Přátelé skončili přesně před 20 lety. Odešel s nimi i kus světa, jak ho známe

Toto dojemné loučení tehdy sledovalo více než padesát milionů diváků a divaček, čímž se dvojice dílů zařadila mezi nejsledovanější pořady roku. Ba co víc, šlo o pátý nejsledovanější závěr seriálu v historii americké televize – více diváků přitáhla jen završení sitcomů Seinfeld a Na zdraví, krimiseriálu Uprchlík z 60. let a samozřejmě nedostižný poslední díl seriálu M*A*S*H, na který se dívalo přes 100 milionů lidí.

Ve všech těchto případech (snad s výjimkou Seinfelda) se navíc jednalo o uspokojivá a fanoušky uznávaná zakončení, což se nepoštěstilo pozdějším diváckým hitům jako Hra o trůny, Dva a půl chlapa, Dexter či Jak jsem poznal vaši matku. Rozlučka Přátel s ikonickým bytem a kvůli stěhování Monicy a Chandlera na předměstí i s jejich dosavadním životním stylem se však setkala s jednoznačně pozitivním přijetím.

Nechyběl tradiční humor ani nezbytná dávka patosu připomínající konec příběhových oblouků, jež fanoušci mohli dekádu prožívat společně s dobře napsanými postavami. Nemluvě o tom, že se pro většinu figur rovněž jednalo o nový začátek, ukončení adolescentního moratoria a zahájení rodinného či prostě jen dospělejšího a samostatnějšího života.

Ještě v jednom ohledu se však jednalo o milník televizní zábavy. Pokud se totiž podíváme na žebříček dvaceti nejsledovanějších závěrů seriálu, pouze sitcomy Frasier a Raymonda má každý rád, které skončily v letech 2004 a 2005, zaznamenaly skutečně výraznou sledovanost přesahující 30 milionů diváků a divaček. Žádná novější díla se do žebříčku nedostala, a tak v něm vidíme spíše klasické řachandy z 80. a 90. let jako Cosby Show, Kutil Tim, Plný dům, Happy Days, Rodinná pouta či dobře známé tituly z našich obrazovek jako Magnum, Star Trek: Nová generace nebo Dallas.

Jako by tedy rozmach sociálních sítí či obecně proměna internetu na počátku milénia urychlily zánik globálních fenoménů a napomohly fragmentizaci populární kultury. Snad s výjimkou Hry o trůny a možná vrcholných fází marvelovského filmového universa v podobě Avengers: Infinity War a Avengers: Endgame se v minulé dekádě neobjevil podobný monokulturní jev, jemuž by se prostě nešlo vyhnout.

Každý z nás se dnes může snáze než kdy dřív věnovat svým specifickým zálibám a sledovat filmy či seriály přesně odrážející jeho vkus; ať už se jedná o díla původně určená pro kina, zámořské či tuzemské televizní stanice anebo streamovací služby. Dostupnost libovolného obsahu vede k tomu, že se už nedíváme všichni na to samé prostě proto, že to vysílá jedna ze tří hlavních televizních stanic.

Na této roztříštěnosti lze ocenit velkou svobodu, avšak podobné fenomény jako třeba generací mileniálů milovaní Přátelé jsou v současnosti nedostatkovým zbožím. Ukázalo se to třeba i loni na podzim, kdy zemřel Matthew Perry. Na sociálních sítích se nešlo vyhnout smutku lidí z branže i fanoušků seriálu, kteří vzpomínali na Chandlerovy nejlepší frky i postupnou proměnu této postavy ze sarkastického outsidera na charakterního otce rodiny.

Během posledních dvou dekád vznikla také řada studií z různých oborů, jež důležitost seriálu pro celou popkulturu jen podtrhly. V průzkumu vzdělávací společnosti Kaplan z roku 2012 označili studenti Přátele za nejlepší zdroj učení anglického jazyka, přičemž specifika vyjadřování postav ze seriálu postupně pronikla i do běžné angličtiny.

Profesorka amerických studií Elayne Rapping už v roce 2004 považovala Přátele společně s Beverly Hills 90210 za zlomové seriály v tom ohledu, že ukazovaly generaci mladých Američanů relativně nezávisle na jejich rodičích. V jádru starších sitcomů byla obvykle celá rodina, zde však šlo o skupinu kamarádů s (částečně) podobnými zájmy a vykreslení právě těchto přátelství vybudovaných na začátku dospělosti jako klíčových vztahů do dalšího života – dokonce klíčovějších nežli vazby na rodinu či romantické partnery.

Bez Přátel by tedy pravděpodobně nevznikly ani další sitcomy založené na skupině kamarádů a kamarádek, kteří se ve volném čase spolu poflakují – jako třeba Teorie velkého třesku či Jak jsem poznal vaši matku. Navzdory občasné bizarnosti však Přátelé většinou zůstávali ukotveni v realitě, a tak se na ně mohlo (nejen) mladé publikum snadno napojit.

Veškerý popkulturní přesah seriálu je však vedlejší oproti tomu, že se Přátelé mohli pochlubit sympatickými postavami, většinou chytře napsanými zápletkami a svižnými dialogy; neboli ingrediencemi, na nichž stojí většina zdařilých sitcomů. Není divu, že se seriál v řadě anket umístil mezi nejzábavnějšími televizními díly všech dob nebo že čtenáři časopisu TV Guide označili šestici za nejlepší komediální obsazení. Přátelé jsou zábavnou a nenáročnou oddechovkou i dnes.

Všechny epizody včetně tři roky starého vzpomínkového speciálu s podtitulem Zase spolu si můžete pustit na platformě HBO Max. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších komediálních seriálů, kde dílo najdete už ve druhé desítce.

Zdroje: Kaplan International, TV Guide, Wikipedia