Recenze: Seriál Twin Peaks – co všechno jste chtěli vědět o pravé podstatě zla

David Lynch vkročil do televizního světa, jehož seriálová forma se stává nezpochybnitelným fenoménem doby, jako vypravěč, kterého si prostě nespletete, a co je důležitější, stojí za to ho sledovat a naslouchat mu. Své vizi o střetu dobra se zlem dokázal opět vtisknout originální kontury, a to ve formě, jaká je pro většinu velkých broadcasterů nepředstavitelná.

Je pravdou, že Twin Peaks zrovna není seriál pro moji matku, která se rozplývá nad Kapitánem Exnerem. Diváků, kteří jsou schopni sledovat Lynchovy často minimalistické a zdánlivě nekonečné pasáže, surrealistické formy sdělení a zašifrované peripetie skutečně není mnoho. A není každému po chuti, když tvůrce sfoukne, jak domeček z karet, divákovu úpornou snahu vměstnat se s vyprávěným příběhem do podvědomě nalinkovaných schémat. Navíc Lynchovy působivé vhledy do podob neuchopitelného zla či mystiky, u toho každý blahem nepřede.

Lynch s kolegou Markem Frostem jsou mimořádně subversivní a neodhadnutelní vypravěči. Úplně chápu, proč až úzkostlivě dbali na to, aby před natáčením i během něho neunikly žádné informace o ději. Nevědomost diváka, který se ocitne uprostřed snu (spíš noční můry), je pro tvůrce základní stavbou atmosféry, spojnicí mezi sdělením a jeho intepretací. Podbízet se divákovi s jednoduchým řešením, co bude v ději následovat, je pro tvůrce tohoto druhu zničující a nepřijatelné.

Ve výkladové rovině je dobré přistupovat k Lynchově seriálu jako ke snu. Víme, co se v něm odehrává, víme, že obsahuje jakési sdělení ze sféry nevědomí, můžeme si s jeho intepretací pohrávat, vytvářet v mozku všeobecně zažitá spojení, i spojení, o jakých nemá nikdo ani ponětí, ale málokdy se dobereme logické dedukce osvětlující principy a významy právě prožitého.

Oceňuji, že finále třetí sezóny Twin Peaks nesouznívá s výkladem finále Tajné historie Twin Peaks (nakladatelství JOTA), nedávno i u nás vydané knihy, kde nám Mark Frost nabízí rekapitulaci záhadných událostí, jež byly spojeny s tajnými vládními programy, násilnými úmrtími a zmizeními v městečku Twin Peaks a anomáliemi, jež se objevily v jeho nedalekém okolí. Zatímco Frost nám v pečlivě připravené non-fiction formě nabízí pop-kulturní rozuzlení, kde je strůjcem zla podivná mimozemská entita, televizní finále na to jde sofistikovaněji.

V průběhu seriálu nám určité náznaky indikují, že temnota a zlo spojené s Twin Peaks pochází z vojenských pokusů s atomovými zbraněmi – například šéf FBI Gordon Cole (David Lynch) má na stěně kanceláře fotografii výbuchu atomové bomby. Dozvídáme se, že několikrát zmiňované jméno Judy, známé z dnes už kultovní scény agenta FBI Phillipa Jeffriese (David Bowie) z prequelu seriálu - filmu Twin Peaks: Ohni se mnou pojď (1992), je identita propojující mnohé motivy a také ztělesňující jádro všeho zla. Agent Cooper nás opouští na konci druhé série nikoli jako vítěz, ale jako poražený. Vstoupilo do něho zlo v podobě démonického Boba, schopného parazitovat a manipulovat jinými.

Třetí série nicméně postupně odhaluje, že Cooper nebyl tak snadným oříškem. Tajemný Bílý a Černý vigvam – tedy jakýsi zásvětní prostor s proslulými rudými závěsy opouští Cooper ve zdvojené identitě. Vnější svět – představovaný především kolegy z FBI - se snaží agenta Coopera najít, stejně jako MIKE (Al Strobel), jednoruký muž známý i z předchozích sérií. Jeho duše sice obývá zmíněný vigvam, ale má v něm v podstatě pozitivní roli – chce zneškodnit démonickou identitu Coopera a současně vrátit tu původní pozitivní zpět do reality. V této dějové rovině, která vůbec není jednoduchá a rozhodně není v mnoha ohledech tím, čím se zdá být, je vyprávěna většina příběhu třetí série s mnoha nejednoznačnými peripetiemi komplikujícími už tak dost komplikovanou situaci.

V samotném finále nám David Lynch nabídne ještě cosi jako symbolický bonus, kterým je na základě dešifrovaných vzkazů Cooperův pokus zvrátit minulost. Je to minulost nebo budoucnost? – tato otázka se ostatně objevuje opakovaně a Cooper se nesnaží zvrátit minulost svou, ale -  považte - Laury Palmerové. Jakoby tento akt, jež zabrání její tragické a předčasné smrti, měl být výsledkem finální destrukce Judy. Víme, že Laura na konci druhé série Cooperovi v červené místnosti zašeptala, že se za 25 let znovu uvidí. Lynch tohoto tajemného vzkazu využil pro novou sérii, aby Lauru Palmerovou skutečně přivedl k životu, ale – pokud si to správně interpretuji – její identita se nachází v jakési paralelní časové linii, kde má jiné jméno a v domě Palmerových žijí jiní lidé. Temná entita jménem Judy zkrátka není žádné ořezávátko.

A tvůrci tak jasně říkají, že koncem seriálu rozhodně nekončí střet vnějšího s vnitřním a dobrého se zlým. Zda jde o cliffhanger k tomu, aby se mohlo natočit případné další pokračování nebo zkrátka otevřený konec odpovídající celkové poetice seriálu (anebo obojí) zůstává otázkou. Mně osobně by se jako finální tvar líbil celovečerní film. David Lynch ovšem není z těch, co by si nechali napovídat. Díky bohu.