Netflix zařadil plzeňské Bory mezi nejdrsnější věznice světa. Ale jde jen o marketing

Novinář, průvodce pořadu a někdejší vězeň Raphael Rowe na Bory zamířil, protože už zkrátka po šesti předchozích řadách docusérie vyždímal divácky lákavější a drsnější věznice. Formát spočívá v tom, že se Rowe nechá na sedm dní zavřít do vybraného zařízení, kde sleduje jeho chod, hierarchii a spoluvězně. Zabývá se tím, za co si tu odpykávají trest, jakou mají šanci na nápravu a jak by asi tak mohl vypadat jejich život venku. Rowe je jako někdejší vězeň, který si odseděl 12 let, kdy byl křivě odsouzený za zabití člověka, zajímavým průvodcem. Zná poměry ve vězení, umí se vztahovat ke svým druhům, ale nebojí se říct, co si o dané instituci a jejím chodu myslí. Nechybí mu ani herecký talent. 

Díl natočený na Borech uvádí slovy, že Česko je jedním z největších evropských producentů krystalického metamfetaminu a téměř každý třetí český trestanec užíval před nástupem do vězení pervitin. Rowe v plzeňském díle upozorňuje na důslednost vstupní prohlídky (dozorce neopomene zkontrolovat konečník, kde by mohl mít ukrytou například drogu) na oddělení, kde se vězni chtějí zbavit své závislosti. Jde svého druhu o privilegium, kterému odpovídá přísnější režim a v případě selhání zastoupení jiným vězněm. 

Rowe si v rámci každého natáčení vybere pár spoluvězňů, na které se zaměřuje. Na Borech sledoval jednoho odhodlaného muže, který našel smysl života a odpykání viny ve víře a v brzkém propuštění. Nejmladší ze spoluvězňů, teprve osmnáctiletý odsouzenec, naopak představuje beznadějného člověka, který vyrůstal v neutěšených rodinných podmínkách. Život se s ním nemazlil a vrhl ho ještě jako nedospělého do nápravného zařízení. Rowe se zaobírá tím, zda a jak mu vězeňské zařízení může pomoci a co se stane, až se dostane ven. Najde si práci, partnerku, poklidnou životní dráhu? 

Nejdrsnější věznice světa z Borů není v žádném smyslu šokující. Ani není příliš kritická vůči českému vězeňskému systému. Největším paradoxem je, že tamní správa s natáčením komerční VOD platformy souhlasila (poděkování věznici je v závěrečných titulcích) a poté se divila, že na seriál láká peprnějšími titulky. 

Nejdrsnější věznice světa v rámci aktuálně uváděné sedmé řady představují čtveřici míst, vedle Borů ještě finskou káznici, odvykací objekt v Indonésii a žalář na Šalamounových ostrovech. Pravdou je, že česká stopa se po zhlédnutí všech čtyř dílů zapíše do paměti jako nejméně výrazná či šokující. Zjevně ani nebylo moc z čeho čerpat a kde získávat exkluzivní záběry či natáčet neočekávané situace, neboť správa věznice pochopitelně Rowea a štáb nepustila do všech svých zákoutí. 

Je nicméně zajímavé cestovat po jednotlivých místech a uvědomovat si, jak úroveň jednotlivých vězeňských systémů odpovídá finančním možnostem daných zemí a přístupu k případné nápravě. Nejliberálnější ze čtveřice dílů byla finská epizoda, kde vězni odsouzení za krádeže, vloupačky, únosy i vraždy obývají poměrně luxusní cely připomínající apartmány, mohou navštěvovat posilovnu a nemají příliš povinností, vše je řízené principem dobrovolnosti. 

sledování toho, jak podobný systém ostříleného průvodce Rowea rozhodí a jak je vyvedený z rovnováhy možná víc než v případě indonéské trestnice zaměřené na drogové delikventy, publikum uvítá. Napětí a případná hrozba od násilnických spoluvězňů klokotá někde pod povrchem a Rowe se musí mít neustále na pozoru. Dokument navíc nabízí zamyšlení, zda podobný přístup dává ve výsledku smysl a jestli vězně, kteří se v budoucnu dostanou na svobodu, odvede od páchání trestné činnosti. Dle rozhovorů s řadou z nich to vypadá spíš na bezbřehý cynismus osazenstva věznice. 

V indonéské nápravně drogových delikventů oproti tomu zaujme naprostá pokora většiny vězňů, kteří si zde často odpykávají desetileté tresty za pouhé přechovávání několika mála gramů marihuany. Padá na ně stigma společnosti vůči odsouzeným (za cokoli) a nekompromisní politika vlády, která nezná slitování. Zde však nedochází k fyzickým trestům, vězni jsou však převychovávaní ideologicky ve smyslu víry.  

Nejdrsnější věznice světa nechávají případné soudy na publiku, kvalita a působení jednotlivých dílů jde ruku v ruce s mimořádností daného místa a zpovídanými vězni. Rowe se podíval například na rozvojové Šalamounovy ostrovy, kde většina mužů uvězněných za násilné, často sexuálně motivované trestné činy jen tak polehává na hliněných podlahách a zabíjí čas. Publikum tento díl vrací až kamsi do středověku. Zahálčivým mužům vládne poměrně osvícená ředitelka, které však chybějí peníze a personál, jenž by uvězněné dovzdělal a uvedl do světa 21. století.