První epizoda Rodu draka opatrně oživuje svět Hry o trůny. Bude to stačit na obnovení ztracené důvěry?

Značka Hra o trůny se ocitla ve velmi bizarní situaci. Přestože jde o největší a nejúspěšnější produkt HBO, sestupná kvalita seriálu po čtvrté řadě a naprostá imploze osmé série vedly k tomu, že co začalo jako vrchol quality TV, skončilo jako symbol jejích limitů a nedostatků. Ne všechno se dá vyřešit tím, že se na to nasypou miliony dolarů.

Nyní přichází prequel Rod draka, pokrývající občanskou válku rodu Targaryenů, jež se odehrává stovky let před narozením Johna Snowa. Jde jen o jeden z mnoha chystaných projektů, výjimečný tím, že přichází jako první a má nešťastnou povinnost napravit pošramocenou pověst značky.

Vysvětlení, proč byly pod nejlukrativnějším brandem za nekřesťanské peníze realizovány tak příšerné scénáře, je ve skutečnosti přímočaře jednoduché. Tvůrci seriálu David Benioff a D. B. Weiss, označovaní jako D & D, ztratili chuť pokračovat v projektu, jemuž věnovali deset let života. Přestože HBO mělo zájem o další série a autor předlohy G. R. R. Martin by podle svých slov po sedmé řadě považoval za ideální natočit ještě alespoň pět dalších, aby příběh došel ke svému finále přirozeně a plynule, D & D se tvrdošíjně rozhodli seriál okamžitě utnout. A protože jim byla svěřena absolutní autorská kontrola, HBO s tím nemohlo nic dělat.

Z pohledu Benioffa a Weisse to dávalo smysl. Talent schopných kurátorů předlohy přestal stačit, protože knihy s pátou sérií došly. Nyní měli psát vlastní scénáře a bylo víc než patrné, že to zkrátka nefunguje. Přesto až do sedmé řady, kdy se ještě snažili, seriálu stále zůstávala i přes rapidně klesající úroveň věrná skupina publika. Jakkoli stupidní věci se děly, pořád to alespoň nádherně vypadalo a znělo.

V osmé řadě už ale tohle kouzlo vyprchalo. Příliš viditelně nešlo o nic jiného než o co nejrychlejší zakončení oboustranného trápení. Veškerý zbytek žetonů se opět vsadil na drahé vizuály a příběh se od oka mrsknul tam, kam naznačovaly Martinovy indicie, jakkoli to v kontextu seriálu nedávalo pražádný smysl. Katastrofa byla na světě.

To ale vlastně není zase tak pesimistické vysvětlení. Značí, že studna nebyla nutně otrávena navěky. Vše by se mohlo vyřešit, kdyby se u nových seriálů našli čerství tvůrci, v tomto případě Ryan J. Condal, kteří jsou plní nové energie. A pokud by byla zapotřebí záštita, zlanaří se Martin, který se posledních řad Hry o trůny již příliš aktivně neúčastnil. A to proto, aby obnovil spolupráci a co lidem připomínal, že za novým pořadem stojí a opět na něj dohlíží. To by snad mohlo stačit k znovunastolení důvěry!

Jaký dojem tedy budí první epizoda? Nemá asi smysl upozorňovat na kvalitu všeho, co jde zaplatit penězi – s tím u Hry o trůny nebyl nikdy problém. Totéž platilo o hereckých výkonech (s výjimkou nepříliš výrazného dua Kit Harington a Emilla Clarke). Problém byl pouze se vším ostatním. HBO tedy nyní potřebuje dokázat, že se vrací k dostačující konzistenci postav, příběhové soudržnosti a kauzální logice.

Jenže na odpovědi si budeme muset ještě počkat. HBO by asi prospěl vysílací model Netflixu, kdy by se mohla pochlubit víc epizodami najednou, protože ta první nemá mnoho příležitostí pouštět se mimo bezpečné vody. Jde o typický, trochu nudný a trochu úmorný expoziční maraton, kde si postavy vyměňují dialogy typu: „Pamatuješ, manželi, jak se neúspěšně snažíme o početí dítěte? Vzpomínáš, jak našich pět předchozích těhotenství k ničemu nevedlo?“ Děj se tu vrací o dvě stě let do minulosti a tvůrci tedy musí představit spoustu nových postav a jejich cílů, což vyžaduje návodné dialogy a vysvětlivky na každém kroku.

Nejde přímo o odstrašující příklad, rozhodně ale ani o elegantní řešení. Nezbývá než doufat, že nejde o reprezentativní vzorek celého seriálu, ale pouze o porodní bolesti (no pun intended, v pondělí to pochopíte).

Jenže právě to není vůbec jisté. Je dobré připomenout, že se tu adaptuje mnohem nahuštěnější materiál, který v kontextu Martinovy tvorby hraje roli učebnice dějepisu – obecně tedy spousta informací a málo emocí. Postavy nebyly koncipovány jako románoví hrdinové a hrdinky, byla jim přisouzena pouze funkční role ve vyprávění.

Jistě, hypoteticky mohou být nyní rozšířeni, lze jim dodat hloubku. Tím ale výrazně nabobtná stopáž a fanoušci by jistě znovu netolerovali příběh, kde se šest sezón čeká na pořádné osedlání draků. Je tedy třeba najít prostor na oživení postav a nalezení těch aspektů vyprávění, které z kupy informací udělají opravdový „příběh“. Předně individuální konflikt, nejednoznačnost, nějaké pořádné téma. Zároveň je ale třeba seriál posouvat dostatečně rychle kupředu. Při téhle konstelaci úkolů hrozí, že se příběh promění v mrtvolnou recitaci frází, které nepřesvědčivě posouvají děj, se zoufalým důrazem na opulentní scény, jakou je v první epizodě velkolepý rytířský turnaj.

První epizoda si to může dovolit, pokud budeme shovívaví. Může si to ale dovolit pouze ona. Jestli se Rod draka rychle nezvedne, zbyde publiku ještě nějaká trpělivost?

Nezdá se pravděpodobné, že bychom v tomhle prequelu měli skřípat zuby nad trapností viděného jako na konci Hry o trůny. Vše je tu zatím vysoce kompetentní a produkce si dává velký pozor, aby neudělala žádný očividnýlapsus. Opět jde pochválit i silné obsazení v čele s vysíleným králem Paddym Considinem, jeho dcerou a jmenovanou následnicí Emmou D'Arcy a démonickým, ale ne jednorozměrně antagonickým strýcem Mattem Smithem usilujícím o trůn. Příběh se stočí okolo rivality neteře a strýce, kteří k sobě doposud cítili silnou náklonnost, ale touha po moci je přeci jen o něco větší.

Na tom se snad dá stavět, zatím ale seriál povážlivě postrádá skutečný život. První epizoda zůstává u ilustrovaného fantasy dějepisu, s nějakým tím pomrkáváním k budoucím událostem, které mají potěšit znalé publikum. Jedna drastičtější scéna zobrazující osud královy manželky by snad měla dopad, kdyby nešlo o novou postavu. Kdyby k ní seriál směřoval, šlo by o silný moment, ale když z ní vychází, jde zkrátka o informaci.

Rod draka nebudí specifickou zvědavost a chuť po poznání tohohle světa jako před více než deseti lety první díl Hry o trůny, protože ten svět už známe. Víme, jak vypadá a jak zní, nepřekvapí. A víme, jak nás zklamal. Potřebujeme uvěřit, že v něm můžeme být opět svědky dobře odvyprávěného příběhu – nic míň nás neuspokojí. Pořád je šance, že mu první epizoda těžkopádně otevírá dveře. Odbude si povinnou expozici a najde jemnější cestu k tomu, jak jinak zasáhnout publikum než snahou šokovat či ohromovat. Pokud zbytek série uspěje, nebudeme se na ni za to jistě zlobit.

Tato recenze je trochu výjimečná. Vznikla úplně spontánně bez scénáře a obsahuje spoilery, jak film dopadne. Vzhledem k tomu, že ale hodně lidí tápe, co měl konec znamenat, snad bude užitečná.