Vladimír Michálek: „Jednotícím tématem všech mých filmů je láska.“

Já bych vám nejdřív řekl, jaký mám z filmu pocit. Trochu jsem se bál té propagace, všude byla prezentována Eva Herzigová. Já jsem si ale ve filmu našel to téma mužů-otců. Dotkl se mě příběh Matěje Hádka, který hraje policistu, syn se mu stěhuje za oceán. Knihu Báry Nesvadbové jsem nečetl. Byla toto linka, kterou jste do filmu se scenáristou vnesl, nebo už téma bylo akcentované v předloze?
Ne, to v knize vůbec není. Je to úplně nová postava, stmelující prvek filmu. Matěj Hádek totiž jede v přítomnosti. On je kostra.

Vy jste se už v minulosti hodně inspiroval knižními předlohami. Jak se k vám ta témata dostávají? Co jste sledoval adaptací Pohádkáře?
Já mám všechny filmy o lásce. To je jednotící téma všech mých filmů. Láska má různé podoby a podobenství. Je to nekonečná záležitost. Ale já vám neřeknu, proč si ty věci vybírám, protože to nevím. Jsou to intuitivní záležitosti. Musí to být výzva, něco, co nevím, jak dopředu dopadne. Musím být nepopsaný, aby to nebyla rutina. Každý film je nanovo.

Sehnat peníze na film, kterým je Pohádkář, bude poměrně složité. Proto by mě zajímalo, jak nahlížíte na mediální kampaň? Je to hodně cílené na magazíny pro ženy…
Udělat film je 50 procent. Dostat ho mezi lidi, to je druhá polovina.

Mě zajímá, jestli se to tak, jak je to propagované, dostane k divákovi, kterého byste chtěl oslovit?
To se uvidí. Film buď přežije, nebo nepřežije.

Já byl totiž docela příjemně překvapený. Z plakátů mi to přišlo jako romance pro 35 leté ženy…
Nevím. Do toho vůbec nezasahuji. Nejsem obchodník. Ale není to tak, že bych byl někomu za cokoli vděčný. Jde o profesionální spolupráci. Hodně jsem se podílel na tvorbě scénáře a jsem rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. To je moje práce.

Už několik let se mluví o tom, že v české tvorbě chybějí dobří scenáristé. Co si o tom myslíte?
Já nevím, jestli tady jsou nebo nejsou. Faktem je, že čtu hodně scénářů a nestojí za nic. Ale v případě scenáristů nejde o techniku, což je takové prazvláštní. Scenáristika je drahá hračka a ten tlak na vyrábění spotřebního zboží je dost veliký. Uhájit si nějakou myšlenku dá hodně práce a málokdo na to má nervy. To nejde dělat tak, že scenárista učí na střední škole a přitom si píše. Nebo má pocit, že je scenárista, tak musí psát do novin nebo sitcom. A nic proti sitcomu, ale i ty jsou špatně psané. Všechno to spolu nějak souvisí. Všechno je to moc mladý.

Když jste zmínil ten sitcom. Režisér Jan Hřebejk nedávno uvedl pro HBO seriál Až po uši. Máte podobnou ambici nebo nutkání? Zaměřit se na jiné médium než na film pro kina?
No jasně. Mně to je úplně jedno, jaké dělám médium. Možná budu nějakou minisérii dělat. Shodou okolností pro HBO.

Vy jste si od začátku 90. let vyzkoušel plno různých žánrů, experimentoval jste s médiem, jako jeden z prvních jste točil na digitální kameru. Jaký je český film v roce 2014? Snímků vzniká celá řada, kvalita je různá…
Abych řekl pravdu, já to sleduji až před koncem roku, když se rozhodnu hlasovat pro České lvy. Vidím filmy všechny. Je to tak, že moc jich za nějaký komentář nestojí. Ale nějaký se přeci najde, což je dobré. Jak se to médium zdigitalizovalo, což je dobře, tak se může vyprofilovat spousta lidí. To je jako když lidi hrají na kytaru… Kytaru si taky může koupit každý, ale Radim Hladík je jenom jeden. To je fér. Jinak je to ohledně filmu takový složitý komplex, který souvisí s politikou, s mediálními radami, cenzurou, autocenzurou. Lidé jsou hodně zblblí. Je to spíš legrační. Začíná to prezidentem a končí to mediálními radami. Mezi tím se potácejí umělci. Dokud si stát neuvědomí, že školství a kultura je nejpodstatnější pro vývoj země, tak nemá význam se o tom bavit. Speciálně v malé zemi.

Zaujal vás nějaký snímek od vašich kolegů?
V hlavě mi utkvěl jeden silný zážitek. Jde o slovenský film, ale z loňského roku. Můj pes Killer od Miry Fornay. Ten je dobrej.

Čtete hodně knížky? Natočil jste poměrně dost adaptací…
Ano, čtu. Ale ne kvůli filmové inspiraci. Já čtu hodně věcí. Zajímám se třeba o psychopatologii. Ale to by bylo na jiný rozhovor.