Bomby, šnorchly, neopreny. Zdeněk Troška promluvil o natáčení komedie Babovřesky 3.

Dneska natáčíme podklady pod trikovou scénu, kdy babky z Bavovřesk jdou jako potapěčky po dně mořském.

Tato podmořská scéna je závěr celého filmu. První, druhý a třetí díl na sebe navazují, jedná se tedy o jeden film, rozdělený do tří dílů v časovém rozmezí asi čtrnácti dnů. My už máme všechno natočené a teď tady dotáčíme úplně poslední záběr, jak ty dámy jdou po mořském dně.

Pochopitelně, mám připravených několik námětů. Dneska to záleží na tom, kdo si co objedná. Jaká televize či společnost, jaký bohatý pán či paní přijdou a řeknou: "Pane Troška, já bych chtěl(a), abychom natočili komedii, pohádku, horor, historický film..." Musíte mít připravené určité náměty, já mám třeba sedm pohádkových námětů, které můžu nabídnout. Čekám, co bude, jak bude. Je to o penězích.

Ve hře je Čachtická paní podle románu pana Nižnánskyho a pohádka. Ale co bude dřív, jak to bude...

Víte co, je to strašně nevyzpytatelné. Když točíte film v létě, neodhadnete, jaká bude nálada, finanční síla obyvatelstva za půl, za tři čtvrtě roku. Navíc třeba Babovřesky, když šly do kina, jestli si vzpomínáte, tak zima byla až do 20. dubna. Všude sníh, zima, lidé nemohli nic. Takže chodili do kina a nemohli dělat žádné jiné aktivity. Letos je jaro už od konce ledna, takže lidé byli venku na hřištích, na procházkách, na chatách, do kina se moc nechodilo. Když se podíváte na celkovou návštěvnost všech filmů, tak je to v porovnání s loňským rokem opravdu markantní. Nicméně mám radost, že i teď po pololetí jsou Babovřesky 2 první v návštěvnosti českých filmů. Co jsem dostal materiály za letošní první čtvrtletí, tak nás předběhl jen Vlk z Wall Street. Ale ten šel do kin druhý týden v lednu, my jsme šli až jedenáctý týden. Mám z toho velikánskou radost, protože lidé, kteří ten film viděli, byli nadšení a mnozí mi řekli, že se jim to líbilo ještě víc než první díl.

Bohužel, kdyby se stát věnoval víc financování filmu a nedělaly se tam hry "já na bráchu, brácha na mě"...

Ano, protože rozumíte, z toho mýho filmu, z těch vstupenek se odevzdává poplatek do fondu, z kterého jsou financovány ty další filmy. Já nevidím důvod, proč bych měl financovat nějaký experimentální filmy nebo umělecký filmy, na který do biografu nikdo nepřijde. Tak jestliže rozděluju "filmu" a "filmu", ať ty peníze dostane dráma, experiment, pohádka i komedie stejným dílem. Proč má pan producent X a Y brát velký miliony a druhý ne?

To nejde jinak udělat. Dřív byli šťastní, že se tam ten produkt objevil. Dneska už ti lidé, kteří do toho dávají peníze, chtějí, aby se o tom mluvilo, aby to tam hrálo, dokonce chtějí, aby tam hráli i oni, aby tam hrála jejich dcera, maminka, babička, milenka, já nevim co všechno, jejich auto. Je to v podstatě takový to nutný zlo. Pochopitelně, mě to taky nebaví, jsem proti tomu. Ale kde seženete peníze? A tady jsou. Takže na to přistoupíte, dáte tam ten který výrobek, aby tam zahrál, a máte peníze alespoň tady od těch lidí, za tu úlitbu, že ukážete jejich výrobek. Od státu nedostanu nic.