Broučci: O nejděsivější epizodě milého dětského seriálu, která přináší noční můry

Přestože jsem se jako malý capart na horory nedíval, s jistou epizodou Broučků jsem pravděpodobně vůbec poprvé pocítil chlad filmové hrůzy. Řeč je o čtvrté epizodě s názvem: "A byla zima". V té se broučkova rodina ukládá ke každoročnímu zimnímu spánku. Pro malého Broučka je to ale vůbec první zkušenost, kterou však neprožívá úplně hladce. A veselá podívaná to není ani pro dětského diváka. I když má samozřejmě epizoda dobrý konec, stejně se většinu času nese ve velice pochmurném, depresivním a chvilkami i děsivém duchu. Během onoho dlouhého spánku má Brouček hned dvě noční můry. V první se utopí v rose při hraní se svou kamarádkou Beruškou, ve druhé je pak svědkem umrznutí rodinné přítelkyně Janinky, což ho po probuzení vyděsí k smrti. Následně ho musí utěšit ustraní rodiče, kteří se zároveň začínají obávat rychlého úbytku dřeva, které si nahromadili pro kamna. Po pár slovech útěchy a několika sladkých lžící medu se Brouček a jeho rodiče opět vracejí ke spánku. Tím to ale nekončí. Broučkova maminka se zděšeně probudí poté, co uslyší synovo zoufalé klepání se zimou. V kamnech vyhasl oheň. Zima pořád neodešla. A její syn mrzne a pláče kvůli tomu. Maminka proto zabalí syna ještě do vlastní peřiny. Zoufalství celé situace podtrhává i fakt, že celá broučí rodina možná umrzne celá, protože zbývá už jen pouhých pár polínek pro zatopení. Naštěstí ale poslední zásoby akorát stačí na to, aby zimu přečkali ve zdraví. Epizoda tak alespoň končí v pozitivním duchu.

Zcela na rovinu se přiznávám, že jako malého mě takhle epizoda děsila k smrti. Dodnes mi při vzpomínce na několik momentů přeběhne mráz po zádech. Celé epizodě dodává na děsivosti celková atmosféra. Těžko se to vysvětluje, ale něco mi zkrátka přišlo nesmírně hrozivého na záběru, na kterém je vidět kompletně zasněžený domek Broučků, kteří se snaží onu krutou zimu přežít. Doplňovaly to i záběry na ubývající polínka, případně i efektní filtr v pasážích s nočními můrami. Ty ve mně evokovaly jakousi prázdnotu. Samotu. Opuštění. Velkou roli v tom hraje i hudba od Emila Viklického a Zdeňka Zdeňka. Během nočních můr má melancholický a posmutnělý styl, nicméně během pasáží ze zoufalého přežívání v zasněženém domku zajede do mnohem temnějších a znepokojivějších motivů, které nejsou pro pohádky pro děti úplně obvyklé. Při psaní tohoto článku pozdě večer mi ona hudba hrála v hlavě, přičemž se přiznám, že jsem se párkrát podíval na otevřené dveře obýváků, abych se ujistil, že mě z nich nikdo nepozoruje. Možná je to i tím, že jsem se jako malý mohl lépe vcítit i do samotného Broučka, kterého trápily depresivní noční můry a špatné vypořádávání se situací, která dělá starosti i samotným rodičům, na které byl vždy spoleh, že vše vyřeší. Celkově má tak epizoda velice pochmurný a hrůzný nádech, který se mi navždy vpálil do mozku. Paradoxně to je ale i jedna z mých nejoblíbenějších epizod. I přestože mě dodnes děsí víc než většina dnešních hororů.

Holt nějaká hrůza z určitých věcí v dětství občas přetrvá.