Současný trend ekologicky zaměřených filmů? Upozorňovat na nedomyšlenost lidského jednání, říká dramaturgyně Ekofilmu Jitka Kotrlová
Letos se koná 47. ročník Ekofilmu, což je mimořádné číslo. Jak pevné místo má mezi ostatními filmovými festivaly?
„Ekofilm je mezi festivaly zaměřenými na environment a ekologická témata doopravdy jedním z nejstarších filmových festivalů na světě. V posledních deseti letech vznikla řada takto profilovaných festivalů, jiné festivaly zakládají sekce zaměřené na ekologii nebo se jí věnují v rámci souhrnného tématu během jednoho ročníku. Ekofilm je ale díky své tradici a jasné profilaci členem mezinárodní organizace Green Film Network, která sdružuje světově respektované environmentální festivaly s jasnou dramaturgickou misí. I proto má Ekofilm bezesporu své místo nejen mezi českými, ale i zahraničními festivaly.“
Jak složité je pořádat filmový festival s tematikou životního prostředí? Co děláte pro to, abyste přilákali návštěvníky?
„Pořádat úzce tematicky profilovaný festival o životním prostředí nepovažuji za složitou věc. Lidé se vždy zajímali a věřím, že se vždy zajímat budou o své okolí či prostředí, ve kterém žijí, a o aktivity, kterými jej zlepšují. V rámci finálního dramaturgického sestavení programu je pro nás především důležité nabídnout divákům rozmanitý program. Přesto nechceme vybočit z hranic konkrétního tématu. Filmy se hlásí z celého světa, hlavním dramaturgickým omezením nakonec bývá téma filmů. Někdy se se stejnou tematikou přihlásí více filmů najednou, často právě z jiných koutů světa. Při finální selekci filmů se pak snažíme sestavit program všech tří sekcí tak, aby se jednotlivá témata neopakovala, ale spíše doplňovala, a to napříč všemi třemi sekcemi. Může se tak stát, že se do soutěže nedostane kvalitní film na zajímavé téma, se kterým se ale přihlásilo dalších pět filmařů. Letos bylo takto dost obtížné vybrat ty nejzajímavější filmy o aktivitách lokálních kolektivů, které se postavily rozhodnutím vlád nebo nadnárodních společností. Zpětně pak musíme s ostatními dramaturgy festivalu přemýšlet o tom, zda již podobný film na Ekofilmu v minulosti nebyl, snažíme se také nevracet se dvakrát za sebou ke stejným kauzám.“
Jaká kritéria musí snímky splňovat, aby se na festival dostaly?
„Na Ekofilm se mohou hlásit filmy s environmentální či ekologickou tematikou s datem uvedení vždy dva roky dozadu. Letos se mohly hlásit filmy vyrobené v roce 2019, 2020, 2021. EKOFILM má tři hlavní soutěžní sekce – Krásy přírody určené celovečerním filmům z celého světa, Středoevropské filmy, sekce zaměřená na filmy tvůrců z našeho středoevropského regionu, a sekce Krátkých filmů. Filmy se mohou hlásit nejen dokumentární, ale i animované či hrané.“
Pozorujete nějaké trendy v subžánru ekologického filmu?
„Určitě dlouhodobějším trendem je fakt, že se ekologická témata stávají důležitým hybatelem našich životů, věnuje se jim proto mnohem více filmových tvůrců. S ohledem na to, jaké filmy se přihlašují na festival, je znát především úbytek filmů zaměřených pouze na rozmanitost flóry a fauny či exotické destinace. Režiséři reflektují, jakým způsobem ekologické změny mění život nejen zvířat, ale i lidí, sledují nespravedlnost a často i nedomyšlenost lidského jednání.“
Co byste z nadcházejícího ročníku festivalu Ekofilm vypíchla? Na co byste pozvala?
„Nechtěla bych upřednostňovat konkrétní soutěžní filmy, ale rozhodně si myslím, že si naši návštěvníci najdou téma, které je v programu osloví. Přijďte do kina, protože i přes doznívající pandemickou situaci chtějí filmaři o svých tématech mluvit a řada z nich proto na festival přijede osobně. Přijďte se tedy o tématu pobavit přímo s tvůrci soutěžních i nesoutěžních snímků.“
Sama jste filmová producentka, uvidíme nějaký váš další snímek v kinech? A o čem bude?
„V příštím roce by do kin měl vstoupit dokumentární film, který jsme s kolegyní Zuzanou Kučerovou koprodukovaly, jedná se o americko-dánsko-českou koprodukci o investigativní kauze kolem smrti slovenského novináře Jána Kuciaka. Film se nazývá The Killing of European Journalist a čeští diváci jej budou mít možnost vidět v kinech v první polovině příštího roku.
V současné době ale pracuji i na dalších snímcích, které půjdou do kin v příštích letech. Diváky Ekofilmu by mohly zajímat především dva z nich. S režisérkou Květou Chaloupkovou natáčíme film o českém ornitologovi Luboši Peškem, který se účastnil expedic po celém světě a mapoval ohrožené endemity od Sýrie a Maroka, přes Bhútán až po Etiopii. Svůj nenápadný boj o život svádí každý rok i naši ptačí společníci na českých zahradách, diváci se tak mohou těšit na neobvyklé příběhy druhů, které by mohly brzy zmizet z naší planety. Ale samozřejmě nemusí se tak stát, pokud budeme vůči jejich potřebám všímavější.
Druhým filmem, který připravujeme, je film o vodě a jejím úbytku, o proměně krajiny, kterou možná ani nereflektujeme, ale která se v dlouhodobém horizontu mění. Film natáčí režisér Tomáš Elšík, se kterým jsem již spolupracovala na filmu Central Bus Station. Dokument má zatím pracovní název Vědomí krajiny a i zde pracujeme s jiným druhem diváckého zážitku, protože proměna krajiny z perspektivy stromů či zvířat se odvíjí dle úplně jiných faktorů, než jaké jsou lidé schopní vnímat.“