Doktor Who má novou tvář, ztvární ho skotský herec Ncuti Gatwa

Ncuti Gatwa je devětadvacetiletý skotský herec, který na sebe strhl pozornost zatím jen v úspěšném seriálu Sexuální výchova. Jeho fanouškovská základna se ve velké míře překrývá s publikem Doctora Who, už proto jde o chytrou volbu. Gatwa si mezi diváky a divačkami Pána času již dokázal získat řadu příznivců a zdá se, že rozhodnutí bylo komunitou přijato ve větší míře s pozitivním ohlasem.

Obměna tváře doktora Who už je popkulturním rituálem. Díky specifickému fantasknímu námětu se titulní hrdina, nesmrtelná bytost z vesmíru žijící nesrovnatelně déle než člověk, musí jednou za čas přímo v příběhu chopit nové identity. Nejde pouze o vizuální podobu, ale i o lehkou variaci celkové vize, což je sice skvělou záminkou k experimentování, ale také zdrojem strachu, že tvůrčí tým šlápne vedle.

Nové obsazení tedy vždy budí mezi fanynkami a fanoušky rozruch, jaký jde srovnat snad jen s novými tvářemi agenta 007. S tím nevyhnutelně přicházejí i fanouškovské boje o nejlepšího doktora a různé žabomyší války. Přijmout tak drastickou změnu s sebou ale nevyhnutelně kromě vzrušení nese i strach a nejistotu, jestli se milovaný seriál příliš nepromění.

Po Whittaker, jež byla první ženou v roli, navíc nyní přichází první doktor s tmavou pletí. To přináší další úroveň kontroverze, protože menšinová, ale hlasitá část publika se stále ještě nesmířila s tím, že žijeme v jednadvacátém století. Tyto diskuze se objevují zas a znovu u již zmíněného Jamese Bonda, nového Pána prstenů či Zaklínače. Jakmile se v obraze objeví člověk tmavé pleti či žena v pozici autority, má jít o progresivní provokaci a virtue signalling. Když je na „stav“ těchto herců a hereček upozorňováno, je dílo propagandou. A když na něj upozorňováno není, jde o samoúčel, který měl být buď rozpracovaný, nebo vyhozený.

Jsme v začarovaném kruhu, z nějž jednoznačně vyplývá, že „někdo prostě nemá s černochem žádný problém, ale jediné východisko, jak ho správně obsadit, je...“ prostě to neudělat. Na druhé straně názorového spektra pak samozřejmě vyvstává nutnost obsazení bránit a začít se handrkovat. Konfrontace pár lidí pak může snadno strhnout dav a máme tu neurvalý střet. Toho se nevyhnutelně již dočkala i aktuální zpráva.

Nezbývá než pokusit se alespoň pojmenovat celý mechanismus: provokování konzervativních čtenářů/diváků/hráčů/zákazníků je jedna z největších jistot mediálního průmyslu. Velká část tohoto publika ráda konzumuje a sdílí obsah potvrzující jejich rozhořčení. Je tedy běžné, že se o konfrontacích mezi progresivními a konzervativními fanoušky informuje dřív, než k nim doopravdy dojde, aby k nim mohlo dojít – obě strany jsou proti sobě štvány a voděny za nos.

Ncuti Gatwa je talentovaný nadějný herec. Doktor Who je fantaskní role nadpozemské bytosti zcela oproštěná od historie a kontextu lidské kultury – na rozdíl od Jamese Bonda při obsazení černocha nedochází ke změně zasahující do jeho identity, jde skutečně jen o kosmetickou proměnu. Za pozornost bude jistě stát, zda budou tvůrci pracovat s tím, že se lidský svět bude chovat k protagonistovi jinak než doposud, to je ale otázka na jindy.

Doctor Who byl během posledních dvaceti letech vždy seriálem snažícím se následovat progresivní hodnoty. Nemělo by tedy být překvapením, že na témata dnešní doby reagujeobsazováním různorodého typu herců a herečeka zkoumáním doktorova potenciálu. Rozhodně nejde o krok zcela novým směrem, který by měl úplně překopat dosavadní zážitek. Nejlepší bude tedy počkat si na výsledek, konkrétní výkon a scénáře a přistupovat k nim s čistou hlavou.