Recenze: Tři bratři jsou nejlepší českou filmovou pohádkou za mnoho posledních let. Více se zpívá, než mluví.

Mám velice rád pohádku Roba Reinera Princezna nevěsta (viz moje retro recenze). A už mnoho let přemýšlím: Princezna nevěsta neměla bůhvíjak velký rozpočet a je roztomilá právě díky tomu, že vypadá lacině a televizně - protože je tak chytře napsaná a natočená. Nemůže se najít chytrý český filmař, který by podobným způsobem natočil festovní českou pohádku, zábavnou pro děti i dospělé?

A ten filmař, respektive filmaři, se konečně našli! V následujícím textu se na Princeznu budu několikráte odvolávat a docela by mě zajímalo, jestli ji Svěráci viděli.

Jan Svěrák podle scénáře Zdeňka Svěráka natočil film, který nemá bůhvíjak megalomanský rozpočet (tedy, má slušný rozpočet, ale nikoliv takový rozpočet, který by potřebovala standardní trojpohádka s tunou statistů a kulis), ale dokáže s ním udělat doslova zázraky (například nasimulovat CGI triky jen pomocí střihu a chytré kamery), případně z nedostatku financí dokonce udělat plus.

Příkladem budiž třeba vlk z Karkulky, který není CGI, nýbrž vypadá dost podobně jako R.O.U.S. v Princezně nevěstě. Tudíž je ve většině scén komický, což tvůrci dobře vědí a dělají z toho humor. Pokud v některých scénách nemá být komický, kamera zabírá pouze detail jeho strašidelných očí.

Nebo mluvící zvířátka v lese: Tvůrci se vykašlali na nějaké CGI animace jejich tlamiček a prostě k jejich záběrům jen nahráli legrační voiceovery legračních herců - například Pavla Lišky, který překvapivě nemluví lišku, nýbrž holuba.

Ale teď konečně něco o těch pohádkách: Pochopitelně naprostá většina diváků ony tři pohádky už zná, tudíž film není postaven na tom, že jsme napjati, zda se kluk s mečem proseká skrz trní, nebo zda Karkulka přežije ve zvířecích vnitřnostech. Jeho zajímavost tkví v tom, že sledujeme, jak jsou tyto známé pohádky permutovány a upraveny, aby byly legrační, roztomilé (vlk neumře!) a aby bylo možno je navléct na příběh tří bratrů.

Tudíž první bratr proseká trní, druhý se stane myslivcem a rozpáře vlka (který je přežraný a nehybně leží), a třetí... Třetí jen má vytrvalost, spočívající v tom, že se tři dny po sobě zastaví ve stejném stavení a třikrát se zeptá, jestli je tam Maruška. Jak vidíte, druhý a především třetí bratr neudělají nic zásadně hrdinského. Přesto zápletka nepůsobí úplně debilně, protože svými činy všichni tři bratři překonají své charakteristické nešvary (které byly původním důvodem, proč je tatík [Oldřich Kaiser] vyhnal do světa).

Ve filmu přitom jsou místa, která působí trochu debilně, ale vždy je to vzápětí obráceno v záměrně vtipnou pointu, často za pomoci vypravěče / ilustrátora Zdeňka Svěráka, který nám ty pohádky vypráví, komentuje, omlouvá se za jejich nezajímavost a dokonce vede dialogy s obecenstvem - což je opět stejná metoda, jako předvádí Peter Falk v Princezně nevěstě!

Při prvních ukázkách z filmu mi trochu vadili tři hlavní představatelé, kteří mi připadali až moc teen-idolově sladcí, ale v rámci roztomile naivní stylizace filmu je to OK (ostatně, viz také Cary Elwes v Princezně nevěstě). Obsazení je byzchybné a starší generace diváků ocení všemožná camea lidí, na které jsme koukali v pohádkách před 30-40 lety.

Absolutně největší devizou filmu je ale humor. Humor, který je chytrý, originální, současný, neinfantilní a zdaleka nejen verbální. Správná intonace hlášek. Správně vyjevený kukuč. Správný naivní úsměv. Nejsou k tomu potřeba digitální triky a velkolepá výprava. Při některých scénách jsem se smál, nebo aspoň usmíval prakticky non-stop (scéna s panem Červeným, otcem Karkulky). Proč to Svěrákům jde a 95 procentům ostatních českých scenáristů a režisérů nikoliv???

Jedinou podstatnější vadou na kráse pro mě byly písničky. Je jich hodně (více se zpívá, než mluví) a nejsou původní - vznikly už pro starší televizní cyklus samostatných pohádek. Nutnost odzpívat celé tyto písničky občas film brzdí a všechno mnohem lépe odsýpá, když se nezpívá a přijdou ke slovu vtipné původní dialogy.

Tím nechci říct, že by písničkové texty nebyly vtipné! Ale jsou to často spíš říkanky, které se nedají pořádně zpívat (protože obsahují příliš málo dlouhých slabik), takže je herci spíš recitují do hudby. A protože jsou písničky pomalé - zřejmě aby se je snadno naučily i malé dětičky - ve druhé polovině filmu jsem si chvílemi říkal "ať už ten verš znovu neopakují", případně dokonce "ať už přestanou zpívat a přijde zase řádná sranda".

Je to možná problém toho, že více než hodina Uhlíře je prostě na jedno posezení trochu moc.

Nicméně...

Tři bratři jsou zdaleka nejlepší česká filmová pohádka za mnoho posledních let, ne-li od revoluce (nejsem si stoprocentně jistý, jestli jsem na nějaký 20 let starý klenot nezapomněl). A možná poprvé je mi líto, že nemám děti, protože bych s nimi chtěl chodit do kina na tohle - brát na to dospělé ženy působí přeci jen trochu divně.

Hodnocení: 90%