Jan Svěrák: „Už se těším, až ten blázinec skončí a budu mít čas vymýšlet něco nového.“

Tři bratři jsou spojením známých písniček s nejoblíbenějšími pohádkami - Šípkovou Růženkou, O dvanácti měsíčkách a Karkulkou. Nakolik jste museli písně upravit, aby odpovídaly příběhu?
Tu a tam se změnilo slovo jako “to se tak někdy princům stane” na “klukům stane”, protože naši tři bratři jsou obyčejní chasníci ze statku a žádní princové. V Šípkové Růžence se měnil text kolem píchnutí do prstu, protože jsme chtěli vyřadit ze hry kolovrátek a vřeteno a nechat to všechno na růžích, které pak zámek obrůstají. Táta měl tyhle změny hotové za týden. Zato úpravy hudby trvaly Michalu Novinskému více jak rok. Musel původní Uhlířovy melodie upravit pro velký orchestr, ale také zdramatizovat, aby odpovídaly emocím v průběhu jednotlivých scén.

Do hlavních rolí jste obsadili dvě nejpopulárnější zpěvácká a herecká jména – Tomáše Kluse a Vojtěcha Dyka. Předpokládám ale, že vybrat třetího bratra vám dalo nejvíce zabrat. Čím si vás Zdeněk Piškula nakonec získal?
Typově i věkem byl ideální, ale když přišel na konkurz a měl zazpívat píseň z filmu, kde jsou těžké nástupy i měnící se rytmus, pohořel. Už jsem se s ním rozloučil, ale on se vrátil a požádal, jestli by nemohl přijít druhý den, že neměl čas se pořádně připravit. To odhodlání jsem musel ocenit. Když druhý den opravdu dorazil a zazpíval, smekl jsem klobouk. A dobře, že se vrátil, protože bychom těžko hledali lepšího.

Když tvoříte pohádku, necháváte příběh průběžně prezentovat dětem, abyste si ověřili, že se jim skutečně bude líbit?
Zkoušel jsem to u Kukyho, abych zjistil, kde se děti nudí a je tedy potřeba krátit. Dal jsem před ně misku sušenek a zapisoval si, kdy se začnou krmit. Ale ono to moc dobře nejde. Dokud totiž film není úplně hotový včetně zvuku a všech triků, není jednoduché ho sledovat. A když už hotový je, nedá se v něm zase moc snadno střihat. Takže spoléhám na dítě ve mně, že mi snad naznačí, kdy by se nudilo.

Na hudbě pracovali dva muži z rozdílné generace – Jaroslav Uhlíř a Michal Novinski. Jak se snášeli?
Já bych nenašel odvahu Jardovi navrhnout, aby se někdo cizí vrtal v jeho díle. Ale viděl jsem na premiéře Kukyho, jak se mu líbila hudba a jak chválil Michala Novinského za to, že si dělá se symfoňákem, co chce. Tak jsem to zkusil a ukázalo se, že se ti dva nejenom ctí a mají rádi, ale že mají oba dva vzácnou schopnost upozadit své ego, pokud to poslouží společnému dílu.

Pohádky jsou většinou bohaté na kostýmy. Dali jste si na nich nějak zvlášť záležet?
No jéje. K pohádce patří výpravnost jak v dekoracích, rekvizitách, tak i v kostýmech. To se nedá ošidit. Tedy dá, ale kamera to odhalí. Na kostýmech si návrhářka Simona Rybáková dala opravdu záležet. Navrhla jich kolem čtyřiceti pro všechny větší role a ty ostatní pečlivě vybrala a poskládala z barrandovského Fundusu. A některé se na plátně jen mihnou. Třeba královské boty Davida Matáska uvidíte pořádně až na výstavě kostýmů a rekvizit z našeho filmu na Barrandově. Jsou to ručně dělané šněrovací kožené holínky, do kterých Davida musely obouvat dvě kostymérky tři čtvrtě hodiny.

byla tato spolupráce?
Dánové s námi spolupracují již od dob Tmavomodrého světa. Pomáhají mi pravidelně dofinancovat výrobu českých filmů. Abychom aspoň část peněz utratili u nich, dělali jsme v Kodani závěrečný mix filmu. Strávili jsme tam s Michalem Novinským tři týdny. Jezdili příměstským vlakem do studia a užívali si dánskou kreativitu. Jsou fakt dobří.

Už máte rozpracovaný nějaký další projekt, nebo momentálně plánujete odpočívat a užívat si předpokládaný úspěch Tří bratrů?
Už se těším jako malý, až ten blázinec skončí a budu mít čas začít vymýšlet něco nového. Odpočívat nicneděláním vydržím tak týden v roce, pak už se ošívám.

Váš tatínek se nedávno nechal slyšet, že by si přál, abyste zfilmoval jeho poslední knihu „Po strništi bos“. Máte to v plánu?
Ano, je to krásná knížka. A bavilo by mne točit zase s dětskými herci. Ale je to náladou laskavého retra podobné té pohádce, co jsme právě dodělali. Takže bych si před tím rád natočil pro osvěžení nějaký jiný žánr.