Recenze: Watchmen - seriálová událost roku, nebo jen nafouknutá komiksová bublina?
Seriáloví Watchmen nejsou novou adaptací proslulého Mooreova komplexního epického komiksového románu, jak by se mohlo z jeho (totožného) názvu zdát (jde tedy dějově o něco téměř zcela jiného, než byl velkofilmZacka Snydera). Spíše jsou něčím na způsob pokračování, volného (ale přitom velice důsledného a komplikovaného) navázání na původní příběh, jenž se odehrával v 80. letech, v nichž i vyšel. Tento sequel (dá-li se to tak nazvat) se odehrává v naší současnosti, ovšem opět silně alternativní, stejně jako v případě originálu.
Trailer:
Poznat to jde hned z první epizody na několika věcech. Např. prezidentem USA není Donald Trump, ale jistý slavný a oblíbený herec a režisér. Policisté (viz hlavní hrdinka Angela v podání Reginy King) nenosí uniformy, ale záměrně se (po vzoru superhrdinů) různě maskují, aby tak chránili svou identitu před zločinci. Ovšem masky zde nenosí jen představitelé zákona, ale i jistá teroristická skupina, jíž jde policie po krku. Její stoupenci nosí všichni totožnou masku, čímž dávají najevo příslušnost k danému hnutí. Prakticky se jedná o rasistické (protičernošské) radikály, v podstatě takový novodobý Ku-klax-klan. Akorát nenosí bílé kápě, ale masku Roarschacha, jednoho ze Strážců a hlavních postav Mooreova díla.
Výše uvedené je pouze letmý popis začátku této minisérie, která své hlavní trumfy naplno začne předvádět až ve své druhé polovině. V té první se prakticky jen rozjíždí, představuje postavy, zápletky, témata a různé další aspekty svého bohatého fikčního světa.
V seriálu se objeví i některé z původních komiksových postav, byť část z nich až později, popřípadě až později dostanou možnost výrazněji zasáhnout do děje. To se týká hlavně nejmocnějšího ze Strážců (viz fenomenální osmá epizoda) a postavy Jeremyho Ironse, jejíž dějová linka prvních pár epizod působí dosti bizarně a zdánlivě jaksi navíc, ovšem pak se její smysl jasně a logicky vyjeví. A to kupodivu platí pro snad všechny hlavní i vedlejší zápletky, které se v seriálu rozvíjí.
Slovo "kupodivu" zmiňuji především proto, že za seriálem jako showrunner (hlavní tvůrce) stojí scenárista Damon Lindelof (seriály Ztraceni a Pozůstalí, Prometheus), člověk, jenž byl doposud známý jako mistr v nastolování lákavých záhad a otázek, a jako ještě větší "mistr" v tom na dané otázky neodpovídat, popřípadě na ně odpovídat dosti nevyhovujícími způsoby. Ve Watchmen ale jakoby se ze svých dřívějších chyb a neduhů zásadně poučil a divákům tak přinesl až překvapivě chytrý, promyšlený, nápaditý, aktuální a hlavně konzistentní komiksový opus, který sice určitě nesedne kvůli své osobitosti (a složitosti) každému, některé kvality se mu ale upřít prostě nedají. A rozhodně teď nemám na mysli pouze velmi profesionální audiovizuální stránku (např. hudbu mají na svědomí oscaroví Trent Reznor a Atticus Ross).
Stejně jako jeho starší grafický bratříček i seriál se zaměřuje na několik (ne zrovna jednoduchých) témat. Těmi zřejmě nejaktuálnějšími a nejkontroverznějšími jsou rasismus v USA a současné kulturní války obecně (spory liberálů s konzervativci apod.). Takže nejen, že zde hlavní hrdinové bojují proti rasismu, ale i seriál sám vyznívá silně antirasisticky (viz černobílá šestá epizoda). Ale naštěstí to není podané banálně a konvenčně, jak by se možná mohl někdo (oprávněně) obávat. Asi nejlépe to ilustruje velké finále, které symbolický políček uštědří jak zmíněným rasistům, tak i příliš horlivým a především sebestředným bojovníkům za (za každou cenu) nový a lepší svět...
Zda jsou seriáloví Watchmen dokonalým dílem, či ne, se patrně naplno ukáže až tehdy, když si člověk pořádně přečte Mooreovo veledílo a hned poté se znovu podívá na Lindelofův devítidílný počin. Jedině tak bude asi možné si všimnout všech potenciálních souvislostí, odkazů, narážek, celkové návaznosti apod. Prostě se ujistit, zda někde něco přeci jen trochu "neskřípe". Ale i kdyby nakonec ano, stejně jsem přesvědčen, že Watchmen od HBO jsou skutečnou (nejen) televizní událostí, která si zaslouží velkou pozornost a určitě i nejedno ocenění.