„Olga miluje svoji rodinu. Zdá se to obyčejné, ale je to nejvíc,“ říká o své roli v Kukačkách Sabina Remundová

Jak jste se připravovala na svou roli?
Předně – když jsem si přečetla první dva díly, které mi poslali ke castingu, moc jsem si přála Olgu hrát. Velký úkol, příležitost. Téměř nikdy jsem nebyla obsazena na základě castingu. Herci je nemají rádi a pro určité povahy lidí jsou takové zkoušky traumatické a vůbec nevypovídají o schopnosti zhostit se role. Ale je to součást naší práce. Roli jsem dostala. Připravuji se dopředu, myslím, že velmi pečlivě, měla jsem propracovaný systém, jak se vyznat v dějových linkách. Vybrala jsem si nejtěžší obrazy ze scénáře a věnovala jim větší pozornost a přípravu, abych pak během natáčení nebyla svázaná neznalostí textu nebo jen nějakým obecným povědomím o situaci. Byla jsem ráda i za čtené zkoušky s autorem a režisérem. Bisi Arichtev má milou povahu a krom privátní laskavosti má jasnou režijní představu, kterou si držel po celou dobu natáčení, i ve chvílích, kdy přišly problémy, karanténa, kdy se něco nepodařilo, nestihlo.

Bylo to oproti vašim dalším rolím v něčem jiné? Respektive v čem?
Byla to nejspíš má největší dosavadní role. Přístup stejný, ale v tom množství práce to bylo jiné. Mám ráda přesnost, zkouším si detaily, znovu a znovu jednu větu, dokud pro text nenajdu pocit nějaké vnitřní svobody, obsah. Těžko se to popisuje.

Vaše postava má až úzkostlivě ochranitelské sklony. Byla jste na tom se svými dětmi podobně? Nebo jste byla maminka pohodářka?
Že by Olga byla úzkostně ochranitelská, si nemyslím. To by ji umenšovalo. Je to ona, kdo je hlavou rodiny, i když se tak někdy chová spíš její muž. Olga taky pláče a je bezradná, ale vždycky je celé rodině oporou. V té síle a životní energii je naděje a radost a smysl života. A také pozitivum příběhu. V tom srdnatém boji s ranami osudu může být vzorem a inspirací. Sama se jako maminka hodnotit nechci. Jistě jsem dělala a dělám chyby, ale v nejlepší víře. Mít dvě děti tak brzy po sobě, jako jsem měla já, to moc prostoru pro pohodářství není. Ale neměnila bych.

Je vám Olga v něčem nesympatická? Co je vám na ní naopak blízké?
Mám Olgu ještě tak čerstvě v srdci, v hlavě... Říct, čím je mi nesympatická, neumím. Jako bych měla něco odsuzujícího říkat o sobě. Sama sobě podrážet nohy. Miluje svoji rodinu. Zdá se to obyčejné, ale je to nejvíc.