Hororový YouTube fenomén zkusí šanci jako televizní seriál. K těmhle loutkám děti nepouštějte!

Vše začalo velmi nenápadně. Jako většina YouTube fenoménů ani v případě DHMIS Becky Sloan a Joseph Pelling netušili, že jejich tři a půl minuty dlouhá hororová parodie na dětské pořady bude mít o deset let později připsána skoro sedmdesát milionů zhlédnutí.

V jednoduchém studiu sedí u stolu loutka žlutého chlapce a kachny, doplňuje je člověk namaskovaný jako podivná sytě červená bytost. V poklidu snídají, když tu se najednou objeví notes s lidskou tváří a začne zpívat o tom, jak by se naši hrdinové měli naučit být „kreativnější“.

Co se zprvu zdá jako banální skeč pro nejmenší, se začíná postupně rozpadat. Když postavy navrhnou jak trávit čas, notesu se to příliš nezamlouvá – chlapci utopí malbu klauna v černém oleji a zakáže mu používat zelenou, protože „zelená není kreativní barva“. Nakonec propuká hotové peklo, ve kterém loutky do třpytek obalují skutečné vnitřnosti a snímek se plně odevzdává surreálnému hororu.

DHMIS se přesně trefilo do vkusu a nálady, snímek se stal virálním a sdíleli ho nejen lidé na sociálních sítích, ale i klasická média. Tvůrci v mnoha ohledech kopírují úspěšný formát creepypasta subkultury – kontrast zdánlivě nevinného zázemí a hororu. Existuje celý subžánr urban legends o opuštěných zábavních parcích, kde straší, z jejichž estetiky se tu bohatě čerpá.

DHMIS má ale tu výhodu, že tvůrci si dali očividně záležet jak na loutkách, tak na chytlavé hudbě. Většina podobných YouTube počinů nezapře, že vzniká na koleni a jde o dílo amatérů, Sloan Pelling ale nabídli produkt, který skutečně vypadal, jako by profesionální dětský pořad posedl démon.

Během následujících pěti let vzniklo dalších pět epizod, které rostou v komplexitě a ambici. Autoři začali budovat mytologii svého světa. Množstvím odkazů a skrytých detailů vybízeli k vymýšlení fanouškovských teorií, které se pokoušely rozklíčovat, co se to v podivném světě děje.

Postupně se přišlo na to, že každá loutka symbolizuje odlišnou generaci a podivné bytosti, které je „vzdělávají“ písněmi, zase tlak systému a snahu bez povšimnutí „přeprogramovat“ lidské myšlení. Původní záměr jistě nebyl tak komplexní, ale kouzlo internetového obsahu spočívá právě v možnosti rychlé reakce a rozvedení toho, co má úspěch.

Všechno to „odhalování tajemství“ a „odkrývání pravdy“ byla skvělá hra. Samozřejmě, že když si k tomu v klidu sedneme a zapřemýšlíme nad tím, tvůrci prostě zkonstruovali nepříliš komplikované kontrakulturní podobenstvío odcizenosti v dnešním světě. To nic nemění na tom, jak zábavné bylo jejich tvorbu sledovat a hrát si s ní. Kdyby pro nic jiného, tak pro nechutně vtíravé melodie, jež skvěle parodují mainstream, a hravou práci s loutkami.

Bylo také chvályhodné, že tvůrci se svého úspěchu nechytili vší silou a nesnažili se z něj vymáčknout, co se dalo. Jeden krátkometrážní film ročně, to je skvělá frekvence, díky níž si můžeme být jistí, že byl na vše čas a kvalitě výsledku nestojí v cestě obvyklý stres a tlak internetové tvorby na co největší množství obsahu v co nejmenší době.

V roce 2016 však DHMIS zdánlivě definitivně skončilo, aniž by přitom vykazovalo pokles zájmu publika. Šestý díl byl se svými více než osmi minutami nejdelší, produkčně nejnáročnější a zdálo se, že dospěl k jasnému finále.

V roce 2020 Sloan s Pellingem trochu nečekaně oznámili, že se chystá skutečný televizní seriál pro veřejnoprávní britský kanál Channel 4. O rok později potvrdili, že je dotočeno a začíná fáze postprodukce. A nyní řekli, že premiéra nás čeká už v září tohoto roku.

Je to trochu podivné. DHMIS je dílo existující v pevném svazku s internetovou kulturou a subkulturou creepypast – jde o sérii, která mohla vzniknout jen stranou od institucí, jimž se ostatně silně vysmívá. Frekvence publikování jeden díl za rok sice přiváděla fanoušky k šílenství, dávala jim ale možnost vymýšlet, diskutovat, dohadovat se – stejně jedinečný fandom nemůže existovat okolo standardně vysílaného seriálu.

V tuto chvíli nevíme nic o počtu epizod ani o jejich délce, tvůrci ale naznačili, že seriál bude následovat dosavadní formát. Těžko říct, co je k tomuto rozhodnutí vedlo. Vysoký počet zhlédnutí by měl zaručovat dost velký příjem ze samotného YouTube. Možná chtěli jistější pozici, větší záruku zisku. Snad to ale neuškodí jejich temně hravému výtvoru.

Sci-fi hororová minisérie vstoupila na Netflixu do čtvrté a finální sezóny. Obří zakončení nás čeká 1. července. Víte, proč byl projekt původně patnáctkrát zamítnutý a na jaké jiné filmy odkazuje?