„Chtěl jsem být dalším Jackiem Chanem,“ říká režisér druhého Vyproštění Sam Hargrave

Původně se mělo natáčet v Austrálii, ale koronavirus nám zabouchl dveře před nosem. Popravdě to však filmu hodně prospělo, protože jeho podstatná část se odehrává v Gruzii. S trochou hollywoodského čarování by ji šlo vytvořit i na druhé straně světa, ale určitý typ autenticity by byl ztracený. Takhle když jde Chrisovi během bitky kouř od pusy, nemuseli jsme mu ho tam přidělávat dodatečně pomocí počítačových triků. V prvním dílu jsme byli v Indii a v Thajsku a publikum mohlo cítit vedro, jímž jsme si prošli. Nyní jsme dosáhli opačného extrému, čistě protože jsme neměli na výběr.

Ano. Tedy částečně. Kus děje včetně nejnáročnější akční scény se měl odehrávat v Austrálii, až pak by se hrdinové dostali do Gruzie. Takhle jsme zkrátka větší porci stopáže přidělili Evropě a část odehrávající se v australském velkoměstě nahradil výlet do Vídně.

Praha je úžasná! S prací ve východní Evropě mám dobrou zkušenost z pozice koordinátora kaskadérských kousků, ale sem jsem se dostal poprvé a příjemně mě to překvapilo. A nejde jen o perfektní práci českého týmu, ale i o jeho schopnost rychle se sžít se zahraničním štábem. Na přípravu jsme totiž měli moc málo času. Dvanáct týdnů na zabydlení a přípravu produkce obrovského akčního filmu. Vyžadovalo to hodně přesčasů a dvojitých směn, ale výsledkem byl jeden z nejlépe fungujících týmů, jaké jsem viděl. Stálo to hodně úsilí, ale vyplatilo se.

Mohl bych o ní napsat knihu! Plánování nám zabralo pět měsíců a natáčení devětadvacet dní. Byla naší prioritou a hned, když jsme přistáli v Praze, jsme se vypravili na lokace, kde jsme ji chtěli točit. Z velké části už byla připravená, ale samozřejmě se musela značně přizpůsobit místním specifikám.

Sešli se kaskadéři a odborníci na filmové souboje a vymýšleli jednotlivé prvky. Prozatím mimo kontext toho, v jakém pořadí a smyslu budou použité. Pak se přidali herci a začali trénovat. Mezitím jsme s kameramanem dávali dohromady konkrétní podobu scény a její řád. No a nakonec se to všechno mohlo natočit.

Mimochodem mimo chronologii, což je u scény prezentované jako jeden záběr samozřejmě značná výzva. Je přece nutné zařídit, aby vše do sebe perfektně zaklaplo. Museli jsme však začít tím nejtěžším, tedy scénou s vrtulníkem, která vyžadovala nejvíc přípravy a organizace. Bylo praktické, abychom ji měli za sebou jako první a pak se už přesunuli k jednodušším prvkům.

Jednalo se o velký okamžik. A šlo o skutečný kaskadérský kousek, žádný digitální trik! Samozřejmě jsme o tom s Chrisem hodně mluvili a byla na něm znát určitá nervozita. Ani ne tak z toho, že by někdo mohl něco pokazit, Chris má plnou důvěru v celý kaskadérský a technický tým. Když však děláte něco, co zatím neudělal nikdo před vámi, před očima vám vyvstávají všechny varianty. Herec má pak trému i z toho, aby nějakým nevhodným pohybem nezkazil usilovnou práci desítek lidí. Chris se však zúčastnil mnoha nácviků a dopředu znal každý zlomek vteřiny. Věděl také, že jsme použili všechna myslitelná bezpečnostní opatření. A je to velký profesionál, takže se všemu postavil čelem a sehrál to na jedničku.

Já v tu chvíli pracoval s kamerou a byl jsem mnohem nervóznější. Když se něco pokazí při pěstním souboji, přinejhorším skončíte se zlomeným nosem. Tady jde hypoteticky o život, i když ta pravděpodobnost, že se něco tak tragického stane, je samozřejmě mizivá. Prožíval jsem tedy každý pohyb helikoptéry, jako bych ji sám pilotoval. A při tom jsem se musel starat, abych sám nespadl z vlaku a ještě udržel v záběru potřebné objekty, zatímco jsem mezi vším kličkoval. Když bylo hotovo, myslel jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi. Ale nestydím se za to, trocha strachu je v danou chvíli nutná. Když k takovéhle scéně přistupujete lehkomyslně, můžete snadno něco přehlédnout, a to si absolutně nemůžete dovolit.

Rozhodně jsem od začátku toužil po režijní pozici, a nejen po ní. Než jsem přišel do Hollywoodu, točil jsem v Severní Karolíně s kamarády krátké akční filmy, dokonce jsem se podílel na jednom celovečerním. Jen se na ně, probůh, nekoukejte! I když asi ani nemůžete, pochybuji, že by byly na internetu. I přes jejich začátečnický nádech nejvíc odrážejí moji touhu, tedy skládat filmy okolo promyšlených akčních scén, které sám odehraju. Vlastně jsem chtěl být Jackiem Chanem.

Když jsem však přešel do profesionálního prostředí, nemohl jsem hollywoodským producentům říct, že chci psát, hrát, režírovat a stříhat. To si můžete dovolit, až když jste velká hvězda. V profesionálním americkém filmu vám nikdo tolik prostoru nedá. Musíte se spolehnout na přidělené specialisty. Začal jsem tedy tím, co mě zajímalo nejvíc, a sice předváděním kaskadérských kousků. A u toho jsem myslel na to, že mým konečným cílem je přinejmenším filmová režie. Šlo to vážně krok za krokem. Kaskadér, pak koordinátor kaskadérů, pomocný režisér a nakonec režisér.

Pro mě je určitá úroveň realismu důležitá. Násilí není pěkná ani příjemná věc, má své následky. Podle některých lidí jsme nicméně u jedničky zašli přes čáru. Ne že bych to sám nutně považoval za chybu, ve dvojce jsme se však rozhodli vložit do soubojů trochu víc „krásy“. Tedy v tom smyslu, jak o ní mluvíme u asijských bojových filmů. Mou inspirací je samozřejmě hongkongská tradice, protože když máme na mysli krásu v násilí, právě tamní filmy přijdou na mysl jako první. Nejde o to zjemňovat důsledky a tvářit se, že rány nebolí, ale vizuálně nabídnout víc než jen brutalitu.

To by neměl být problém. Mně sice druhé Vyproštění sebralo dvě léta, Chrisova účast však skončila před nějakými osmi, devíti, možná i deseti měsíci, když dotočil své scény. Od té doby nevzal novou roli a dobíjel baterku, jak si ostatně zaslouží každý.

Chris je velký nadšenec a miluje svou práci, ale také potřebuje strávit nějaký čas s rodinou, válet se na pláži, surfovat v moři a vyjít si s přáteli. Na to teď měl nějaký čas a myslím, že jsem ho už během téhle premiérové tour slyšel zmiňovat, že se pomalu chystá vrátit se před kamery. Vše se bude odvíjet od přijetí dvojky. Pokud se bude líbit, jsme připravení. Já jako fanoušek Tylera Rakea uvidím jeho další dobrodružství rád.