož pomocí se posouvá ve vyprávění, ale nikoli jako aktivní činitel. Střetnutí s nadpřirozenem vypoví více o hlavní postavě než o podstatě daného nadpřirozena. Mrtvá kočka i Kokeš navíc zůstávají takřka neměnnými figurami, přesto představují komunikativní postavy. Lidským hrdinům doplňují tandem, z nichž vlastnosti postav vyplývají. Příběhům trochu ublížilo přenesení z dob totality do devadesátých let, nicméně původní sdělení se tvůrci snažili udržet. Do filmových análů se počin nicméně nezapsal, jeho hodnocení na databázi Kinoboxu činí 51 %. Paranormálno si na pravý seriálový debut počkalo do roku 2000.

Seriál Přízraky mezi námi vychází ze scénáře Ivana Hubače a kombinuje prvky hororu s dramatem o dospívání. Hrdiny příběhu jsou žáci základní školy Honza (Johan Kolínský) a Klára (Lucie Horáková). Ti se jednoho dne setkají s excentrickým Kladivem (Jiří Schmitzer), který je na stopě nadpřirozeným bytostem, což jej staví do nepříjemné pozice. V té se následně ocitají i Honza s Klárou, řečené bytosti se totiž vyskytují přímo v jejich okolí. Kromě toho, že jejich učitel (Vladimír Dlouhý) je vlkodlak, setkají se také s Polednicí (Květa Fialová), vodníkem (Pavel Kříž), čarodějnicí (Ivana Chýlková) nebo něčím, co může a nemusí být sám Satan (Martin Havelka).

Většina oněch „přízraků“ je rozpoznatelná v českém folkloru, takže divák není zatížený žádnou složitou mytologií. Prakticky seriál odpovídá na hypotetickou otázku „co by se stalo, kdyby pohádkové bytosti žily v dnešní Praze." A stejně hypotetická odpověď není příjemná – nadpřirozené bytosti jsou veskrze padouši usilující o lidské životy, přičemž žádný z nich nemá nijak transparentní motivaci. Pro oba hrdiny i pro diváka zůstanou do značné míry záhadou, protože nikdy nevystoupí z antagonistické role neprostupných hororových figur a vyjma čarodějnice, která se snaží vetřít do Klářiny rodiny či vlkodlaka, který učí hrdiny ve třídě, je lze málokdy vnímat o poznání více než jako monstra v lidské kůži. Na rozdíl třeba od Kokeše z Bubáků pro všední den s hrdiny nikdy nehovoří o povaze svého nadpřirozena, ani s nimi vlastně nezapřádají jakýkoli důvěrnější rozhovor. Výjimku tvoří čarodějnice, která jim chvílemi lže a chvílemi vyhrožuje, a ďábelská postava mága, jež se snaží manipulovat Honzou.

Vyprávění přitom přebírá dva vzorce – detektivku, která nutí hrdiny zjišťovat stále více informací o svých znepokojivých sousedech, a školní drama, jeden z dalších českých populárních žánrů. Konflikty s nadpřirozenem umožňují rozvíjet dějové motivy, jež jsou v takových dramatech zcela běžné: zamilovanost třídního sígra do učitelky (poté, co omylem vypil nápoj lásky), boj s novou partnerkou ovdovělého otce (jíž je navíc zlá čarodějnice), ztráta dítěte (které unesla Polednice), skutečně děsivý průběh nastupující puberty dosud hodného chlapce (kterou ovlivňuje proměna ve vlkodlaka) nebo partnerská krize mezi hlavními hrdiny, již zapříčinilo chlapcovo náhle zvednuté ego (a působení satanské figury).

Oba dětští hrdinové přitom dlouho nepodnikají nic moc zásadního, co by jim pomohlo stvůry porazit, většina posunu se týká především jejich vnitřního dospívání a následného smíření s tím, že svět je plný bizarních existencí. Seriál se dočkal pouze jedné uzavřené série a mezi fanoušky žánru si zachoval určitý kultovní status. Do paměti se divákům zapsaly především surrealistické hororové scény a perfektní casting padouchů. Budí to samozřejmě otázku, pro koho byl seriál vlastně určen. Dospělý divák se musel ztotožnit s žáky základní školy, pro žáky ZŠ byl zase relativně děsivý. S hodnocením 61 % na Kinoboxu ale stále budí vzpomínky lepšího průměru. Další paranormální seriál se na obrazovkách České televize objevil jen o pět let později.

Seriál svého času přezdívaný „česká Akta X“ také založil své paranormální zápletky na českých reáliích, nespoléhal ale na mytologická monstra. Autor seriálu, záhadolog, spisovatel a scenárista Arnošt Vašíček napsal úctyhodné množství knih, v nichž se věnuje místům opředeným záhadami, pozorováním nevysvětlitelných fenoménů či záhadami historických období. Seriál, jenž na tuto tvorbu navázal, se jmenuje Strážce duší a nechává své hrdiny, spisovatele Armína (Lukáš Vaculík) a studentku Kláru (Zuzana Norisová) procházet sérií podivných událostí.

Dvojice se pravidelně zaplétá do vyšetřování vražd, které souvisejí s mystickými obřadními maskami, hrobem domnělého upíra, časovým portálem na hradě Houska nebo návštěvou z vesmíru. Armín, sám záhadolog a historik, často vystupuje jako konzultant ohledně nalezených symbolů či rituálů a ve vztahu ke svému známému, komisaři Valdekovi (Jiří Dvořák) přistupuje jako Sherlock Holmes ke komisaři Lestrademu. Katka je zase nadaná jistou formou mimosmyslového vnímání, díky čemuž se jí často zjevuje přízračná postava titulního strážce duší (David Suchařípa), mystické entity, která „chrání vše, co má lidem zůstat skryto“, a poskytuje jí náznaky a stopy potřebné k vyřešení případu.

Vyprávění většiny epizod rozvíjí vyšetřování relativně obyčejného zločinu, jehož cílem je krádež mystického předmětu, provedení rituálu, nebo se prostě přihodí v blízkosti místa, kde se dějí divné věci. Věčný skeptik Armín navíc většinou ty divné věci spatří jen okrajově, případně se s nimi těsně mine. Nadpřirozené jevy často nemají obrysy konkrétních zlovolných postav jako v případě Přízraků, představují spíše jenom záminku pro uvedení událostí do pohybu. Podobně jako v prvních sériích Akt X i ve Strážci duší se paranormálno objevuje jako něco neprostupného a téměř neosobního, většinu epizod je spíše ambivalentní a jeho pravá povaha se vyjeví až ke konci.

Zatímco Přízraky mezi námi děsily diváka velice konkrétními monstry, Strážce duší nechává ve vzduchu viset otázku možného – může se na hradě Houska otevřít brána do jiné dimenze? Patří tajemné světlo nad českou vesnicí mimozemské civilizaci? Má stará maska moc propůjčit vládu nad Mexikem? Pokud se na obrazovce objeví paranormální entita v plné kráse, příliš toho o sobě neprozradí a s hlavními hrdiny se nesetká. Nejtransparentnější paranormální entitou je postava fexta (Vladimír Marek), nezranitelného veterána třicetileté války, který se mstí za vraždu své dcery lokálnímu gangu. Jeho povahu však Armín odhalí jen teoreticky, přímo se s ním nikdy nesetká.

Na rozdíl od společenské satiry Bubáků a žánrově téměř čistého hororu, který má v české kinematografii okrajovou tradici, spoléhal Strážce duší na něco českým divákům důvěrně známého. Veškeré nadpřirozeno se opírá o české reálie, historii a pověsti a má příchuť tajemna, které je eluzivní a přesto hmatatelné. Navíc většinu epizod rozvíjí kriminální zápletka, pachateli jsou lidé bez zvláštních schopností a někdy i motivů. Když nejde o vraždy provedené za účelem rituálu nebo získání mystického předmětu, jde o zcela obyčejný zločin, jehož pachatel se k něčemu nadpřirozenému prostě připlete. Pro diváky patřil seriál k lepšímu průměru a kritika jej příliš nešetřila, nicméně jistou sledovanost měl a o 4 roky později se dočkal druhé série. Vašíček zároveň napsal několik knih o záhadách, které seriál tematizuje a vytvořil značku atraktivní pro dramatickou televizní tvorbu.

I proto spolupracoval s režisérem Jiřím Strachem na minisérii Ďáblova lest. Rituální vražda ve stadiu pokusu, související s existencí Ďáblovy bible, svede dohromady ambiciózní vyšetřovatelku Šímovou (Anna Geislerová), cynického alkoholika, komisaře Sumaru (Jiří Dvořák) a religionistu Runu (Ivan Trojan). Nadpřirozeno se objevuje ještě okrajověji než v případě Strážce duší a více než na jeho odhalování stojí na dynamice trojice hrdinů a na hledání vraha. Navíc pátrání na rozdíl od Strážce duší nestojí na jednom znalci, ale všechny tři postavy fungují rovnocenně. Závěr nechává záměrně ambivalentní, nakolik je rituál úspěšný.

Seriál ukázal, že větší důraz na realitu a přeměny čistého nadpřirozena na nejednoznačné tajemno je mnohem lepším receptem, který u diváků patřičně zarezonoval, což přineslo o tři roky později pokračování s názvem Ztracená brána. V ní se vrací starý známý tým, který vyšetřuje vraždy v řadách Zednářské lóže. Civilnost tentokrát ustupuje trochu do pozadí, když se do vyšetřování zamíchají tajné služby, nálezy chlupů a rostlin z jiného světa a portál do jiné dimenze. Série byla úspěšná, nicméně až do letošního roku se žánr paranormálního seriálu takřka odmlčel.

V roce 2024 se nicméně objevili hned tři jeho zástupci, kteří normy českého paranormálního seriálu posunuli. Hrdinové jsou o poznání aktivnější a nadpřirozeno už není tolik navázáno na českou kulturu. Naopak se projevuje větší snaha přiblížit se zahraničním trendům. Seriál České televize To se vysvětlí, soudruzi! je jakousi komediální verzí Akt X, vsazenou do totalitního Československa. Režijní dohled Matěje Chlupáčka a Michala Samira nad scénářem Mira Šifry, Marie Staré a Lucie Vaňkové přináší satiru na předlistopadové poměry a všudypřítomnou byrokracii. Tajemno nicméně ustupuje snaze o taškařici a výsměch tehdejším poměrům a připomíná spíš české fantasy komedie sedmdesátých let. Více než vyšetřování na sebe strhává pozornost komický tým estébáků a zneuznaných vědců a vyšetřované případy se týkají vyfabrikovaných monster, superhrdinské fikce nebo vraždících loutek. Diváky si seriál nezískal.

O něco serióznější počiny představuje jednak Lovec České televize, kterého režíroval Jiří Strach, jednak Záhadné případy televize Nova. Hrdinou Záhadných případů je psychotronik Sezemský (Miroslav Donutil), který své schopnosti využívá k vyšetřování neobyčejných událostí. Nadpřirozeno, reprezentované Sezemského schopnostmi, využívá prakticky jako nástroj pro řešení případů, jež mají civilní základ. Vyprávění funguje v zásadě jako detektivka, kde se stopy nezískávají dedukcí, ale mimosmyslovým vnímáním.

Oproti tomu Lovec, kterého režíruje osvědčený Jiří Strach, podniká celkem riskantní krok odchylováním se od známých vzorců. Stěžejní postavou je Tomáš Lang (Pavel Kříž), který pro katolickou církev loví démony. Respektive loví lidi, jež posedl démon, a zabíjí je rituální dýkou. Seriál využívá vzorec detektivky, protože démona je třeba odhalit, odklon od ambivalentního paranormálna minulých seriálů vystřídal příklon k jasné hororové fantastice. Všechny seriály, Lovec, Záhadné případy i To se vysvětlí, soudruzi! mají navíc společný posun u hlavních hrdinů.

Přízraky mezi námi využívaly jako hrdiny obyčejné děti, které toho příliš nezmůžu, a Vašíčkovy seriály neméně civilní hrdiny, jež sice disponují určitou odborností, ale stále zůstávají obyčejnými lidmi, jimž je podstata nadpřirozena vzdálená. To se vysvětlí, soudruzi! ukazuje vědce a lidi nadané nadpřirozenými schopnostmi, Záhadné případy zkušeného psychotronika a Lovec rovnou tvrďáka, který se živí zabíjením monster. Poslední dva jmenované seriály se aktuálně vysílají a je otázkou, jestli bude tento posun slepou uličkou, nebo otevře cestu novému pojetí českých seriálů. Velký úspěch Záhadných případů, které jsou společně se StarDance nejsledovanějším pořadem podzimu, ale dává žánru solidní naději.

Podívejte se také na nejlepší mysteriózní seriály nebo na nejlepší hororové seriály.

Zdroj: Kinobox, Česká televize, TV Nova