Sex/Život je nejzbytečnější seriál. Balamutí fádní erotikou, romantikou, heteráctvím a penisy

Billie (Sarah Shahi) je čerstvá čtyřicátnice, která zjevně trpí tím, že je krásná, má bohatého sexy manžela Coopera (Mike Vogel), haciendu v Connecticutu, dvě zdravé děti a chůvu, co se o všechno postará. Proto v noci mezi kojením tajně vzdychá a vzpomíná na období před deseti lety, kdy zažívala dokonalý sex s někdejším partnerem Bradem (Adam Demos), majitelem hudebního vydavatelství. A aby toho nebylo málo, vše si píše formou deníku do počítače, protože to jednou použije do své disertační práce. Ano, to vše je možné dělat na mateřské v USA, pokud jste superžena jako Billie.

Navíc má báječně nezávislou kamarádku Sashu (Margaret Odette), která učí na univerzitě, píše knihu a má asi tisíc milenců. Billie proto jednoho dne vyhrabe ze skříně růžového křiváka, jenž pamatuje její sexuálně aktivnější léta, a vyrazí do víru New Yorku. Samozřejmě se znovu zaplete s Bradem, pro něhož je osudovou láskou, ale kvůli problematickému vztahu s otcem není schopný udržet funkční vztah. Cooper její nevěru odhalí a začne Brada sledovat, zatímco Billie zahájí doktorské studium a se spolubydlící Sashou si znovu užívá nevázaného života. Udělá několik mentálních kotrmelců od Coopera k Bradovi a zase zpět, až se první série uzavře tím, že Billie stále neví, co chce (respektive neví, jak to mít všechno najednou).

Druhá řada navazuje přesně v okamžiku, kde nás Billie před dvěma lety zanechala, bohužel. Manželství se jí začne rozpadat, Brad si najde partnerku (navíc modelku, ach bože!), která s ním otěhotní, a Billie si tedy najde dalšího přítele Majida (Darius Homayoun), majitele vyhlášené restaurace původem z Íránu. Cooper si mezitím užívá závazného i nezávazného sexu všude možně, třeba na záchodech bistra, kam zajde vyzvednout večeři, aby nakonec pochopil, že mu takový život nevyhovuje. A Sasha se znovuzamiluje do osudové lásky z vysoké školy Kama (Cleon Anthony), takže musí přemýšlet, jestli se to nevylučuje s její proklamovanou nezávislostí. Píše o ní totiž bestsellery, takže by nerada přišla o čtenářky.

Všechno jsou to tedy takové všední trable, jaké zná každý z nás. Ano, nejrůznější vztahové a milostné peripetie se sice týkají většiny lidí, jenže tady je dostáváme v nablýskaném balíčku luxusu, spočívajícího především v nezměrném bohatství a kráse všech zapojených. Jejich problémy jsou ve skutečnosti pseudoproblémy, které si vymýšlejí rozmazlené ženy a muži, již mají ve skutečnosti dost snadný a příjemně pohodlný život. Jinak se vám přemýšlí o tom, jak si zkomplikovat život, když nemusíte obracet každou korunu a jste tak atraktivní, že stačí ukázat si na někoho prstem. I na to bychom ještě mohli přistoupit v rámci určitého snění o lepším životě, ale když se podíváme na to, jak se zobrazené postavy chovají, je opravdu těžké sledovat jejich počínání, natož se s některou z nich identifikovat.

Billie se má víc než obstojně, a byť by měla právo cítit se nespokojená, stejně jako každý jiný, v jejím případě je to absurdní. Chová se jako typická romantická hrdinka, která si vybírá mezi dvěma póly. Na jedné straně stojí její manžel, hodný, pracovitý, dobrý partner i otec, jenž má ovšem poněkud nudné zaměstnání a kupodivu příliš neholduje sexu, alespoň s Billie. Brad je jeho protipólem, archetypem temného problematického muže s traumatem z minulosti, což ovšem hlavní hrdinku přitahuje.

Neustálé oscilování mezi oběma póly je v jejím případě spíš projevem zpovykanosti. Co když je jinde tráva zelenější? Co kdyby jí nakonec bylo lépe s jedním, nebo naopak s druhým? Sama neví a její neustálé váhání je otravné. Navíc je výsměchem těm ženám, které mají v životě skutečné problémy, matkám samoživitelkám nebo těm, které žijí s násilnými muži. Při sledování se chce zvolat: „Tak už se, proboha, prober a koukej si vybrat!“

Postavy Cooper a Brada jsou v tomto smyslu determinované počínáním protagonistky a jejími dějovými linkami, nicméně oba tím pádem rovněž spadají do škatulky mužských hrdinů tradičního romantického žánru. V Cooperovi se probudí jeho „horší já“, což se projevuje především tím, že není schopný nechat jedinou sukni na pokoji. A Brad se ve druhé řadě naopak reformuje v ideálního partnera i otce, přesně jak to má publikum rádo.

Napravení hrdinové a hrdinky, již setřásli svou problematickou minulost, má publikum v oblibě. Je to osvědčené syžetové schéma nejen v melodramatu či v soap operách. Oba krom toho stále milují Billie, což jí dodává umělý pocit jedinečnosti a výjimečnosti tak, jak o tom mají divačky snít, aby neměly čas ani chuť řešit skutečné překážky.

Podobných výsměchů realitě života v patriarchátu najdeme v seriálu v každém díle tucet. Doktorské studium Billie a Sashy probíhá někde mezi pařením v baru a spoustou nezávazného sexu s různými partnery, pročež někdy nad ránem si obě studentky vzpomenou, že mají napsat nějakou esej. Během hodiny ji vyplivnou, odevzdají, navzájem se pochválí a pokaždé mají báječné ohlasy. Jak snadné!

Sasha zvládá psát knihu, v níž dělá ze své profanované nezávislosti komoditu, což funguje do té doby, než ve druhé řadě narazí na svou „osudovou lásku“. Pak předstírá, že je nezadaná, a nakonec se Kama zřekne, jak jí velí nějaká zvrácená logika, podle níž by emancipovaná žena nemohla mít partnera a stejně jako on se přizpůsobovat společnému životu.

Nešťastně reprezentované je v seriálu i rodičovství, konkrétně pak mateřství hlavní hrdinky. Svoje děti sice bezmezně miluje jakousi až opičí láskou, má jejich fotky na tapetě v mobilu a pořád o nich mluví, jak jsou proni nadevše, ale chová se jinak. Myslí především na sebe, děti často opouští kvůli různým mužům a nechává je v péči chůvy, stejně jako jejich otec.

Nejde o to, že by žena měla být definovaná především rolí matky, stejně jak je pozitivní, pokud se dokáže vedle starostí o potomky také věnovat sobě a své kariéře. Jenže v tomhle případě je její proklamovaná láska k dětem sebeklamem i taháním publika za nos, když vidíme jenom to, že si chce především užívat, ale slyšíme naopak zase jen, jak jsou syn a dcera tím nejdůležitějším v jejím životě.

Samotný název dává najevo, jako by existovaly nějaké dvě životní linie, kdy jedné dominuje sexuální život, zatímco do té druhé se vejde všechno ostatní. Zacházení se sexem jako se specifickým tématem, odtrženým od života, je dost problematické. Utváří se tak přesvědčení, že sex není běžnou součástí každodennosti, ale naopak se s ní nějakým způsobem vylučuje. Způsob prezentace sexuálního života v popkultuře navíc pomáhá normalizovat určité projevy lidských potřeb, přání i možností, což může ustavovat nebezpečnou normu.

V tomto seriálu je to patrné v silné jednostrannosti související nejen se způsobem erotické přitažlivosti, ale i realizace sexuálních preferencí a prožitků. Sex/Život je totiž jakousi nepřesvědčivou oslavou heterosexuality, což v dnešní době působí značně anachronicky. Jako kdyby existovali pouze muži a ženy jako komplementární dvojice, prostě jako dvě kostičky lega, které do sebe jednoduše dobře zapadnou. Protože současná seriálová i filmová tvorba nabízí řadu identifikačních vzorů pro LGBTQ+ publikum, Sex/Život působí buď jako dílo, které naprosto zaspalo dobu, nebo jako nablýskaná reklamní kampaň na heteráctví. Dnes takový pořad zavání homofobií a transfobií, protože „tady je svět ještě v pořádku“.

Zpodobnění sexuálních aktů je navzdory tomu, jak se seriál snaží předstírat progresivitu a otevřenost, velmi fádní a konzervativní. Dané scény mají být evidentně plné vášně a vzrušení, jenže vidíme stále dokola tři základní polohy, což je na tak náruživé hrdinky a hrdiny s podivem. Opravdu je to takhle baví, když pro ně sex tolik znamená? Jako kdyby nudné zasouvání a vysouvání s prohozením toho, kdo leží na zádech, obsáhlo všechny fantazie znuděné čtyřicátnice. Pokud ano, proč vlastně celé to drama a hledání stále nových partnerů?

Oproti jiným seriálům se v Sex/Život několikrát objeví i obnažené penisy. Sice ne zdaleka tak často jako ženská poprsí, zejména Billie by se přeci jen na některé činnosti občas mohla obléknout, avšak přece. Abychom to ale mohli tvůrcům připsat k dobru, nesmělo by jít pouze o penisy bílých heterosexuálních mužů, navíc v situacích, kdy naprosto podtrhují všechny stereotypy a mýty spojené s maskulinitou.

Právě tyto scény se ovšem na internetu staly virálními. V první řadě to byl záběr Bradova údu ve sprše posilovny, kam si ho přišel obhlédnout žárlivostí zmítaný Cooper. Při pohledu na „konkurenci“ pochopí vše, protože velikost daného orgánu ho přesně podle všech obvyklých tvrzení přesvědčí, že tady se prostě nechytá. Symbolická oslava oblřímího bílého penisu je znovu pouze potvrzením určitého typu normativní maskulinity a úspěchu u žen. Přesně v duchu rčení „i s malým kašpárkem můžete zahrát velké divadlo, ale jenom pokud je dost malé jeviště“.

Druhé virální video je vystřiženou scénou z druhé řady, kdy Cooperovi jeho kamarád předvádí, jak mu po autonehodě chirurgové vylepšili penis, když ho vybavili speciální pumpičkou, která mu kdykoli zajistí erekci, tedy i úspěch v posteli. Této demonstraci v šatně sauny přihlíží ještě další kolemjdoucí muži a všichni obdivně oceňují výsledek změny, byť byla zapříčiněná tím, že se oba kamarádi proháněli vysokou rychlostí posilnění kokainem po New Yorku v korvetách a s prostitutkami. Právě při orálním sexu během jízdy totiž jedna z nich muži penis ukousne.

Měli bychom se tedy ptát, komu je vlastně seriál určený a jak je možné, že má svoje věrné publikum. Pokud někdo věří tomu, že mu sledování dvakrát osmi pětačtyřicetiminutových dílů přinese rozptýlení od každodenních starostí, je vhodné připomenout, jak může být něco takového nebezpečné. Pořad, který zcela jednoznačně oslavuje požitkářství, bezúčelné sexuální rozkošnictví bez ohledu na následky, konzumerismus a nerealistickou romantiku, nadělá vždycky víc škody než užitku. Patriarchát jásá a s ním i různé instituce, jež z něj vycházejí – včetně tradiční rodiny, která nakonec stejně zase zvítězí (ale ta odbočka s tunou nezávazného sexu se nepočítá). Zbytečnější a hloupější seriál bychom tak těžko našli.