Recenze: Pilot seriálu Watchmen. Čekají nás podivné a záhadné věci?
Watchmen(Strážci)Alana Moorea patří k nejoslavovanějším komiksovým románům, co kdy vznikly. O jejich zfilmování se v minulosti pokoušelo několik renomovaných filmařů - Terry Gilliam, Paul Greengrass či Wolfgang Peterson. Nakonec to vyšlo roku 2009 Zacku Snyderovi (Úsvit mrtvých, Muž z oceli), jenž měl přitom v té době za sebou jen dva celovečerní filmy (a z toho jen jeden komiksový). Jeho adaptace byla vizuálně vytříbená (přesně, jak se od něj čekalo), vypravěčsky ne úplně jednoduchá (film je plný flashbacků, různých odboček, podtextů a rozhodně nestojí na akci), ale hlavně velmi věrná (pro někoho až příliš) kultovní předloze. Nyní přichází HBO v čele s Damonem Lindelofem (Ztraceni, Prometheus, Pozůstalí) jakožto hlavním showrunnerem se svou osobitou seriálovou vizí.
Předně je však třeba upřesnit, že seriáloví Watchmen nejsou další adaptací komiksu, ale spíše jeho volným pokračováním, které se odehrává v současné alternativní realitě, čili několik desítek let po událostech popsaných v komiksu, potažmo v Snyderově filmu. O původních hlavních postavách (Dr. Manhattan, Rorschach, Ozymandias) zatím padlo maximálně pár zmínek či náznaků, které se (snad) více rozvedou v dalších dílech. Zatím není vůbec jasné, které z přeživších charakterů by se mohly v seriálu objevit. Výjimkou je Adrian Veidt/Ozymandias, jehož (asi) hraje Jeremy Irons, zatím největší obsazená herecká hvězda, jenž se v první epizodě na pár minut objeví.
Ohledně hlavní zápletky jde zatím seriál vlastní, poměrně zvláštní cestou. Ústřední téma je až podezřele jednoznačné - boj proti rasismu. Sledujeme zde policejní jednotku, jejíž (maskování!) členové se snaží dopadnout zastánce jakéhosi rasistického teroristikého hnutí, připomínající Ku-Klux-Klan, jež jako svůj symbol používá Rorschachovu masku (zatím ale nevíme proč).
To je k ději víceméně vše. Tedy pokud pomineme, že zde dojde i k pár opravdu zvláštním scénám. Především z nebe padající malé olihně jsou opravdu velké WTF (určitě nebudu sám, kdo si přitom vzpomněl na konec Magnolie), k němuž se ale tvůrci nepochybně ještě vrátí. Navíc asi nikoho nemůže překvapit, že seriál, za nímž stojí Damon Lindelof, bude obsahovat podivné a záhadné věci. Doufat musíme pouze v to, že nás jimi úplně nezahltí a že se dočkáme nějakého uspokojivého vysvětlení alespoň v případě těch skutečně významných.
Jinak ale zatím není moc co vytýkat. Pilotní díl má nečekaně svižné tempo, kvalitní vizuální stránku (která se ale naštěstí nijak nepokouší napodobit Snyderův specifický rukopis), výbornou rytmickou elektronickou hudbu oscarového dua Trent Reznor/Atticus Ross a solidní (pochopitelně nepřístupnou) akci (dojde i na střelbu z obřího kulometu!). Ovšem nejatraktivnější je samozřejmě právě onen zajímavý svět, jehož postupné poznávání v následujících epizodách určitě bude stát za to. Ostatně už jen zjištění, kdo se v něm stal americkým prezidentem po Richardu Nixonovi, leckomu nepochybně vykouzlí úsměv na tváři.