Největší americký televizní fenomén loňského roku se vrací. Bílý lotos opět navštíví Stiflerova máma, pak už je ale všechno jinak!

Režisér a scenárista Mike White tentokrát svůj mikrokosmos vyšší střední třídy přesídlí z očistce ve slunné Havaji do exotické Itálie. Zatímco minule tedy na pozadí příběhu bobtnala koloniální minulost Spojených států, které Havaj svého času násilně anektovaly především proto, aby z ní mohly vojensky kontrolovat Pacifik, nová série může prožít střet se svou evropskou „prababičkou“, tedy sice distingovanější, ale také trochu ošuntělejší americkou kulturou.

Na popředí se však budou opět odvíjet životy postav a postaviček, které byly minule s takovým důvtipem umístěné přesně na hraně typu a realismu. Z již představených se ale vrací pouze Jennifer Coolidge, která si opět zahraje zajištěnou, ale znuděnou ženu staršího středního věku, jež marně pátrá po lásce, ale zároveň ji tak úplně neumí rozdávat. Do jejího výkonu se publikum zamilovalo nejvíc z celého osazenstva, není tedy divu, že tvůrci neodolali a opět ji povolali. Navíc dává smysl, aby bohatá Tanya objížděla světové resorty, válela se u bazénů a bez zájmu popíjela mimózu, zatímco okolo ní se odehrávají různá rodinná dramata.

Jinak si ale budeme muset zvyknout na nové hrdiny. F. Murray Abraham a Adam DiMarco přijedou do Itálie jako otec a syn objevovat své kořeny. Aubrey Plaza s Willem Sharpem a Meghann Fahy s Theo Jamesem ztvární manželské páry, které jistě čeká nejedna krize. A tak dále. Trailer zatím nenabízí mnoho konkrétního o ději, snad jen naznačuje, že v sérii bude víc akce a otevřeného násilí.

Je to trochu zneklidňující. V první sérii sice celou dobu visela otázka, která z postav zemře, nešlo ale ani o detektivku, ani o thriller, pouze o vějičku, na niž nebyla se zvláštním důrazem směrována pozornost. Bylo by velké riziko obtočit nyní děj okolo hlasitých fyzických konfrontací, odtud úspěch nepramenil. Může jít ale jen o trailerovou iluzi.

Bílý lotos našel jedinečný balanc v poukazování na upachtěnost a trapnost lidského snažení, aniž by se ale stal zlým či cynickým počinem. Své postavy nahlíží s dávkou empatie a pochopení, protože nakonec i my všichni zažíváme stejné okamžiky upachtěnosti a trapnosti. Tím je Whiteův scénář jedinečný, podobné náměty totiž snadno upadají do posměvačného a povýšeneckého tónu.

V Lotosu ale zažíváme „cringe“ pocit dle jeho původní definice – je založený na našem vcítění se a vzpomínkách na chvíle, kdy jsme se ocitli v podobných situacích. Při sledování jsme si až bolestně vědomí toho, že dnes pozorujeme smyšlené hrdiny, ale zítra se něco podobného může stát nám. A v hloubi duše víme, že se nezachováme chytřeji, velkoryseji či elegantněji. Musíme se tedy na jedné straně smát zazobaným postavám, které se o něco neúspěšně snaží a dávají najevo své nedostatky, ale zároveň lze obdivovat jejich sílu nevzdávat se, nelehnout si na zem a nezůstat nehybně na místě do konce světa.

Jedinečný talent, který ve Whiteově tvorbě dosud jen probleskoval, se konečně rozvinul právě v Bílém lotosu. Škola ro(c)ku moc uhýbala k mainstreamové komedii, Bradův život byl místy zbytečně sentimentální. V jeho scénářích byl vždy patrný cit a našlo se v nich mnoho silných nápadů, ale chyběl jim krůček k celkové trefě do černého. Ta přišla nyní, v jeho padesáti, kdy skvěle vystihl zeitgeist éry lidí uvíznutých během pandemie na mrtvém bodě a přemýšlejících o každé své životní chybě.

Bude velmi těžké dosáhnout stejně jedinečného výsledku v nových kulisách, s novými postavami a s novou zápletkou. Jestli to White zvládne, se dozvíme 30. října, kdy vyjde první epizoda nové řady a seriál bude po sedm týdnů k vidění na HBO, následně na HBO Max.

Služba Prime Video, která patří Amazonu, přišla s nejdražším fantasy seriálem všech dob, jenž je dokonce ještě dražší než původní Pán prstenů. První ohlasy jsou natolik rozporuplné, že se této záhadě podíváme na zoubek.