Mozaika
68%
Stárnoucí, ale stále čilí manželé jsou pro zbylé rodinné osazenstvo jako pevný kmen, z něhož raší další vztahové výhonky v podmínkách, jež svým způsobem naplňují představu o liberální a nekonfliktní výchově. Nejstarší a adoptovaný syn Richard (David Máj) se s manželkou Bělou (Martha Issová) marně pokoušejí o dítě, na což maminka a tchyně jen opatrně naráží. „Tak už vás předběhla,“ pronese směrem ke své nejmladší a vlastní dceři Madle (Eva Podzimková), která zrovna otěhotněla. Jen to není s letitým partnerem Igorem, jenž kvůli práci neustále cestuje a jejich vztah stagnuje.
Madla si při nešťastném pádu zlomila nohu a obě její diagnózy jsou nakonec tím, co rodinu rychle spojí na příjmu na veterině. Dorazí i její dvojče Michal (Jan Nedbal), jenž od mládí dává přednost mužské společnosti a na statku žije s přítelem Vojtou (Tomáš Drápela). Ten sedí vedle tchána v čekárně mlčky a domnívá se, že navzdory vnější pohodě se jeho homosexuální vztah s Michalem netěší respektu a uznání. Posledním a adoptovaným synem je neúspěšný rocker David (Marek Adamczyk), jenž s manželkou Lucií (Kristýna Ryška) vychovává tři děti a povyražení hledá i v náruči jiných žen.
Ti všichni v závěru první hodinové epizody usednou k rodinnému táboráku. Helena v rámci nostalgického vzpomínání zrekapituluje a ujasní kompletní rodokmen, neboť příběh se moc nezdržuje s expozicí a rychle přeskakuje mezi jednotlivými dějovými šlahouny. Všichni řeší především svou aklimatizaci a víkendový pobyt na oslavu „přinesenin“ tráví hlavně s vlastními problémy.
Běle na tento termín vychází ovulace a nemá radost z toho, že ji stráví v cizím pokojíčku. Davida trápí čtrnáctiletá dcera Anča, která přišla na jeho nevěru a vede rebelské pubertální povstání proti mamince. Michal se chystá požádat o ruku Vojtu, jenž se kvůli své sexuální orientaci vůbec nevídá s vlastními rodiči, a Madla si pochopitelně láme hlavu s tím, jak před Igorem odůvodnit těhotenství.
Až po překvapivé rozvodové bombě se karty obrací a všichni sourozenci rázem stojí před dosud absentující výzvou. Jejich životní jistota v podobě celistvého rodičovského zázemí se rozpadá a udeří na ně zjištění, že žádné svazky nejsou před krachem imunní. Dokonce ani takové, v nichž po čtyřiceti společných letech zdánlivě nic neschází. A co teprve tehdy, když nemůžete mít vlastního potomka, podvádíte své partnery nebo se podvědomě obáváte toho, co si okolí myslí o vaší homosexualitě.
„Někdy se prostě musíš zapřít,“ pronáší Jindřich k Heleně při rozhovoru o profesně zakrnělém Davidovi, jenž na rozdíl od úspěšnějšího Richarda nemá velké ambice a rád by dělal pouze to, co ho baví. „Když jsi ale zapřenej moc dlouho, můžeš zapomenout, proč ses vlastně zapřel,“ oponuje manželka, která má přece jen empatičtější a sentimentálnější přístup. Každý víkend například za manželovy znuděné a skeptické asistence umývá zděnou mozaiku na baráku, ačkoli se jí zase hned zapráší. Zvlášť mezi nejbližšími, kteří rovněž tvoří z principu nesourodou skupinu individualit, jsou upřímná gesta a argumentace tím nejdůležitějším.
Dialogy má Mozaika v tomto duchu celkem realistické, všední a často i příjemně vtipné. Nejde o afektované melodrama, nýbrž o opatrně progresivní vztahovku, která si zachovává přízemní lidový rozměr. Napomáhají tomu především Heřmánek s Medveckou, kteří by dokázali příjemně zahrát i nafukovacího reklamního panáka povlávajícího ve větru.
O jejich vztahu se toho zatím mnoho nedozvídáme a scény se pořád střídají trochu nahodile, ale mezigenerační interakce, jež mohou v dalších dílech zrcadlit neměnné nástrahy lidského soužití, výchovy či předsudků, slibují i nadále podívanou, která má své nenápadné kouzlo. Na jedné straně stojí dvojice, která svým dětem odevzdala celý život a snad i některé sny, jelikož zapřít se a pracovat je někdy prostě potřeba. Co vyjeví mladším generacím během zbývajících čtrnácti epizod, kdy se chystají jejich obydlí střídavě obrážet, to je rébus, v jehož úspěšné složení zatím Alici Nellis můžeme opatrně důvěřovat.
Podívejte se na žebříček nejlepších seriálů roku 2024 podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.
